Když před třemi lety zpovídal Pagan leadera novojičínských Porta Inferi Mirka Andrássyho, nadpis rozhovoru zněl „Nechceme hrát klasický power metal“. Téhle vizi zůstal Mirek Andrássy zjevně věrný a s ansámblem, ve kterém po vydání debutového alba „Another World“ nezůstal kámen (pochopitelně s výjimkou toho základního) na kameni, předkládají Porta Inferi její aktuální provedení v podobě alba „Out Of Difference“.
Klíčovou roli při zodpovězení otázky, jak daleko se Porta Inferi vzdalují od mantinelů klasického powermetalu bude hrát samotná (a zřejmě pro každého vlastní) definice pojmu power metal. Budeme-li lpět na škatulkách, osobně bych k tomuto zavedenému výrazu (který bych však ve spojení s Porta Inferi nezatracoval) přilípl nálepku moderna, elektronika (ta je poměrně výrazným elementem nahrávky), sem tam složitější kompozice, progrese, ale to vše v takovém rozměru, aby vyznavač melodických, plynulých a nenásilně vstřebatelných skladeb, plných energie, důrazu, zpěvnosti, riffových ataků, výrazných refrénů a silných sborů neměl pocit, že se pouští do příliš složitého a marného boje.
Největší devizou téhle desky je skutečnost, že při své variabilitě, náladové i výrazové proměnlivosti je naprosto konzistentní, takže i když vás Pekelníci protáhnou všemožnými končinami (což zároveň spolehlivě přitáhne a udrží posluchačovu pozornost), nemáte pocit, že by šlo o umělohmotný slepenec, ale přirozené a nápadité ohýbání power metalového základu. A spojení vlastního výrazu s amaranthovsky dynamickou elektronikou v „Beautiful Morning“, se Salamandrou vonící (ve vokální lince) přímočarkou s orientální hříčkou v „Inert Tragedy“, s uštěkanou, chaoticky vířívou agresí, klouzající do melodičnosti v „Lights Of Andromeda“ s parádně ubzučenou kytarou, s explozivním otvírákem „Time Has Come“, či s příjemně civilní houpavou baladou „Glory“, ale i s osudově atmosférickým intrem má velice silný náboj.
Z kapelních noviců si (byť pochvalu si zaslouží všichni, Porta Inferi je skvěle promazaná mašinka) si dovolím vyzdvihnout projev křiklouna Normana Powera, který na jednu stranu přirozeně navazuje na svého předchůdce z debutového alba, na stranu druhou má ve své našlápnutosti velice chytlavý (dovolil bych si tvrdit až Jornovský) nádech.
Brána pekelná se otevřela podruhé. Je důkladněji vykovaná, ve své větší rafinovanosti přitažlivější, na první ucho dostatečně chytlavá, ale přitom s každým dalším poslechem nabízející nová zákoutí a chutě. A ten bod, kdy si řeknete, že už jste odhalili všechna tajemství, která skrývá, se s každým dalším poslechem mění, posunuje dál a nabádá k dalšímu kolu. Velmi dobrá práce, smyslně a účelně rozpouštějící šlahouny moderny do osvědčeného klasického základu.
|
