Neprostupnou džunglí se nese chytlavý a dravý zvuk. Blíží se rychlostí blesku, rozřezávajíc tropickou faunu vejpůl. To, že slunná Brazílie rodí perfektní kapely, není nic nového. Sebranka Nervochaos zaujala svým osobitým přístupem, rozpoutává hotovou smršť energicky útočné muziky, nezná kompromis a jde si dlouhá léta za svým. O své filozofii a cílech nám povypráví bicman Edu.
Vaše počátky se vážou k roku 1996. Jaké bylo tehdy založit kapelu?
Přesně tak. Začali jsme hrát v září roku 1996 v kapele jménem Siegrid Ingrid, ale nevydrželo to dlouho a to zejména kvůli mnoha problémům s naším zpěvákem. Tato skutečnost nás dovedla k rozhodnutí kapelu jednoduše opustit a pevněji uchopit celou věc do vlastních rukou. No a tak jsme vlastně dali dohromady Nervochaos. Musím i po těch letech říct, že to rozhodnutí bylo správné. Nešlo o nějakou spontánní věc, i když jsme se rozhodli relativně rychle, bylo všem jasné, že to jinak nepůjde. No a dnes jsme spokojení. Vydali jsme od té doby už sedm alb, tři dema a tři DVD. K tomu samozřejmě turné, v jehož rámci jsme hráli s takovými jmény, jako Venom, Cannibal Corpse, Dismember, Kreator, D.R.I., Biohazard, Agnostic Front, Vulcano, Monstrosity, Azaghal, Centurian, Krisiun a mnoho dalších.
Z toho jak to podáváš, cítím energii, opravdu raketový start! Kam bys ty osobně zařadil styl vaší hudby?
Do naší tvorby vždy zasahuje spousta vlivů. Ale vždy se tak nějak snažíme o vlastní osobitou tvorbu. Hlavní ohniskem toho všeho je agresivní a energií sršící muzika. Nesnažíme se být tou nejrychlejší, nebo snad nejbrutálnější kapelou planety, ale děláme to tak, jak nás baví. Pokud z toho máme dobrý pocit a cítíme, že to takhle půjde, pokračujeme v tom.
Co tě vlastně přimělo stát se muzikantem?
Už ve velmi útlém věku jsem si uvědomil, že se chci věnovat muzice. Ale nedařilo se mi to uskutečnit až do mých osmnácti let. Celou tu dobu jsem se o to snažil, ale prostě měla přijít ta správná chvíle a ona taky přišla. A tak to většinou v životě chodí. Vytrval jsem a to zejména díky motivaci ze strany kapel, jako Iron Maiden a Judas Priest.
V tom ti rozumím. Mnoho umělců se inspirovalo na začátku své kariéry právě těmito legendami. Ale málo komu se podaří alespoň přiblížit významným jménům hudební tvorby. Koncertovat společně s výše zmíněnými jmény musí být opravdu silný zážitek. Jaké byly vaše pocity?
Bylo to naprosto úžasné. Když se nám tato šance naskytla, neváhali jsme ani chvíli a naprosto po ní skočili. Byla to ohromná příležitost něco se naučit, a posunout se dál. Byli jsme skutečně velmi šťastní a doufáme, že bude více takových příležitostí. Proto nesutále na sobě makáme a snažíme se dát svým fanouškům to nejlepší, co v nás je.
To je určitě velice pozitivní stránka vaší činnosti. Každá mince však má své dvě strany a tím negativním pojmem se může rozumět spousta věcí. Mě například poslední dobou neunikly různé zprávy o tom, jak tam či tam různé skupiny fanatických věřících komplikují koncerotování kapelám a sepisují proti nim různé petice. Stalo se vám někdy něco podobného?
Tak tohle se nám naštěstí zatím vyhýbá, nic podobného se nám ještě nestalo, ani doma, ani v zahraničí. Jsou tu sice skupinky extremistů, to jo, ale nikdy se nesnažily kapele bránit v hraní.
