Nadějná formace Sagittari v roce 2008 silně rozvířila vody tuzemského speed metalu svým debutovým albem "Zaříkávač hadů". Rázem se kvalitativně zařadila mezi stylové matadory Salamandru a Rimortis. A přestože se zatím drží v těsném závěsu za nimi, tak jejich záře stoupá. Vzhledem k tomu, že jsou to již dva roky, co se tato kapela přihlásila o slovo naposledy, zpovídal jsem jejího frontmana Ivoše Mazourka.
Kdy a jak jste se dostal k hudbě?
Hudba mě zajímala vždycky, ale prakticky jsem s ní začal až v šesti letech v lidové škole umění v Letovicích. Následovalo dalších dvanáct let, kdy jsem kromě pravidelných lekcí začal navštěvovat mládežnický orchestr Letovice. V té době hrálo v orchestru skoro padesát lidí, účastnili jsme se mezinárodních soutěží a dokonce jsme myslím i nějaké vyhráli. Vystupovali jsme nejen po celé ČR, ale například i v Anglii, Itálii, Holandsku, Polsku, Německu, Rakousku, atd.. Zkrátka to byla výborná škola a vzhledem k tomu, že s námi občas jely i mažoretky, tak i zábava :-).
Brzy to bude již deset let, co se začala psát historie kapely Sagittari. Je to Vaše první spojení s profesionální hudební dráhou nebo jste se ji věnoval již dříve?
Víceméně, od roku 1996 až do roku 2006, jsme s Milanem působili v kapele Storm. Ta v době „největší slávy“ vystupovala každý víkend (někdy i třikrát za víkend). Jednalo se ale o zábavovou kapelu, čili o žádné velké profesionalitě se zde hovořit nemůže.. V roce 2005 jsem se ale rozhodl jít jinou cestou :-).
Debutové album "Zaříkávač hadů" se v roce 2008 objevilo jako blesk z čistého nebe a bylo příjemným překvapením pro mnoho fanoušků melodického metalu. Jak dlouho trvalo a jak probíhalo jeho natáčení?
Na "Zaříkávači hadů" jsme pracovali přibližně dva roky. Skoro další rok se album točilo a míchalo. Bylo to hodně náročné jak po hudební stránce, tak technické. Celé album totiž vzniklo v provizorních podmínkách, kdy jsme točili ve zkušebně a následně se snažili o nějaký přijatelný mix. Pamatuju si, že první výsledky byly naprosto otřesné. Postupně jsme ale věci doladili a nakonec vznikl celkem zajímavý materiál. Při nahrávání nám pomáhal Pavel Havelka, na mixu a masteringu jsme již pracovali.
Jak se na toto album dnes díváte Vy?
Album "Zaříkávač hadů" bylo prvním počinem, natočeným v amatérských podmínkách, a i přes všechny nedostatky, byl o něj veliký zájem. Během necelého roku byl první náklad vyprodán a to se CD prodávalo pouze v našem e-shopu a na koncertech. Navíc jsme nebyli zastupování žádnou agenturou či labelem. "Zaříkávač hadů" byl také bohužel jediný počin, který Sagittari natočili s vynikajícím kytaristou Pavlem Stejskalem, který na albu zanechal nesmazatelný rukopis.
S druhým albem "Albert Fish" jste přišli s poměrně dlouhým odstupem. Delší prodleva mezi oběma alby je znát, neboť druhé album je ve všech směrech daleko před debutem. Jak probíhaly přípravy a natáčení?
Časová prodleva mezi oběma alby byla zapříčiněna především personálními změnami. Hlavně odchod Pavla Stejskala a následný chaos s bubeníky nás hodně zbrzdil. Nějaký materiál na album "Albert Fish" jsem měl již dlouho v šuplíku, nicméně teprve až v roce 2010 jsme se do toho znovu obuli a začali efektivně pracovat. Nejdříve jsme natočili v brněnském studiu Audioline dvě věci "Kazatel" a "Jedovaté řeky". Jednalo se o úplně jiný druh práce, než na který jsme byli zvyklí při domácím natáčení ze "Zaříkávače hadů". Profesionální přístup a podpora ze strany Romana Ježe bylo něco naprosto úžasného, což je slyšet i v uvolněnosti nahrávek.
Album má velmi kontroverzní název. Kdo s tímto nápadem přišel?
Myslím, že v tom měl prsty Standa :-). Nicméně skladbu otextoval brácha Aleš, čili se to tak nějak nabízelo.
Album "Albert Fish" je oproti debutu výrazně tvrdší, ale také podstatně kratší. Byl to váš záměr nebo to tak přirozeně vyplynulo?
Původně byly některé skladby pro album "Albert Fish" podstatně delší a rozmanitější. Například skladba „Na konec skončil den“ původně obsahovala další dvě pasáže a byla jednou tak dlouhá :-). Těsně před natáčením jsme ale některé skladby „ořezali". Nicméně je dle mého názoru toto album špička toho, co jsme doposud předvedli. A to ať po stránce hudební, tak zvukové.
Skladby "Jedovaté řeky" a "Kazatel" jsou označeny jako bonusové. Proč jste je nezařadili mezi ostatní skladby?
Především díky zvuku, který se od nahrávek ze studia SONO Records výrazně liší. A také proto, že byly obě skladby již dříve zveřejněny na našem profilu bandzone.
Skladbu "Jedovaté řeky" považuji za to nejlepší, s čím jste zatím přišli. Je to klasická ukázka vaší tvorby. Kdo má tuto skladbu na svědomí?
Hudbu jsem složil já, texty Aleš Mazourek. A je pravda, že takovéto nápady zas tak často nemívám :-).
Váš pěvecký výkon na tomto albu je o velký kus vpřed oproti debutu. Pečujete nějak o svůj hlas?
Hodně mi pomohla technika zpěvu, kterou mě naučila profesorka Hana Horká. Hlavové tóny a práce s bránicí mi umožnili nejen posunout fyzické hranice rozsahu a barvy hlasu, ale také už tolik nemusím namáhat hlasivky. To je velikou výhodou hlavně na koncertech, kdy člověk není pokaždé v ideální kondici.
Na konci minulého roku jste řešili změnu na postu bubeníka. Jak nový bubeník Milan Mačka mezi vás zapadl?
Milan je velmi talentovaný bubeník, který se rychle naučil koncertní repertoár, díky čemuž jsme mohli na jaře odehrát domluvené koncerty. Po lidské stránce jsme si sedli už na konkurzu, což bylo hodně podstatné. V dnešní době je obtížné najít schopného bubeníka, který je navíc časově nezávislý. My jsme rádi, že se nám to podařilo!
Máte nějaké nové skladby připraveny nebo jsou přípravy na nové album zatím na začátku?
Máme několik skladeb připraveno pro podzimní natáčení nového materiálu na třetí desku. Tu bychom chtěli dokončit a vydat příští rok. Tu bychom si nadělili jako dárek k desátému výročí kapely. Nechci ale předbíhat, uvidíme, zda se vše povede!
Na závěr bych chtěl poděkovat redakci Metal Forever & Metal Man za příležitost k rozhovoru a pozdravit všechny čtenáře!!
|
