Ačkoli sekerníci V.O.H. existují prakticky dobrých 15 let, k mým uším se dostali až s letošní deskou „Hledat odpověď“. Přijměte tedy pozvání ke sprintu, trvajícímu necelou půlhodinku. Ta je rozdělená do jedenácti etap, do toho počítaje i minutu a půl zabírající instrumentální intro strečink.
Flák „Poslušní ovčani“ spouští punkovou smršť, která vládne většině desky. Těžko hledat někoho, kdo se neztotožní s agresivní náladou kytarového riffu a bicích, přísným řevem Lukáše a textem, který zcela vystihuje současnou situaci politiky v naší kotlině. Death metalový tón kytar v závěru se pak dále rozvíjí v následující „Hledat odpověď“, která rytmem však spíše odpovídá klasickému punk hardcoru; z čehož vzniká velmi příjemná kotlová záležitost. „Nakouřený švihák“ není nikdo jiný, než krasavec Berlusconi, kterému jeho proslov na pozadí punkové instrumentace vcelku sluší. A to i přes to, že se nejedná zrovna o chvalozpěv. Možná, že by mu bylo bývalo lépe při vyznávání „sex, drogy a rock´n´roll“ než „sex, drogy, politika“. Na druhou stranu, tenhle punk thrashový epitaf je mnohem příjemnější než Berlusconiho veřejné vystupování. To už tak je, když se člověk motá „V kruhu“. Punkové tornádo se dostává do vyšších obrátek a během slabých dvou minut rozhýbe i poslední kloub v těle. Polovinu nahrávky láme death metalově začínající laděná „Černá armáda“, která je malým ohlédnutím za sociálním anarchismem Nestora Machny. V.O.H poměrně často kombinují punk s thrashem a deathem, což je docela lahodný koktejl a „Černá armáda“ patří mezi moje nejoblíbenější položky. A věřím, že v tom nebudu sám.
Pokud jste měli ještě poslední zbytky iluze o férovosti v naší zemičce, pak „Chléb a hry“ vás vyvede z omylu. Velmi mě chytlo sólo z kytary Juliana A. Lamase, který tuhle skladbu přece jen posunul o něco dál. Nejen „V zajetí mamonu“, ale i v zajetí nižších tónů se nese další track a už tak rozjetou mašinu žene v další kilometry bez sebemenší naděje na odpočinek. Kluci se rozhodli naservírovat brutálním způsobem pravdu o skutečnosti a nelze tvrdit, že by se jim to nedařilo. „Věřím“ má veselejší náběh a ačkoli v poměru k ostatním má pomalejší tempo, rozhodně neztrácí na intenzitě z desky sršící. K vrcholům poslední desky V.O.H. dle mého jistě patří i „Sám odtržen“. Hodně díky deaththrashovému zvuku, temně dunícímu refrénu a pro mě neodolatelným kostelním zvonům s elektrickou kytarou. Lyricky taktéž lehce odbočuje až k téměř apokalyptickému znění. „Hledat odpověď“ pak uzavírá cover verze songu „Wasting Away“ od Cavalerova projektu Nailbomb. Touhle věcí člověk dostane solidní představu o tom, co ho s V.O.H. může čekat.
Líbí se mi zvuková kombinace klasického punk s hardcore podobou a zvukem z thrash a death metalu. Moc často na ni nenarážím a vždycky něco neobvyklého potěší. Nicméně u V.O.H. převládá především ta punková část. Ačkoli deska šlape jak má, pro moje ušiska po několika posleších trochu ztrácela atraktivitu. Tudíž moje hodnocení bude trošku nižší, ale s tučně zvýrazněnou poznámkou, že pokud patříte mezi fanoušky punkové scény, osekanějších skladeb, zběsilých temp a zcela nekompromisního podání, pak s klidem říkám, že k mému hodnocení si klidně můžete přihodit bod či bod a půl navíc.
|