Ono prostě asi záleží, na koho narazíš. Vezmi v potaz, že Brazílie je hlavně křesťansky založená země. Je tady fakticky veliké procento věřících. A přesto, že hrajeme tvrdou muziku se satanistickou tématikou, nikdy jsme neměli s ničím problém.
Je dobře, že se Vám nepodařilo narazit na někoho podobného. Dost to bere energii a inspiraci. Když jsme u toho, odkud vlastně inspiraci čerpáte?
Inspiraci nejčastěji čerpáme z každodenního života. Z krutých i běžných záležitostí. Znáš to, někdy nemáš svůj den a nejradši bys něco rozflákal. Někdo se tím stresuje, my z toho čerpáme, ale chceme taky mluvit o okultních tématech a satanovi. Hodně věcí vychází z našich vlastních zkušeností. Dalo by se říci, že život v Brazílii je dost sám o sobě inspirativní.
Pomineme-li domácí scénu, jak to cítíš na turné? Stalo se vám někdy něco opravdu kuriózního v rámci tour?
V minulých letech jsme zažili několik menších turné a zajímavou věcí bylo zejména to, že jsme sdíleli stage s mnoha odlišnými umělci. Asi tou největší kuriozitou bylo, že po nás na stage nastoupila nějaká rapová skupina, myslím, že se jmenovali De Menos Crime (smích).
Wow, teď jsi mě překvapil (smích). Ale hodně umělců se nebrání různému propojení mnoha žánrů, často i odlišných. Občas mám pocit, že se ty bariéry mezi žánry bortí. Doba pokročila a s ní taky přístup v hudební branži. Jaký máš názor třeba na stále kritizované téma současnosti a to stahování hudby z internetu?
No tohle nás nějak extrémně netíží, neděláme si s tím zkrátka těžkou hlavu. Jsme undergroundová kapela a asi to vnímáme po svém. Ale samozřejmě znám plno, chceš-li mainstremových kapel, které tohle vytáčí. No přirozeně, jde tam o prachy. Já osobně jsem ze staré školy a dávám přednost CD a LP. Hudbu si někdy stahuju, to se přiznám. Když si chci nějakou neznámou kapelu oťuknout. Ale když se mi líbí, jdu si koupit jejich CD.
Jasně, dost často v tom musí být dost peněz. Na vydání alba, nějaké merch, nástroje, výbava, ale třeba i tvorbu videoklipů. Jak se k videomateriálům stavíte vy?
Jo přesně tak to bývá (smích). No nedávno jsme udělali náš první videoklip a mám z toho vážně pozitivní pocity. Dost to kapele pomáhá, ukazuje to nejen hudební, ale i vizuální stránku tvorby, podtrhává to ten celkový dojem. V minulosti jsme sice vydali nějaké podobné materiály, ale bylo to takové podomácku dělané. Teprve až tenhle materiál byl skutečně kvalitní. Do budoucna toho chceme určitě udělat víc.
Pojďme k vašemu nedávno vydanému albu „ Art of Vegenance“, jak probíhalo jeho nahrávání?
Nahrávání desky spolklo celkově deset dnů. Přijeli jsme do Ria de Janeira a práce začaly bez jakýchkoli problémů. Vše šlo dobře od ruky. Náš producent s námi dost dřel a výsledek byl dokonalý. S vydáním tohoto alba jsme velmi spokojení. Zakomponovali jsme na něj jedenáct nových songů a jednu cover verzi od Headhunter DC s názvem „Lightless“. Přebal alba ztvárnil Marco Donida a já zkrátka věřím, že je to asi nejpovedenější album, co jsme vydali.
Deska na mě působí silně energicky. Projevují se tyto pocity a emoce už během nahrávání?
Já myslím, že určitě ano. Už při nahrávání, když uceleně slyšíme všechny části té skladby, ty emoce se u toho rodí. Co ovlivňuje nějakým způsobem nás, ovlivňuje stejně naší hudbu. Upřímně mám radost z toho, že se ti deska líbí, po světě máme zatím velmi pozitivní recenze, a jak jsem už řekl, myslím si, že toto je naše nejpovedenější album.
|
