Každý občas přemýšlí nad temnou stránkou života. Tajemné příběhy nás děsí ve filmech, knihách i vlastních myslích. Ale občas se jimi inspirujeme. Jaké množství filmů a literárních děl překypuje hororovou tématikou, a zejména tou s nádechem ostrých špičáků, svůdného pohledu a nekonečné žízně? Ano, řeč je o vampýrech. Téma, které se však leckdy může vinou špatného pojetí proměnit v neskutečnou kýčovitost. O tom, jak tyto příběhy vyprávět a udržovat v atraktivním stavu, ví své ansámbl divadla vampýrů z Itálie. Dnes se vypravíme do sluncem nepolíbeného paláce temné aristokracie, abychom vyslechli dávný příběh z úst hraběnky noci Sonyi Scarlet.
Po více než dvacet let se kapela věnuje vampýrské tématice. Pro někoho je toto téma možná otřepané, ale vy jste dokázali, že je toto téma živé a má stále co nabídnout. Odkud kapela čerpá inspiraci?
Jednoduše řečeno, jsme Theatres des Vampires . A jako tací s láskou tvoříme dojem, že naše hudba je tvořená samotnými vampýry pro vampýry. To téma jako takové je v našich textech velmi důležité, a právě o tom pojednává již naše jméno. Je to naše posedlost a vášeň, ale nejen to. Život sám nás ovlivňuje. Píši o svých emocích, touhách, vizích. O bludech, lásce a nenávisti, ale třeba taky o zlobě a snech. Inspiruje mne cokoliv; knihy, básně, barvy a taky různá díla – samozřejmě zaměřená na temné téma. Kdybych psala pouze o upírech, byla by má tvorba velmi omezená, a nejen proto do všeho ráda přimíchám i kus svého života. Víš, mám tohle ráda. Povídat si o mé tvorbě, o starých vampýřích legendách a úžasných příbězích ze starých knih, jako např. Carmilla. Snažím na dané téma podívat i s nadhledem dnešní doby. I přesto se ale vždy ráda na chvilku vcítím do hlavní postavy z dávné doby, a hledím na svět skrze jeho/její oči.
Mluvíš o tom se skutečným zaujetím. Myslím, že tvá inspirace je nesmrtelná, podobně jako tvé vampýří „JÁ“. Ale vše někdy začíná. Když se vrátíme k tomu pomyslnému počátku kousnutí do krku, někdy kolem roku 1999 se blížil ten okamžik, kdy ses měla stát členkou kapely a v témže roce vychází naprosto monumentální deska s názvem „ The Vampire Chronicles“, kde mého názoru vévodí skladba „ When the wolves cry“. Ta skladba dokonale vykresluje onu temnou atmosféru, podanou jak textem, tak hudbou. Kdo s její koncepcí přišel?
Vlastně to jsem ještě nebyla členkou kapely. Oficiálně to bylo v roce 2000. Úplně si na to nevzpomínám, ale určitě ji napsal bývalý zpěvák spolu s Fabianem. Což byl vlastně v té době hlavní komponista kapely. Pamatuji si, ale že jsem tím albem byla fascinovaná. Miluji tuhle atmosféru a rozhodla jsem se tehdy, že se stanu členkou kapely. Zamilovala jsem se do toho alba, do té hudby a témat.
Tomu naprosto rozumím, rovněž mě toto album zcela uchvátilo. Tohle byl tedy Tvůj impulz pro to být v kapele. Když se přesuneme ještě o něco více na začátek, zeptám se Tě, kdy ses vlastně vůbec poprvé začala o téma vampyrismu zajímat?
Vášeň pro vampyrismus byla vždy naší součástí. A to je právě ten hlavní důvod, proč jsme se stali členy jedné takové kapely. Miluji ty pocity, které přináší téma krve a našeho života jako celku. Má pochmurná cesta začala už na počátku mého života. Jako dítě jsem často mívala noční můry, a také jsem byla (a pořád jsem) náměsíčná. A tehdy začal můj zájem o temnou stránku bytí růst. Cítila jsem přítomnost toho temného světa každou noc. Má skrytá temnota uvnitř mne samotné křičela, volala mě k sobě… A tak jsem se stala součástí toho všeho.
Dalo by se tedy říci, že se tvůj osobní život prolíná s tím uměleckým? Tvá silná vampýři image tomu napovídá, působení na jevišti, kostýmy které používáš. Dokonale to vykresluje tvou osobu.
