16.10.2019
RUNNING WILD
Rolf Kasparek připomene svou kapelu novým materiáeml. ..více

16.10.2019
KEEL
Někdejší američtí hairmetalisté nabízejí svým ..více

16.10.2019
TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS
8.listopadu přijde s další sólovkou "Get The Money" ..více

16.10.2019
HER CHARIOT AWAITS
Nový projekt postavil kytarista progresivních Adrenaline ..více

16.10.2019
ECLIPSE
Hardrockeři ze Švédska přivítali ve svých řadách ..více

16.10.2019
BURNT OUT WRECK
Heavymetalisté z britských ostrovů, kde působí i ..více






SINNER - Santa Muerte
Pokud se mně to s něčím neplete, tak Sinner ud ..

CORELEONI - II
Asi sa Ronnie Romero nezúčastnil konkurzu do Got ..

THE 69 EYES - West End
Ač zdaleka nejsem vyznavačem gothiky, byl jsem n ..

DYMYTRY - Agronaut
Bude recenze Revoltera? ..

BLACKRAIN - Dying Breed
Jen pro upřesnění. Ca plane pour moi je cover s ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Já to rozseknu. Mělo vyjít v 12.10. 2018, ale v ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Jo jo o London.Nene nějak v říjnu 2018 jsem se ..

SAINT DEAMON - Ghost
Opravdu zbytečně dlouhému albu naštěstí pom ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Teď mluvíme o čem? O těch London? Ty jsou pře ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Pepsi bude dodatečná recenze?Sice je to z roku 2 ..




Za poslední měsíc:
Kolinss (DEBUSTROL) - Spěcháme maximálně jen na pivo
1720x

ARAKAIN - S.O.S
1227x

ARAKAIN - Legendy
1080x

ARAKAIN - 15 Vol.1 & 2
985x

ARAKAIN - Apage Satanas
953x

SONATA ARCTICA - Talviö
936x



27.10.2019
HOUBA, POZOR MAMUT, BANDA...
Havlíčkův Brod - Oko Klub, začátek od:20:00, vstupné: 150

02.11.2019
ATOMOVÁ MIHULE, ČERSTVĚ NATŘENO, NEVIDIM, GIGIGANG, APPLE SPOKESMAN...
Havlíčkův Brod - Oko Klub, začátek od:19:00, vstupné: 150

10.11.2019
DOPETHRONE (can) sludge na evropský tour! GOSPEL OF THE FUTURE (cz) tuzemská ..
Praha - 007 Strahov, začátek od:20:00, vstupné: 23:00



článků celkem: 7191
recenzí: 5883
reportů: 564
rozhovorů: 378













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


SLIPKNOT - .5: The Gray Chapter

Už je to šest let, co Slipknot vyšlo CD „All Hope Is Gone“ a po jeho úspěšném vydání a koncertní tour dostala kapela neočekávanou ránu v podobě smrti baskytaristy Paula Graye. Slipknot okamžitě vyhlásili pauzu, naplno se rozjel projekt Stone Sour a nikdo si v té době nebyl jistý, zda celý fenomén maskovaných muzikantů neskončí. Kapela se však po roce vrátila na pódia, vydala nějaká DVD a v domovině založila festival Knotfest. Pomalu ale jistě se semknutá osmička začala zotavovat a připravovat materiál na následující desku. Vtom přišla další rána: odchází bubeník Joey. Z neznámých důvodů najednou zmizí jeden z pevných základů kapely a podivnost celého odchodu jen potvrzuje reakce, s jakou Joey vyrukoval na internetu: „I did not quit Slipknot. This news has shocked and blindsided me as much as it has all of you.“ Celá kauza je do teď zahalena tajemstvím, žádná ze stran nepředložila (respektive nemohla) žádná tvrzení, a tak se fanoušci jen dohadují, jak to celé bylo. A aby toho nebylo málo, z kapely Stone Sour byl vyhozen kytarista Jim Root, jenž se následně z velké části podílel na nahrávkách pro nové album „.5: The Gray Chapter.“ Promítla se příprava v přinejmenším neideálních podmínkách stejně jako nepřítomnost dvou původních členů na novém albu? Samozřejmě, že promítla. A ne zrovna pozitivně. Pokud si vezmete za své tvrzení Coreyho, že nové album je mixem mezi „Iowou“ a „Vol. 3: (The Subliminal Verses),“ tak se spíše jedná o chtění věřit, že nahrávka takto bude působit. Něco se však změnilo.

