Kytarista Marek „ Ashok“ Šmerda se do povědomí českých fanoušků zapsal několika projekty a další příležitost na sebe nenechala dlouho čekat, když doplnil řady temné divize Cradle of Filth. To, že je to ostřílený profík, ale také velice příjemný člověk, jsem se přesvědčil záhy, co jsem jej oslovil k tomuto rozhovoru.
Na začátku roku ses objevil v sestavě Cradle of Filth, jako záskok za Paula Allendera. Kdo s touto nabídkou přišel?
Trochu Tě doplním. Jednalo se o záskoky na obou kytarových postech, tudíž se nedá přesně tvrdit, koho jsem konkrétně zastupoval. Kontaktoval mě management kapely na základě konkurzu, který mi zprostředkoval Marthus.
Přemýšlel jsi už v minulosti o tom, že bys jednou hrál s takto významnou kapelou?
Jako asi každý muzikant mám své sny, takže ano, přemýšlel. Zvlášť v začátcích se člověk během prvního půl roku nebo roku hraní vidí minimálně v Ozzyho doprovodné kapele, haha. Postupem času ale (skoro) každému dojde, že to není jednoduché. Proces vlastního prosazování je poměrně složitá cesta, zvlášť v dnešní době, kdy „být skvělý hráč“ je tak nějak normální, a člověk musí umět nabídnout i něco navíc, prostě mít jakousi přidanou hodnotu.
Jako vždy ovšem platí i tolikrát prověřená stať o štěstí a prostě „být ve správný čas na správném místě“. Takže je jaksi potřeba tomu taky trochu vyjít vstříc.
Zabýváš se mnoha projekty a do paměti zejména českých fanoušků ses zapsal svým působením v kapele ROOT, ale měl bych zmínit také projekty, jako Equirhodont a Inner Fear. Mohl bys zvolit svůj nejoblíbenější?
Tak tohle asi není otázka na mě, ale spíš na posluchače. Já pokud do něčeho jdu, tak se stoprocentním zájmem, takže se tu opravdu nedá mluvit o oblibě nebo snad neoblibě. Zrovna tak se nedá říct, že bych nadřazoval jednu věc druhé, spíš jde vždy o momentální priority.
Věnovat se mnoha projektům musí být náročné, máš nějaký recept na to, jak to vše zvládat?
Náročné to je, hlavně tedy časově. Tak jako při kterékoliv činnosti je důležité si stanovit priority a vypracovat nějaký reálný časový plán. Na druhou stranu jsem si muziku vybral sám, nikdo mě nenutil. Jedná se celkově o náročný koníček jak časově, tak finančně a jednodušší to není ani, pokud to člověk dělá na plný úvazek. Na druhou stranu, co je dnes jednoduché, že?
To máš pravdu, jednoduché je skutečně málo co. Když teď na chvíli pominu pracovní stránku věci, posloucháš ve svém volném čase podobný žánr muziky, který i sám tvoříš?
Poslouchám širokou škálu muziky, zdaleka ne jen žánr, který momentálně tvořím. Styly řeším spíš podle momentální nálady. Jinak mě zajímá pouze kvalitní muzika a píseň/skladba, a je jedno zda se jedná o pop, rock, world music, jazz, metal, funk, atd.
Je někdo, kdo Tě inspiruje ve vlastní tvorbě?
Takových osobností je celá řada, ať už na poli hudebním, literárním nebo výtvarném. Nebo třeba někdy jen stačí se dlouze zadívat na oblohu na plující mraky atd., hihi. Inspirace je všude kolem nás, stačí umět se dívat, a hlavně chtít vnímat.
Pokud bych měl mluvit o konkrétních jménech, tak momentálně to jsou mj. Robert Fripp, H.R. Giger, E.M. Remarque, Peter Gabriel a mnoho dalších.
To jsi řekl moc hezky, když člověk umí vnímat vše kolem sebe, najednou pocítí mnohdy dosud nepoznané. Ale zpátky ke Cradle of Filth, jak probíhal Tvůj nástup do kapely a jaké byly začátky?
Nástupu do kapely předcházel konkurz, pro který bylo nutné dodat vlastní nahrávky, ve kterých interpretuji vybrané songy z katalogu Cradle of Filth. Vše proběhlo úspěšně, takže před únorovým turné proběhlo kratší soustředění celé kapely v Anglii, kde jsme celý materiál nazkoušeli a poté vyrazili napříč Evropou.
Jak se cítíš v pozici kytaristy této kapely?
V této pozici se cítím vcelku dobře, a po vystoupení a svléknutí koncertního kostýmu cítím sám sebe dokonce ještě intenzivněji, haha.
Máš s kapelou nějaký významný zážitek?
Celé mé dosavadní fungování v COF je soubor mnoha významných zážitků. Zkoušky, cestování, přelety, festivaly, turné, fans. V této chvíli je pro mě těžké něco konkrétního vypíchnout.
V srpnu jsi s CoF navštívil Trutnovský festival „ Trutnoff Open Air“, jaké jsou Tvé zážitky? Případně, jaké bylo pro Tebe hrát na festivalu, který není laděný přímo metalovým směrem?