Oblečení je vlastně taková moje druhá kůže, a ta image, co vidíš na pódiu je odrazem mojí duše, mého nitra a emocí. Miluju to, a chci ukázat fanouškům své temné „já“ právě skrze hudbu, hlas a své tělo na podiu. Vytváříme temnou, magickou atmosféru naší muzikou a stylem. Je to pro nás důležitý způsob komunikace. Chceme tě stáhnout do hluboké temnoty, podobně jako Tvá největší noční můra.
Katia Diktator je moje osobní stylistka a blízká přítelkyně. Nejlepší stylistka vůbec, ví přesně, co v danou chvíli potřebuji, jak se cítím. Co je pro jakou show ten nejlepší outfit, aby správně vyjádřil dané téma. Na jevišti je pak všechno kreativnější a mnohem víc extrémní než v běžném životě, je to jako ve filmu. Jsme v jiné realitě, v naší realitě. Samozřejmě když jdu ven s kamarády, nenosím outfit třeba Medousy, i když jsem stále sama sebou. Moji přátelé a moje rodina mě podporují v tom, co dělám a jaká jsem. Můžu nosit maskáče a spoustu těžkých bot, nebo kožený korzet a boty na jehlách. Ale v prvé řadě jsem žena a potřebuji každý den jiné oblečení.
Máš nějakou oblíbenou postavu známého vampýra? A třeba i nějakou neoblíbenou?
Miluji vampýry z Polidoriho románu, je to první příběh, kde mají svůdnou a okouzlující konotaci. Od tohoto okamžiku už vampýr není ta chodící mrtvola, to hrozné a děsivé stvoření, které každý zná, ale on / ona začíná mít nový a fascinující obraz, krásy, bohatství, elegance a svůdného způsobu, jak zabít své oběti, se stejným půvabem, jaký v sobě může skrývat tanec.
Nesnáším vampýrské televizní seriály, které bývají příliš komerční a jsou produkovány pro široké osazenstvo teenagerů.
Tomu rozumím. Když uvážím, že Tvé texty jsou založeny především na tématech, jako vášeň, krev a nesmrtelno, ledacos napoví, že ony zmiňované komerční filmy nemohou skutečného vampýra nijak zaujmout. Když budu konkrétní, třeba jako notoricky známé Twilight. Nemám pravdu?
Ano, jak jsem řekla, osobně nemám příliš ráda filmy, jako Twilight a podobnou tvorbu. Můj zájem vzbuzují spíše klasická díla, jako "Nosferatu“ od Murnaua, ale taky,“ Dracula“ od Coppoly,“ Interview s Upírem“ a taky film“ Ať vstoupí ten pravý“, původní verze. No co mám říci o Twillight? Inu…viděla jsem to…Co se mi vážně nelíbilo, byla absence veškerého temna a konečně i důvěryhodného herce. Chybí ten skutečný strach, takové to nepohodlí, smyslnost, temnota, ta celá poezie. Ale, jak jsem řekla, nelíbí se mi ani ostatní produkce tohoto ražení, které vidí vampýra takhle… Sníží ho k takovému stereotypu… udělají z něho dobře vypadajícího mladíka jdoucího na vysokou se svým batůžkem, kde se stává třeba členem nějakého fotbalového týmu a má super schopnosti… Ne, nejsem na tohle všechno připravena….
Já s Tebou naprosto souhlasím a jistě nebudu jediný. Jak jsem zmínil, tvé texty obsahují onu atmosféru nesmrtelna a věcí kolem. Inspiruje tě například atmosféra hřbitovů?
Ano, pravda je taková, že mě tato místa opravdu inspirují. Miluji ty monumentální hřbitovy, kde vidíš spoustu soch, které už ohlodal čas. A takové ty staré už polorozpadlé části. Vidíš zkrátka krásu v tom rozpadu člověkem opracovaných kamenů a příroda si začíná pomalu brát, co jí patří. Ráda přemýšlím o příbězích, které leží pod svým chladným náhrobkem v hlubokém tichu, které znamená konec. Atmosféra hřbitova byla vlastně také inspirací pro poslední píseň našeho nadcházejícího alba. Příběh se odehrává právě na hřbitově, kde jsem nucena žít a nikdo mě odtamtud nemůže odtáhnout, a to až do konce časů.
To zní nádherně, nedaleko mého domova jeden takový hřbitov je. Je už starý a některé jeho zapomenuté části jsou úchvatné. Přesně co popisuješ, člověk cítí i tam. Občas se po rozpadlých, starých zapomenutých hrobkách prochází kočka a tak kouzelně se na tebe dívá. Je to krásné. Když na to navážu, slyšel jsem, že máš velmi ráda zvířata. Odráží se tvé cítění v tomto směru, také nějak v umělecké tvorbě?