Při prvním letmém poslechu by posluchače mohlo napadnout: „A co by se mělo změnit“? Corey zní na albu totožně, údery na sud jsou stále stejné, mixáž Sida podobná, flažolety identické…ale zkrátka tu nefalšovanou na*ranost nynějším čtyřicátníkům těžko věříte. Když Slipknot začínal, členům bylo přes 20 let a očividně se vypsali a vyřvali ze svých názorů na svět kolem sebe – bylo to nekompromisní, brutální a pravdivé. Devítka z Iowy se takřka okamžitě zasloužila o své místo na velkých koncertech po boku věhlasných kapel, přes své masky tlačila do lidí tuny kontroverze a rázem se zrodil fenomén. Kapela ovšem postupem času zpomalovala, začala více experimentovat a oslovovat stále širší publikum posluchačů. Skladby jako „Vermillion“, „Snuff“ či „Dead Memories“ jsou melodičtější a jemnější stránkou Slipknot, ne však nutně hloupou nebo nezajímavou. „.5: The Gray Chapter“ by tedy mělo být jakousi syntézou těchto dvou přístupů a skloubit v sobě jak onu dávnou brutalitu a tah na branku, tak i skladatelsky uvolněnější a přístupnější skladby. Bohužel se tento záměr zasekl někde na půli cesty a fanoušek Slipknot i obyčejný posluchač zkrátka nedostane nic stoprocentně naservírováno, aby to nezavánělo křečí či chladným kalkulem.

Zapomeňte na klasicky našlapanou první půlku alba, která střídá hit za hitem. Rozjezd je rozpačitý (první pořádný riff po ČTYŘECH minutách se mi zdá po šestileté odmlce jako těžký produkční fail), zajímavější věci se dějí spíše v prostřední a pozdější fázi desky. „Skeptic“ má výbornou prostřední část s kytarovým dvojhlasem a následným riffem s dvojšlapkou, „Lech“ zase dobrý náběh (byť nerozvinutý a plně nevyužitý) na rozpoznávací znamení kapely s vhodným začleněním obou perkusistů (stejně jako dříve v „Psychosocial“ nebo „The Blister Exists“), „Nomadic“ má solidní nosný riff a velmi dobrý refrén a pokud by „Custer“ vyrukoval s akčnějšími slokami a dospělejším textem, byl by zcela jistě vrcholem alba. Tím je překvapivě první zveřejněný „The Negative One,“ který jede jako stroj od začátku do konce a demonstruje pět minut esence hudebního přístupu Slipknot bez nějakých výraznějších odboček (dobře, možná různorodější bicí by nebyly na škodu). Tím ovšem tak nějak výčet kladů končí a závěrečná „If Rain Is What You Want“ svou ubíjející délkou jen potvrzuje rozplizlost celého alba. Více méně skoro každá píseň má určité povedené místo, má co nabídnout, má čím oslovit, ale jako celek nezaujme, protože je buď nesourodá v navozených nápadech (je jich zkrátka moc a jsou na sebe ledabyle naházené), nebo naopak začne rychle nudit variacemi vlastních postupů (mlácení prázdné slámy). Nečekejte tedy žádné hitové skladby jako na předešlých deskách, poslech „.5: The Gray Chapter“ je těžký a náročný, špatně leze do uší a přece se po více než hodině téměř ihned vypaří z hlavy, protože nemá žádné zapamatovatelné melodie a místa, které by vám utkvěla v paměti po celý den, jako tomu bylo se Slipknot odjakživa.

