Steeler svojí kariéru vzali hopem. Po pěti letech existence kapely odešel druhý ze zakladatelů Axel Rudi Pell a před ním pláchl i bicmen Jan Yildiral. Důležité bylo, že devět měsíců před tím, než se tihle dva poroučeli, stačila kapela vydat svůj Magnum Opus. Album nazvané „Undercover Animal“ je bezesporu tím nejlepším, co kdy z dílny Steeler vyšlo. I přes to jsem si v prvním díle seriálu troufl tvrdit, že první seknutí steelerovské gilotiny bylo patrně tím nejúčinnějším v historii kapely. Ono si tohle tvrzení ale neodporuje. Kdyby poslední album Steeler vyšlo pod nějakou jinou hlavičkou, možná by se nebylo čemu divit. A možná by si toho někteří ani nevšimli. Tady už o sekání gilotinou dvakrát mluvit nedá.
Tím největším poutem k minulosti jsou jednoznačně kytary. Výborně vystavěná sóla, kousavé riffy, dokonalé harmonie, jiskřivé nápady, parádní souhra. To, co tvář Steeler změnilo, je jednak excelentní pěvecká forma Petera Burtze, který do svého konečně zkroceného hlasu dokázal nacpat pořádnou dávku charisma, jednak tvůrčí forma dua Burtz-Eder. Kdo ví, co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice (tedy to, že začala narůstat Pellova nespokojenost se směřováním kapely a proto již nebyl tak aktivní při skládání písní, anebo naopak to, že jmenovaná dvojka začala přebírat autorské otěže a kvůli tomu začala narůstat Pellova nespokojenost), faktem je, že Pell je podepsán ani ne pod polovinou (pravda, většina skladeb, ve kterých se hlásí k autorství, patří k tomu nejsilnějšímu základu) materiálu. A opomenout nelze ani nezaměnitelný přístup producentského dua Tommy Hansen a Tommy Newton, táhnoucí sound kapely do hitověji laděných vod (největší zásluhu na tom mají silné, melodické a až zaoceánsky laděné sbory) a přinášející do hudby Steeler řadu rozmanitých odstínů. Ve světle těchto zvratů se příchod nového basáka Rolanda Haga jeví jen coby změna kosmetická.
Vše začne krásně trylkující kytarou, řezavým a barevně zastřeným vokálem, stadiónově halekatelným refrénem, proplétáním sborů a sólového zpěvu, gradací ve výživném sóle, přímočarou melodií a všechno tohle tvoří velice působivou a důraznou kombinaci v „(I´ll Be) Hunter Or Hunted“. Testosteronově hutná titulka „Undercover Animal“ má v sobě brutálně a rafinovaně vláčnou dramatičnost, což u Steeler nebývalo zvykem. Explozivní refrén, silné sbory, nažhavené kytary, parádní sólo a napětí natahované a skvěle načasované v silném finále, to je „Shadow In The Red Light“. Do následující tajemné „Hard Breaks“ kluci propašují dětský sbor (jojo, kouká z toho U.D.O.) a pak přijde divoký vrchol alba - adrenalinově nakřáplý zpěv, famózně tahavý refrén (Burtzův emotivně uřvaný nejlepší výkon v kariéře), helloweenovské sólo, skvěle uduněná basa a silný melodický „Criminal“. Další výborná tajemná vyřvávačka s s výhružnými sbory přijde ve vláčnější „Stand Tall“, aby vzápětí Steeler předvedli Whitesnakem načichlou emotivní hard rockovou baladu „The Deeper The Night“. V divoce natlakované upalovačce „Knock Me Out“ si u Steeler zahostuje Mitch Perry, který si získal ostruhy vedle Michaela Schenkera a Robina McAuleyho.
Tenhle barevný recept zafungoval znamenitě! Co to však bylo platné, když záhy po vydání alba se sestava kapely otřásla v základech, protože Yildrilovi vadily egocentrické choutky některých jeho spoluhráčů (a tak aspoň na chvíli muzicíroval s Peterem Dirkschneiderem a na pozdější Pellovu nabídku angažmá v Axel Rudi Pell nereflektoval) a Pellovi se zajídalo aktuální směřování kapely.
Snaha o zacelení děr v podobě příchodu kytaristy Vito Spaceka a bubeníka Franca G. Zuccaroliho však nikam nevedla a i když se v té době údajně pracovalo na pátém albu, Steeler se na jaře roku 1989 definitivně rozpadli. Ke světovému metalu měl z pozůstalých ocelářů nejblíž Peter Burtz v křesle šéfredaktora Metal Hammeru. Dlouholeté odmítání nabídek na reunionové vystoupení mělo vzít za své na letošním Bang Your Head festivalu v rámci vystoupení kapely Axela Rudi Pella. Ale to už je asi opravdu jen labutí píseň za účinkováním kapely, která měla na to dokázat podstatně víc…
|
