O tom, že Varg Vikernes je velice kontroverzní postava snad není třeba mluvit. O jeho vypalování kostelů a vraždě Euronyma byly popsány stohy papíru a jeho současné skoro až nacistické postoje už jen dokreslují zvrácenou osobnost tohoto jediného člena projektu Burzum. Tahle kapela (no, kapela…) se už dávno stala legendou a zlatým písmem se zapsala do análů evropského, potažmo světového black metalu. Nemusíte s jeho, mírně řečeno, podivínskými názory souhlasit, ale musíte uznat, že v rámci Burzum stvořil skutečně výtečná alba. At už vezmeme kultovní debut (ano, uznávám, že zvuk je opravdu prasácký) nebo jeho magnum opus „Filozofem“ či alba jako „Belus“ nebo „Fallen“, která stvořil po svém propuštění z kriminálu.
Své opodstatnění měla i dvě alba „Dauði Baldrs“ a „Hliðskjálf“, která Varg nahrál při svém pobytu v base a která jsou čistě ambientní. Ovšem co spatřuje vydáním aktuální desky „The Ways Of Yore“ mi bude asi navždy záhadou. Vikernes se opět odvrátil od klasických nástrojů a celou desku zpracoval jen na synťácích, což by nebyl úplně ten největší problém, protože ty výše zmíněné „kriminálnické“ desky měli i přes absenci kytar a živých bicích výtečnou atmosféru. A to je kámen úrazu…
„The Ways Of Yore“ tuto zlověstnou atmosféru prostě nemá. Nemá skoro vůbec nic. Je to sedmdesát minut ukrutné nudy, kterou snad nikdo nedokáže poslouchat na jeden zátah. V tomto případě už se jedná až o jakousi relaxační hudbu s folkovým nádechem, která ovšem člověka rozhodně neuklidní, ale spíše nasere, protože její úroven není až tak valná.
Nemá smysl o tomhle albu dále hovořit. Skalní příznivci Burzum si desku samozřejmě pořídí a budou ji obhajovat, já tomuto projektu dávám červenou. Jediné, co se mi na téhle desce líbí a díky čemuž dávám trojku, je skutečně skvělý obal.
|
