Nemají to ty mladé kapely snadné, obzvlášť když jsou sice poslouchatelné, ale tak nějak univerzálně zaměnitelné, chtělo se mi napsat po poslechu EP „Little Nothing“ francouzských rockerů se střeleným názvem BigBangBayBees. Po prostudování promo materiálů musím úvodní větu lehce upravit, s tou mladou kapelou to nebude tak žhavé. BigBangBayBees letos finišují se svojí první dekádou a „Malé nic“ je jejich již třetím krátkometrážním (no, relativně) počinem. To s tou univerzální zaměnitelností a výhledem na nepříliš snadnou budoucnost můžeme nechat v původním tvaru.
Co na tom, že BigBangBayBees mají šikovné kytaristy, zpěváka s příjemným a variabilním hlasem, že do své muziky infiltrují výhonky moderny i příjemně nekomplikované a nijak útočné melodie, když nic z toho nemá tendenci se usadit v palici. Dokonce ani ta v refrénu naléhavá „Herocaine“, s šikovně vygradovaným sólem, coby nejsilnější skladba kolekce, ani „Migration“ s lehce nadrzlou náladou z tohoto pravidla netvoří kdovíjak zásadní výjimku.
V globále se dá říct davová muzika, příliš moderní pro konzervativní rádia, příliš univerzální a tedy snadno zaměnitelná, bez výraznější individuálnosti. Příjemně poslouchatelná, ale předem odsouzená k tomu zapadnout v davu, příjemná kulisovka s trefným názvem.
Taková ta univerzální muzika, které je na multiuniverzálních festivalech plno a ráno marně vzpomínáte, jak se ta která kapela jmenovala. U BigBangBayBees, právě proto, že muzikanti jsou šikulové a ten název jejich kapely je natolik svérázný, nějaká šance na zapamatování by tu byla.
|
