V létě roku 1994 o sobě dali Bonfire (s Michaelem Bormannem) koncertně naposledy vědět a zdálo se, že tahle hranice definitivně vyhasla. Clausi Lessmannovi a Hansi Zillerovi však úpadek jejich miminka nedal spát a v kombinaci s tím, že skladby ze tři roky starého EP „Glaub Dran“ jejich projektu Lessmann/Ziller byly dle jejich názoru dostatečně kvalitní a přitom nedostatečně doceněné, znovu škrtli křesadlem. Získali od svých bývalých spoluhráčů práva znovu užívat logo Bonfire a zatím pouze jako dvoučlenná parta, obklopená nájemnými muzikanty (není bez zajímavosti, že o bicí se podělili Dominik Hülshorst, bicmen Bonfire z jejich „debutového“ alba a Curt Cress, který v témže roce studiově vypomáhal Scorpions v podobně nasládlém albu „Pure Instinct“) oprášili své německy nazpívané písně, poangličtili je, přidali nějakou tu novinku a páté album Bonfire s názvem „Feels Like Comin´ Home“ (v témže roce vydaného německého bratříčka, kluci pojmenovali „Freudenfeuer“) bylo na světě.
Že by tímhle krokem kdovíjak nadchli své dávné příznivce však vážně pochybuji. „Feels Like Comin´ Home“ se odehrává po většinu času ve volnějším, baladickém tempu, v nenáročně příjemných odpoledno-čajovních melodiích a po dávné energii nikde ani památky. Rytmika na téhle desce slouží prakticky pouze k udržení tempa, nikoliv k tomu, aby burácela, či skladby hnala kupředu, kdysi tak typická sóla jsou jen relativním pojmem, prim hrají akustické kytary a celkový sound desky dělá z „Feels Like Comin´ Home“ jednoznačně „nejhodnější“ záležitost z dílny Bonfire. Deska tak stojí a padá s Lessmannovým vokálem (takže pochopitelně spíš stojí, než padá, Clausovy hlasivky neztratily ani špetku ze své přitažlivosti) a s melodickou obratností (a ani tady ústřední duo neztratilo nic ze svého umění). Jen od toho nesmíte čekat víc, než ukolébavkovou a až nerockovou pohodu, při které kluci občas pošilhávají po Bon Jovi a občas balancují až na hraně příliš průhledných barových cajdáčků.
Z téhle nálady nejvíc zaujmou emotivní výpůjčka od Rolanda Kenta Lavoieho „I´d Love To Want Me“, a silné finále alba, odstartované procítěnou „Rock´n ´Roll Cowboy (která si - kupodivu - svojí povedenou příchuť přinesla už v původním německém originálu), houpavá balada „I Don´t Want You“ a díky své hutnější těžkopádnosti i nejdramatičtější záležitost alba s naléhavým zpěvem „Can´t Wait“.
Poskytnout Bonfire první pomoc se dalo různými způsoby, tohle byl jeden z nich. Bonfire dali najevo, že jsou stále aktivní, že jim nechybí melodické háčky, sami nevyloučili možnost, že by se v budoucnu mohli vrátit zpět ke svým kořenům. „Feels Like Comin´ Home“ lze považovat za úspěšnou resuscitaci, která udržela jméno kapely v uších příznivců rockové muziky. Ale pokud měli Bonfire alespoň trochu navázat na svoje zlaté časy, bylo jasné, že tudy cesta nevede.
|
