Ačkoli v tomto případě nejde o žhavou novinku, debutové album francouzských melodiků patří mezi ta, která by na těchto stránkách rozhodně neměla chybět. Nejen proto, že jej pár kritiků a hodně fanoušků řadí mezi nejlepší počiny roku 2013, ale hlavně z toho důvodu, že přináší symfonický power a speed metal v ne tak často slýchané kvalitě. Kdybych měl najít alespoň trochu vhodný příměr, musím se vrátit o čtyři roky zpátky k úžasné prvotině „Beyond the Space Beyond the Time“ polských Pathfinder.
Na jejich preciznost Operadyse ale přece jenom trochu ztrácejí (v bodovém vyjádření přesně číslo a půl). Přesto je radost zase po delší době slyšet nepokryté kompoziční přátelství s rychlostí, jež jde ruku v ruce s bohatým symfonickým aranžmá, které ve francouzském podání s přehledem atakuje filmové nebe. Soundtrackovost z některých tónů doslova čpí a posluchač ani nemusí oplývat velkou fantazií, aby mu před očima začaly vyskakovat obrázky výpravných scén ala Pán prstenů nebo Hobit.
Předností desky „Pandemonium“ jsou vrstevnaté struktury jednotlivých skladeb, hrátky s tempem a dynamikou, díky čemuž se poslech stává slušným dobrodružstvím. Žádná z písní není vyloženou spídovkou, přitom (krom závěrečné balady) všechny dříve nebo později alespoň na chvíli k rychlé rytmice nasadí. Vrátíme-li se ještě ke srovnání s Pathfinder, pak tentokrát nečekejme progresivnější kytarové vrtule, Francouzi mají po instrumentální stránce blíže k čistotě powermetalového žánru, což není samozřejmě vůbec špatně. Malinko pozadu však zůstávají s komplexní atraktivitou a chytlavostí. V rámci skladeb samotných sice není nouze o množství nápaditých i podmanivých melodií, ne vždy se jim ale podaří rozkvést do celé stopáže.
Některé slokové linky zase občas znějí spíše jako souvislý přednes nežli zpěv a v takovém případě pak přemosťují dramaturgii písně od líbivosti k mírným rozpakům. Jako celek nejvíce funguje třeba kus "The Path of Divine" nebo téměř vánočně laděná závěrečná balada „Frozen“, potěší také několik refrénů („Unfold Legend“, „Fairies´ Secret Garden“), přesto na konci visí na patře pocit lehce promarněného potenciálu. Stejně tak zvuk mohl doznat lepší péče. Není však nejmenších pochyb o tom, že Operadyse za poslech jednoznačně stojí a jejich prvotina dává slušnou motivaci k těšení se na další řadovku, která má vyjít už letos!
|