Zvuk považuji za dobrý, nicméně na ozvučení placky „All Hope Is Gone“ se nechytá. Jelikož se psaní hudby zhostil kytarista Jim Root, občas to až nepříjemně zavání Stone Sour a naopak v některých pasážích zase o pokus reinkarnace deset-patnáct let starých Slipknot. To se ovšem poměrně logicky změní spíše v křeč, než v navození té správné hororově-brutální muziky. Prakticky jen takto dobře funguje již zmíněná „The Negative One.“ Co se týče dvou nově příchozích členů, odvádí standardní práci. Bohužel vklad Joeyho Jordinsona a Paula Graye do hudby Slipknot byl zřejmě větší, než si kdokoliv dokázal představit. Nejedná se jen o bicí a basové party, ale i o celé písničky, a kapela jejich nepřítomností přišla o silné články ve skládání nových písní. Identita nového basáka a bubeníka nebude dle slov Coreyho nikdy zveřejněna, protože si to kapela nepřeje a údajně je možné, že se budou tyto dva posty každou chvíli měnit. Můžeme se dohadovat, co hodlá tímto tahem Slipknot sledovat, ale jeden z názorů je jasný: zůstat zajímavým. Oba „noví“ členové vyfasovali taktéž identické masky, které byly vidět v klipu „The Devil in I“ – klipu, který jasně ukázal, že Knoti vždycky byli vizuální kapelou (klip posunuje celou písničku minimálně o level výš), která si především pěstovala image a dokázala strhnout naživo. Jak se tak ovšem protloukám poněkolikáté novým albem, bojím se, aby jim nakonec nezůstalo právě jen to vizuální pozlátko.

Eagle             

Já si naopak myslím, že šestiletá pauza a rozjezd Stone Sour Slipknot velmi prospěl. Jistě, tahle kapela si vytvořila nezaměnitelnou image a svou hudbou definovala styl už před patnácti lety, ale z „.5: The Gray Chapter“ je cítit posun. Posun směrem k rockovějšímu pojetí hudby. Posun směrem ke Stone Sour. Corey Taylor používá více čistého hlasu a kytary chystají více melodií, než tomu bylo v minulosti. Samozřejmě, že se jedná pořád o Slipknot, jak je posluchači znají z období „Iowa“, některé věci se nemění. Tady než forma se spíš změnilo podání. Prostě úspěch Stone Sour měl vliv i na tuhle kapelu. Obě se začínají jaksi blížit k sobě, i když samozřejmě ten rozdíl je tam stále velký. V případě Slipknot je ale tenhle, dá se říct i experiment, rozhodně slušivý. I když někteří staří příznivci ohrnou nos, dost možná je tohle nejlepší deska Slipknot.

Pepsi Stone 8/10

www.slipknot1.com

YouTube ukázka - videoklip The Negative One

Seznam skladeb:
1. XIX
2. Sarcastrophe
3. AOV
4. The Devil In I
5. Killpop
6. Skeptic
7. Lech
8. Goodbye
9. Nomadic
10. The One That Kills the Least
11. Custer
12. Be Prepared for Hell
13. The Negative One
14. If Rain Is What You Want

Sestava:
Corey Taylor – zpěv
Jim Root – kytara
Mick Thomson – kytara
Shawn Crahan – perkuse, vokály
Chris Fehn – perkuse, vokály
Craig Jones – samply, klávesy
Sid Wilson – mixážní pult

Rok vydání: 2014
Čas: 63:51
Label: Roadrunner
Země: USA

Diskografie:
1999 - Slipknot
2001 - Iowa
2004 - Vol. 3: (The Subliminal Verses)
2008 - All Hope Is Gone
2014 - .5: The Gray Chapter

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 25.10.2014
Přečteno: 5651x




počet příspěvků: 11

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Nova deskaUž jste slyšeli...7. 08. 2019 14:47 Ivoš
Po dôkladnom...19. 04. 2019 16:13 Demonick
Jedna z...4. 02. 2016 19:19 Elis
No teda newim ta...1. 01. 2016 17:20 nik
Nesouhlas s recenziAbsolutne...10. 10. 2015 8:52 Dee


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.19907 sekund.