Tak tohle je neskutečný a doslova zázračný objev! Slyšte dobře: Amazing Maze je bokovka sestavy italských melodiků Labÿrinth z roku 2007! Tato eponymní nahrávka ovšem vznikla tak utajeně, že by s jejím odhalením měl problém i samotný Sherlock. A skoro nikdo o ní neví ani osm let po vzniku. Jedním z důvodů může být, že se členové skryli pod pseudonymy, z nichž jsou pouze některé odhalitelné na zadní části bookletu, i to ovšem po důkladném zkoumání, a také při dobré znalosti původních jmen. Přitom jde o prvotřídní dílo, jež by klidně mohlo nést název: „Return To Heaven Denied Pt. II“, což by z dnešního pohledu samozřejmě nedávalo smysl, neboť takové album kapela natočila o tři roky později, již s navrátivším se Olafem Thörsenem. To bylo také skvělé, sranda ale je, že by to kluci pravděpodobně zvládli i bez něj. Důkazem je právě dnes hodnocená fošna.
Ta měla být jakousi opozicí k právě vydanému albu „6 Days to Nowhere“ jejich domovské kapely Labÿrinth, která už delší dobu experimentovala s progresivními vlivy, což se s příliš vřelou odezvou u fanoušků nikdy nesetkalo. Ti měli Italy zafixovány jako power/speed metal, jenž v kulervoucí podobě prezentovali zejména na albu "Return To Heaven Denied" z roku 1998. O nic jiného nestáli. No a to muzikanty logicky trápilo, takže se jali vymýšlet nápravu. A právě tehdy vznikl projekt Amazing Maze, jehož název je jednak důvtipnou variací (Maze = labyrint) a jednak naprosto sedí. Pokud bych měl vybrat jedno jediné slovo, které přesně popíše jejich desku, bude to právě AMAZING, tedy úžasná!
Základním elementem je speed metal v té nejsyrovější italské verzi. Tedy proklatě rychlý a v každé vteřině svrchovaně melodický. Jeho otcem je právě Olaf Thörsen, takže je opravdu těžké uvěřit, že na tomto albu nespolupracoval. Tehdejší hráči z Labÿrinthu přitom pouze nekopírují osvědčené postupy, jsou dostatečně chytlaví a hlavně zábavní. Ani to by ale příliš nefungovalo, kdyby v jejich čele nestál Roberto Tiranti (zde vystupující pod nejméně mystifikujícím a již dříve používaným pseudonymem Rob Tyrant), neboli jeden z nejlepších žánrových pěvců vůbec. Zpěvné linky i texty si napsal sám, na desce zní jako utržený ze řetězu a zcela upřímně to vypadá, jako by mu odklonění od dlouhodobých hrátek se stylem přišlo náramně vhod. Jednou ječí (viz největší masakr alba "Fast and Dangerous"), jindy dojímá, nebo si vokály různorodě navrství, což pak působí, jako by soupeřil sám se sebou o vítězství, to vše s naléhavostí přicházejícího konce světa. A navíc k tomu stihl zastat i baskytaru.
Jenom speed metalem ale není tento projekt živ. Některé skladby si své odbydou ve středním tempu, včetně působivé cover verze „Angel Witch“ od stejnojmenné kapely. Jindy zase instrumentální složka nasaje trochu neoklacismu, symfoniky, nebo lehce zprogresívní (zejména klávesové výpady), nikdy ale ne na dlouhou dobu. Dříve nebo později přijde k rytmu zase rychlost, jež se mísí s atraktivní stavbou skladeb (časté zpomalení v sólových pasážích, akustické vybrnkávání a jímavé kytarové vyhrávky), jejichž největší ozdobou jsou refrény. Ty ve své hravé variabilitě pokaždé strhnou a zároveň mají „burákový“ účinek, protože se po ochutnání jednoho nemůžete dočkat toho dalšího. 
Kdyby jste po mně mermomocí chtěli vybrat nejlepší kus, bránil bych se nad nesmyslností takového požadavku a doporučil vám několikanásobný poslech celé desky.
Pokud by jste se pořád nedali a použili torturu, asi bych nakonec vybral čtvrtou položku „Live or Die“, ale bylo by to opravdu jenom z povinnosti. Dobrovolně bych ovšem musel přiznat, že album neoplývá zrovna ideálním zvukem. Není to vyloženě průser, který by zabraňoval poslechu, nicméně jeho nedokonalost mrzí u takto perfektního materiálu dvojnásob. Vše navíc osudovým způsobem umocňuje jedna nová skutečnost. Roberto Tiranti totiž nadále není členem současných Labÿrinth (jeho nástupcem se stal Mark Boals). Důvodem je začátek sólové kariéry, otázkou tak zůstává, uslyšíme-li někdy v budoucnu jeho hlas v pro něj nejtradičnějším rychlo-melodickém metalu. Díky tedy bohu za každou desku, ve které zanechal svůj jedinečný otisk. "Úžasný labyrint“ patří k těm nejlepším!
|