Zážitků z festivalu až tolik nemám, protože kvůli těsnému časovému rozvrhu (následující den se hrálo v Anglii) a logistickým věcem spojeným s dopravou, jsme na festival dorazili spíš na čas než s rezervou, a prakticky ihned po odehrání našeho setu a následném sbalení věcí jsme museli odjet směr letiště Praha. I tak jsem stihl shlédnout kousek vystoupení Ondřeje Havelky a moc se mi líbilo. Festivalová dramaturgie bývá v Trutnově vskutku pestrá, a tak si na své přišel každý, včetně metalistů. Já osobně jsem se cítil výborně, publikum bylo skvělé, zvuk na pódiu ideální, backstage v pohodě. No a byl to můj zároveň první koncert s COF tady doma v ČR, takže to pro mě určitě mělo trochu speciální nádech.
Od počátků existence kapely probíhají mnohé změny v sestavě a relativně často se členové obměňují, jaký na to máš názor?
Neznám pozadí změn v sestavách COF, ale vzhledem k tomu, že jsem už za svůj život v pár kapelách působil, tak mám o zákulisních záležitostech nebo chceš-li o problémech asi větší povědomí než fanoušek, který prostě jednoduše odsoudí změnu sestavy, často bez toho, aby vzal v potaz možné důvody nebo příčiny. Takže můj pohled na tuto problematiku bude asi mírně odlišný. Já osobně samozřejmě preferuji stálou sestavu s minimem změn, ideálně s žádnými. Ale když se podíváš do historie, tak najdeš jen velmi málo kapel s více než 20ti letou historií, které hrají v původním složení. Mnoho kapel prostě funguje jako společenství a nebál bych se to přirovnat i k rodině. Je to tedy skupina lidí, kteří se časem profilují a prostě se třeba mění jejich priority, ruku v ruce mj. i s tím, jak je či není v dané době kapela aktivní nebo úspěšná. Mohou se objevit, a objevují se odlišné názory na hudební směřování, atd. Prostě možných příčin je spousta, tak jak tomu je i v běžném životě. Co by ale mělo fans zajímat především, je kvalita samotné muziky.
Ano reakce lidí na podobné změny jsou různé, někdy je změna vítána, někdy ji fans nepřijmou, nebo jim tam prostě chybí tvář, na kterou si zvykli. Rozhodně však sdílím s Tebou tvůj názor, že rozhodovat by měla opravdu kvalita produkované hudby. Ale co takové turné? Co máš na takové akci nejraději?
Beru to jako mozaiku všech souvisejících věcí: cestování, koncert, zvukovka, jídlo, spánek, výlety. Prostě trochu jiný styl života, na který se člověk musí zpočátku adaptovat. Když se tak stane, tak je to celé parádní jízda. Na druhou stranu je třeba to brát zodpovědně, protože díky časově posunutému nebo lépe řečeno přetočenému režimu a ne vždy úplně pravidelné dávce spánku je to někdy fyzicky náročné, a proto je třeba se držet ve formě.
Jsi již zkušený muzikant, hraješ léta doma i v zahraničí, přesto bych se Tě rád zeptal, jak jsi na tom s trémou? Máš nějaký rituál před samotným koncertem?
Trému občas mívám, ale většinou zmizí v prvních vteřinách po zahájení produkce. Horší jsou ty hodiny předtím, haha.
Jinak jeden menší rituál mám spíš po koncertě, ale ten si nechám pro sebe.
Zažil jsi za dobu fungování s CoF vysloveně nějaký negativní zážitek?
Nevybavuji si nic vysloveně negativního, co by mi zůstalo v paměti, takže zřejmě ne.
Je pro Tebe fungování v takto známé kapele impulsem pro ještě větší nasazení?
Snažím se vždy o maximální nasazení. Pro mě je prostě sto procent něco jako startovní bod. Samozřejmě člověku by stále mělo jít o posouvání hranic, nápomocná je zde mimo jiné i zpětná vazba a inspirace od spoluhráčů.
Máš v úmyslu v kapele zůstat podobně jako Martin Škaroupka?
Pokud bude ze strany kapely i nadále zájem, tak určitě rád setrvám.
Máš vysloveně nějakou oblíbenou skladbu v kapele, kterou hraješ vždy rád?
Aktuální playlist je vlastně jakýmsi průřezem „největších pecek“, takže se dá říct, že si užívám celý koncert. Pokud mám vypíchnout konkrétní skladby, tak asi podle momentální nálady: Nymphetamine, Cthulhu Dawn, Beneath The Hollowing Stars, Cruelty Brought Thee Orchids.
A na závěr mě napadá, máš nějakou fobii, něco z čeho máš strach? Kapela hodně čerpá z hororových příběhů, temných událostí historie a celkově temné stránky bytí, proto mě zajímá, zda v tomto žánru tvoříš i z vlastních zkušeností?
Ve všech projektech nebo nahrávkách, kde jsem figuroval, je textová stránka plně v režii zpěváka, takže do ní vůbec nezasahuji a sám ani vlastně texty nepíšu.
Ale i v instrumentální složce skladby se samozřejmě mohou objevit, a v mém případě určitě objevují, i osobní vjemy nebo zkušenosti. V případě Root, Equirhodont a vlastně všech projektů, kde zpívá BigBoss, pak muzika vzniká až pod dojmem textů, které jsou dlouho dopředu nachystané. To je myslím trochu méně využívaný postup, nicméně mohu potvrdit, že také funguje.
|