Myslím si, že by mělo být naprosto normální chovat se k nim s úctou a slušně. Zvířata jsou úplně stejným základem civilizace, jakým jsou lidé. Je nesmírně sprosté a odporné, když lidé ubližují zvířatům. Oni se přece nemohou nijak bránit, a už jen tenhle samotný pocit já nesnesu. Myslím si, že těmi skutečnými zvířaty, těmi bestiemi, jsme my lidé… Prostě zvířata si zaslouží úctu a lásku, stejně jako my.
Rovněž nesnáším, když člověk ubližuje zvířeti. Je to velice zbabělé a hnusné. V tom s tebou souhlasím. Ale posuňme se dál. V roce 2005 vychází album s názvem „ Pleasure and Pain“. Zde jsi začala obstarávat veškeré instrumentální linky. Jak tato situace vlastně vznikla?
Víš, po rozdělení s našim bývalým zpěvákem jsme prostě potřebovali změnu. Strávili jsme několik měsíců hledáním nového zpěváka, měli jsme hodně kandidátů, ale žádný nevyhovoval ve všem, co bylo důležité. No a tak kapelu napadlo postavit mě do popředí a předat vokál právě mě. Ze začátku jsem dost váhala a trochu jsem se toho obávala, ale kluci mi dodali odvahu, vždycky mi věřili, ale co ti budu vykládat, ani tak to pro mě nebylo lehké. Cítila jsem ohromnou odpovědnost. Nechtěla jsem zklamat fanoušky a má snaha byla dát jim to nejlepší, občas něco nového, ale 100% Theatres des Vampires. Byli jsme stateční, totálně jsme změnili pokračování našeho příběhu. Myslím si, že by byla chyba bezduše vykrádat předchozí nápady a nepřijít s ničím dalším. Byl to konec jedné kapitoly a my museli jít dál. Bylo to naše největší rozhodnutí za celou dosavadní kariéru.
Z toho co mi popisuješ, chápu, že občas je změna nutná. Nakonec za celé fungování kapely došlo k několika změnám. Z počátku kapela razila směr black metalu. Pak se směr ubíral do magických vod symfonického stylu a do toho byla také později zahrnuta elektronická hudba. Byl to záměr? Nebo se to samo vyvíjelo časem?
Vždycky jsme se snažili dosáhnout, takového svého vlastního zvuku. Jak říkáš, ze začátku byla naše tvorba hodně ovlivněna black metalem, ale nechtěli jsme zůstat jenom u toho. Kapela vydala několik alb, které byly utvořeny právě v tomto duchu a to do roku 2002. Pak jsme přišli s myšlenkou zakomponovat do naší tvorby také vlivy gothic stylu svým vlastním – osobitějším - způsobem. Výsledek byl zajímavý a vlastně by se dalo říct, že to byl ten největší rozdíl, který nás odlišoval od ostatních kapel s podobným působením té doby. V roce 2004 jsme zcela změnili gothic metal ve chvíli, kdy jsem se stala jedinou zpěvačkou kapely a celé jsme to pojali opravdu po svém. Rok od roku jsme se vyvíjeli, občas díky různým experimentům, které nás napadly. Někdy jsme pracovali s hudebními kompozicemi a nápady, které vznikali mezi námi a fanoušky. Nechtěli jsme stát na místě. Chtěli jsme se dál vyvíjet, chtěli jsme růst a sílit. Utvářet naší muziku na základě rovněž osobních zkušeností. Nemohla bych být zpátečnická, protože každým dnem něco získám, každý den přináší něco nového a já vždy cítila potřebu zhmotnit to ve svých textech. Ale jedno co se jistě nezmění, je moje vášeň k vampirismu, vášeň ke krvi a nesmrtelnosti.
Jistě nebudu jediný, pokud prohlásím, že umět tvořit a to dobře tvořit v daném tématu, ale pokaždé přijít s něčím originálním, je opravdové umění. Svědectví o tom může podat další album „ Anima Noir“, rovněž jste přišli s něčím novým. Lyrické vokály, romantické texty, osobitý zvuk kytar, to vše přidalo desce nádech jisté originality. Je tu zkrátka vidět určitý vývoj. Pracovali jste na základě předem sestavené koncepce?
