Vždyť se nic tak strašnýho nestalo (koneckonců ani ten Alice Cooper se tomu v průběhu své kariéry nevyhnul). Prostě se jen finským Příšerkám s.r.o. povedlo natočit pouze prachobyčejně průměrné album. Na kterém jim chybí hit, na kterém vzhlížejí k Alici Cooperovi víc, než je zdrávo, na kterém jen rozmělňují svůj vlastní styl. Těch pár (relativně, neb podstata Lordi byla právě v nich) chytlavých refrénů je dost akorát jen na to, aby deska nebyla úplně zralá na odstřel, těch pár záblesků strašidlácké atmosféry desku udrží jen v průměru (a ve spodní kvalitativní polovině diskografie kapely), těch pár teatrálních berliček možná bude účinných na pódiu, ale v obýváku působí docela samoúčelně.
Což je pro mě o to překvapivější, že po loňském „To Beast Or Not to Beast“, jehož vydání předcházel docela výrazný personální pelmel a navzdory tomu jeho efekt celkem snadno zalézal pod kůži, se sestava kapely stabilizovala, nicméně kýžený výsledek to nepřineslo. Zřejmě ten rok a půl (jedna z nejkratších pauz mezi deskami Lordi), který od sebe dělí aktuální album a jeho předchůdce nestačil na to, aby v hlavě Lordiho dozrál dostatek pořádných nápadů, v samotném provedení totiž chybu hledat rozhodně nejde.
Přitom začátek vůbec nezní špatně, ať už jde o přitažlivou atmosféru intra nebo našlápnutě agresivní úvod titulní skladby. Jenže už v ní lze cítit, že té tradiční struktuře skladeb i refrénové melodii nějaký ten háček chybí. Stavět se dá na kolotočářsky okázale teatrální „Hell Sent In In The Clowns“ (ano, tohle je přesně ten bod, který si říká o živé ztvárnění), neztratí se „House Of Ghosts“, ale to je spíš zásluha zdravého základu písně, položeného před lety Alicem Cooperem, napínavou atmosféru má krátká „Hella´s Kitchen“ … A to je asi tak všechno. Ve zbytku alba to občas krátkodobě zajiskří, skladby se většinou jen rutinně převalí a s blížícím se koncem vysloveně ztrácí dech.
Nemám obavu o to, že by koncertní zážitek při případném následném tour měl být o něco menší, než obvykle. Jednak jsou Lordi kapelou, jejíž vizuální stránka a teatrální ztvárnění hraje docela podstatnou roli, jednak mají v zásobě dostatek chytlavých songů z minula. Jen bych doporučoval z novinky nasadit do setlistu jen nezbytné minimum. Tahle deska je totiž v herbáři kapely – byť lze konstatovat, že Lordi jsou stále Lordi - jakýmsi vyčerpaným chudým příbuzným.
|
