Bylo nebylo, nedávno tomu. Na začátku devadesátých let vycházela úžasná kompilační elpíčka. Příležitost zaznamenat po sametovce svoje nápady (či alespoň jejich střípky) do asfaltu dostala řada kapel, která by za „normálních“ okolností asi takovou možnost jen těžko měla (nutno však uznat, že veškeré ty punkové epidemie a jim podobné výběry aspoň částečně mapovaly tehdejší dění a skvěle zachytávaly šmak doby). Škoda, že se slovenští Bokom Okolky dali dohromady až na konci zmíněné dekády a se že se svým debutovým „Prelomovým albem“ přichází o dalších víc jak patnáct let později. Do tehdejších výběrů by byli dobře zapadli a možná by dokonce byli i jejich tahákem. Dneska už tuhle šanci jako reálnou příliš nevidím…
V jednoduchosti je krása, tvrdí v souvislosti s „Prelomovým albem“ vydávající Cecek records. Všeho moc škodí, dodávám. Příznivci NOFX možná budou z Bokom Okolky nadšení, jednoduchost, přímočarost a melodičnost kluci z Bytče okoukali (a nebo se jen lehce inspirovali k tomu, co jim běžně koluje v žilách, natolik je „Prelomový album“ uvěřitelný) dost dobře. Hudebně bych problém neměl, nápadově (ale kurňa, co se v jednoduchoučkém punku dá vymyslet?) neobjevný, občas až naivně říkankový standard. Co zatahá za uši, to je především (možná záměrná) rozevlátost vokalistů, kteří se sem tam ne a ne potkat a občas až infantilní motivy (vida, jak může dopadnout snaha o barevnost v takové „Spokojenosti“). Co by mohlo desku z průměru potenciálně vytáhnout, by byla textová obratnost. Nu, i tady (pominu to, že bez textové přílohy je potřeba se někdy až příliš důkladně pověsit na paty křiklounům, aby člověk porozuměl), je to tak nějak napůl a zázrak se nekoná. Za vypíchnutí stojí dva kousky – „Smrad moci“, coby položka, kdo se kapele (melodicky i textově) zadařilo nejvíc a závěrečná troufalá „Daj si“, ve které se Bokom Okolky pokoušejí lámat délkové punkové rekordy (pokud však jejich tříminutové songy jsou snadno prokouknutelné, má smysl – i přes rozmanitost a změny -atakovat téměř desetiminutovou hranici?).
Punk rock jako kulisa? Jak vidno, asi by to šlo. Na rozdíl od Davové Psychózy, která mi z toho občas zavoní, či vzorů NOFX , u kterých jsem vždycky našel důvod k tomu protočit desku víckrát za sebou s nastraženýma ušima, u Bokom Okolky stačilo jednou a v druhém kole už se mi slechy bez nějakých okolků začali podvědomě stáčet „bokom“ a „Prelomový album“ si jen tak plynul kolem. Takže za mě neškodné neutrálno, ve kterém lze souhlasit s mateřským Ceckem, že hudba není tupá, obal není odfláknutý a zvuk není špatný. Víc jsem v tom nenašel.
|