Pokud budeme chtít pochopit ty podněty, které nás k tomu nasměrovaly, musíme se na chvíli vrátit o krok zpět. Když uvedu album „ Pleasure and Pain“, dalo by se zde mluvit o rozchodu s minulostí, byl to takový zlom v jistém smyslu. Jednalo se o hledání nové cesty, nové soudržnosti a tváře. Bylo nutné odlišit se od minulé koncepce, kterou kapela měla. A ta změna přišla s další deskou „ Desire and Damnation“, zvuk zesílil a to byl hned jiný pocit…Byl to začátek nové éry vampirismu. Chtěli jsme dát fanouškům něco nového, něco, co by se lišilo v určitém směru od tvorby z předchozích let. A ten rozdíl byl opravdu velký. Zvuk se stal hutnější a to i přes to, že klávesy stále určovaly směr zvuku a byla přidána také elektronická část hudby. No a dále v Anima Noir si můžeš povšimnout dalšího přílivu gothic prvků, EBM synthpop apod. Takže ten vývoj byl vždy v určité chvíli podnícen potřebou něco posunout dál. Následná kompozice se vyvíjela v závislosti na tom, co bylo třeba změnit, aby se desky příliš neopakovaly a nevznikal tak ten problém, který jsem zmiňovala. Víš, každý má svůj recept na komponování skladeb. Je sice pravda, že v určitých pasážích jsme se rozhodli pro malá klišé, ale neustálé míchání různých použitých stylů vedlo k zajímavým výsledkům. Celkový zvuk byl velmi zajímavý a to i díky rockověji laděným vokálním linkám. Osobně mám to album moc ráda, člověk tam vidí určitý vývoj, pohyb těch věcí. Něco zůstalo, něco se změnilo. Vidím tam ty emoce, které nás inspirovaly. Další album "Moonlight Waltz" je takový náš temný diamant, úplnější a zralejší album. A co přijde dál, je prozatím tajemství.
Když zmiňuješ album "Moonlight Waltz", musím souhlasit, že působí opravdu vyzrále. Zde došlo ke spolupráci s dalšími umělci. Na desce hostuje Snowy Shaw z Therion, zpěvačka Eva Breznikar, nebo člen římské akademie vážné hudby, Luca Bellanova. Což opět posunulo album kupředu.
Máš pravdu. S Lucou spolupracujeme už nějaký čas. Byl orchestrálním režisérem, měl na starosti veškerou tvorbu v tomto směru. Měl k dispozici ještě několik dalších odborníků. Je to velice talentovaný hudebník a také náš dobrý přítel. Na albu je to takový temný stín všeho a zároveň komponista písně „ Fly Away“. Snowy je další velmi talentovaný umělec a jeho jméno je dnes ve světě gothického metalu pojem. Vytvořil mnohá alba s mnoha kapelami a tak bylo pro nás ctí, když přijal naše pozvání hostovat na albu. Eva je naše dobrá přítelkyně a musím říci, že má krásný a zvláštní hlas. Kdykoli jsme ve Slovinsku nebo v Chorvatsku, vždy si užívám, když spolu stojíme na podiu a zpíváme spolu. Společně si vždy užijeme spousty legrace. Musím říci, že je velice talentovaná zpěvačka, dokáže nasadit neskutečný ječák i hlas s úžasně čistými liniemi.
Vlastně od vydání tohoto alba spolupráce s dalšími lidmi pokračovala. Konkrétně s kapelou Resonance Room. Jak tato spolupráce probíhala?
Tihle kluci jsou vážně úžasní. Vyhráli v soutěži, jejíž hlavní cenou byla spolupráce se mnou. Byl to velice hezký zážitek a výsledek je určitě dobrý. Jejich zpěvák má opravdu úžasně hluboký hlas. Přeji jim mnoho štěstí.
V roce 2012 jste koncertovali v Praze v klubu EXIT-US. Jak se vám u nás líbilo?
Vždycky když hrajeme u vás je to pro nás velký zážitek. V České republice hrajeme moc rádi, a nikdy nepřestaneme! :-) Fanoušci jsou fakt úžasní! Vždy si užijeme spoustu legrace a po vystoupení dáme společně pár piv. Je to skvělý pocit. Člověk se tu s vámi cítí skoro jako doma.
Musím říci, že mě velmi potěšilo, co říkáš. Takže můžeme počítat s vaší další návštěvou?
Na to klidně vsaď svou vlastní prdel, že přijedeme (smích). Už se moc těšíme. Máme v plánu další turné a Českou republiku nemůžeme vynechat. Jste totiž na seznamu (smích). Milujeme vaši zemi. Zůstaňte naladěni, protože vampýři jsou zpět!
|
