Stvoření bilance roku 2014 pro mě bylo těžší, než během roků předcházejících, neboť jsem se přistihla, že ze současné metalové scény mě poslední dobou nic moc nového neoslovilo (a nejen proto také ode mě vycházelo méně článků). Daleko více jsem se zaposlouchala do kapel, kterým už buď odzvonilo, nebo se k tomu závratně blíží. Přesto se tedy mrkněme, co mě letos z novinek zaujalo nejvíc.

Alba roku:

Paradoxně k tomu, že poslední dobou poslouchám více méně kapely, které už to mají za sebou, do top 10 se mi vloudily většinou mladé bandy, které mají kariéru ještě více či méně před sebou. Když se nad tím zamyslím, je to dobře.

1. Dynazty – Renatus
Kombinace glam rocku s moderními postupy je směr, kterým se mladí Švédi na své čtvrté desce vydávají a ono to funguje. Deska vznikala v oblíbeném Tägtgrenově stuidu Abyss a je na ní znát, že Peter vymačkal z mladých muzikantů maximum.

2. H.E.A.T. – Tearing Down The Walls
„S novým albem H.E.A.T. bezpochyby zbořili zdi a v současnosti kapela patří ke špici (glamové) scény i svého žánru nejen ve své (švédské) domovině. „Tearing Down The Walls“ má prostě všechno, co pořádné album mít má.“

3. NeonFly – Strangers In Paradise
Strangers In Paradise je teprve druhé album těchto mladých Britů (alespoň, co se původu kapely týče – odkud pocházejí jednotliví členové nemá smysl ani rozebírat) a nutno říci, že se opravdu povedlo. Už na prvotině bylo znát, že s nástupem zpěváka Willyho Nortona se NeonFly pomalu vymaňují z „oblíbeného“ krabičkování dle žánrů a na novince je to ještě markantnější. „Cizince v ráji“ totiž těžko někam řadit. Na hudební i vokální kvalitě to však kapele jenom přidává.

4. Accept – Blind Rage
Staří harcovníci Accept po svém znovuzrození sází jednu pecku za druhou. „Blind Rage je pravé metalové album se vším všudy, zato bez zbytečných klišé.“

5. Kissin‘ Dynamite - Megalomania
„Kissin‘ Dynamite se nikdy neohlíželi na to, co je moderní právě teď, naopak vycházeli z hudby, na které vyrostli a z klasických metalových kapel, což jejich vlastní hudba dokonale reflektuje.“ A Megalomania patří k topu jejich tvorby.

6. In Flames – Siren Charms
Kontroverze kontroverze! Milovníci oldschoolových In Flames už si na mě pravděpodobně brousí nože a sekery, aby mě zbavili hlavy, nebo alespoň rukou, za to, že jsem si tuhle desku dovolila hodnotit takovýmto vysokým hodnocením. Ale kde jedni pláčou, jiní se radují. Sice se IF na hony vzdálili svému původnímu žánru, Siren Charms je však skvělým variabilním dílem.

7. Gotthard – Bang!
Steve Lee byl jednu dobu mým nejoblíbenějším zpěvákem a po vydání předchozí desky s Nicem Meaderem bylo jasné, že Gotthard už nikdy nebudou to, co bývali. Na Bang! si ale konečně opět začínají vyšlapávat vlastní pěšinu zároveň nesouce Stevovu zástavu stále s sebou. Bang! je povedené hardrockové album, které by se v současnosti uplatnilo i bez odkazu na minulost kapely.

8. Rival Sons – Great Western Valkyrie
Tady odbočíme od metalu ještě o kousek dál. Je libo feeling šedesátých a sedmdesátých let? Trochu hard a blues rocku? Rival Sons jsou jasná volba.

9. Brother Firetribe – Diamond In The Firepit
Finští milovníci osmdesátkového glamu a diskoték svoje třetí album učesali a uhladili. Přebytečné ukňučené klávesy odstranili a dali mu současnější zvuk, přesto stále nese nádech let osmdesátých. Už je na čase, aby se tato kapela vydala také trochu více prozkoumávat svět.

10. Temperance - Temperance
Málokdy se stane, že se do bilance vpašuje debutové album, ale Italům Temperance v čele s éterickou Chiarou se to podařilo. Kombinace power metalu, hardrocku a lehké gothiky se zpěvačkou, která nemá daleko k Charlotte z Delain totiž zní lahodně a kapela má na to se zařadit vedle dalších již známějších female fronted band.

Koncerty roku:

1. Secret Sphere - 24. 5. – festival Under The Dark Moon, Dolní Čermná
Pro mě druhá zkušenost s touto kapelou na živo, první se zpěvákem Michelem Luppim. Nutno říci, že ten chlap má tolik energie, že posadila celou Dolní Čermnou na zadek. A myslím, že tohle by kapela dokázala i například na Masters of Rock. Tak co, Pragokoncerte, kdy nám uděláte tu radost a pozvete na větší pódium i tuhle famózní italskou bandu?

2. Accept – 25. 10. – Zlín, Sportovní hala Euronics
Accept jsem letos viděla třikrát, z toho dvakrát ve Finsku , kde jejich nová deska dosáhla prvního místa v prodejnosti. A přesto, že ve Zlíně pánové nasekali trochu víc chyb, show měla větší grády – nejen co se týče výkonu kapely, ale o lepší atmosféru se postaralo i české publikum.

3. Avatar – 24. 11. – Praha, Modrá Vopice
„Avatar není jen o hudbě, ačkoliv, jak jsme se bavili s kolegou Kozlem, image si z desky neposlechneš, ale na živo dostává jejich už tak vynikající muzika nový feeling, další prostor, který je potřeba objevit a prozkoumat. Avatar prodávají sami sebe a snad si i Česká Republika konečně uvědomí, že tahle kapela má na to zaujmout i větší davy.“

4. Metalfest Plzeň
Hororová show Alice Coopera sice začala jen pozvolna a opatrně, ale když se rozjela v divadlo s kulisami, loutkami a dalšími rekvizitami, bylo na co se dívat.

5. O páté místo se dělí dědeček U.D.O. – 6. 2. – Praha Meet Factory a Deathstars 18. 10. tamtéž
Kapely jsou jak věkově, tak žánrově nesrovnatelné, přesto na pódiu podávají vyrovnaný výkon a právem se řadí mezi nejlepší show, které jsem tento rok navštívila.