Mermomocí moderna. Pravda, v lecčems se odkazující na místo zrodu kapely, ale přece jen hlavně mixující kde co, co zrovna letí. Aspoň tak na mě působí prvotina původem gothenburských Deceptic, nazvaná „The Artifact“, která přináší silně natlakovanou a intenzivní nálož moderního metalu s progresivními uzlíky, soubojem čistého vokálu, corového řevu a občasného chropotu, který na jedné straně může udivovat variabilitou hlasivek křiklouna Williama Gustafssona, na straně druhé však prakticky eliminuje a zastírá většinu ostatního dění na desce (a nevím, je-li pro Deceptic plusem nebo mínusem to, že nemám pocit, že by to bylo špatným seštelováním knoflíkům ve studiu, ale že jde o jasný záměr kapely).
Chcete-li rychlou esenci z celého celkem komplikovaného alba, začněte u Depraved“, fungující jako dokonalý příklad natlakovaného uřvaného progresivního kličkování, ve kterém dojde na drobný náznak melodické skluzavky, vykouknou i atmosférické klávesy, které však vytrvale utlumuje intenzivní tlak a řev, pohladí příjemná volnější pasáž s čistým zpěvem (ve kterém William Gustafsson chytá měkkost a barvu Jape Peratala z To Die For), proklouzávajícím do vypjatého křiku (výborný kontrast!). Jinak je charakteristika desky poměrně strohá a jednotvárná – semo tamo atmosféra, ustavičně prchající před narůstající dominantní agresivitou, jako třeba v „The Ocean“, Lead Astray“, či v nejpřitažlivějším kousku kolekce „Pulling Levers“, ve kterém dojde i na nějakou tu melodicky splavnou linku.
Na začátku své kariéry prý kluci chtěli napsat něco nového a dosud neslyšeného. Těžko říct, jestli se jim to do puntíku povedlo. I kdyby ano, tak stejně budu tvrdit, že jejich „The Artifact“ je pouze mnoho povyku (doslova a do písmene) pro…, ale ne, nelze říct, že pro nic. Pružnost a barevnost Gustafssonových hlasivek je pohlcující, technická zručnost (když už vykoukne zpoza téměř všudypřítomného řevu) muzikantů nezpochybnitelná a intenzita skladeb až devastující. Nemůžu si však pomoci, ten pocit, že ta zhuštěná drásavost skladeb je vystavovaná na odiv až nepřirozeně a za každou cenu, mě opouští jen nárazově. Jinak vévodí studená neuspořádanost a umělá agrese, ve které se není pořádně čeho chytit. Technicky zajímavé, pocitově studené a nezáživné.
|
