V závěru recenze na debutové album této americké party jsem zmínil, že se na léto chystá druhé pokračování. Něco se tedy muselo někde zaseknout, neboť se tenkrát psal rok 2010 a následovník prvotiny "The Dawn Of Enlightenment“ vyšel až předloni. Mnoho se ovšem nezměnilo. Řízný power metal v podání Armory nepřináší tolik osobitosti, určitě však potěší třeba fanoušky australsko/české kapely Black Majesty nebo desky „Hellfire Club“ od Edguy.
Na to má podstatný vliv zpěvák Adam Kurland, jehož hlasové zabarvení věje Sammetovským ocasem v nižších polohách, ve vyšších pak zase evokuje páně Dickinsona. Syrové heavymetalové riffy jsou také nedílnou součástí hudby Armory, aktuálně dokonce ještě více než v minulosti. Ubylo totiž spídového tempa, kluci se tentokrát více tlačí do pocitovějších sfér, spojených s rozvážnější a mnohdy značně vydatnou kompoziční strukturou. Na jedničku se to daří vždy, když je u toho přítomna adekvátně přitažlivá melodie. A o ty naštěstí není na desce „Empyrean Realms“ nouze.
Přesto musím hned vzápětí dodat, že otěže skladeb bývají často z pevného tvůrčího sevření puštěny těsně před cílem. V každé z nich slyšíme zábavnou metalovou hru, které však jakoby ke komplexní dokonalosti cosi scházelo. Chtělo to zkrátka silnější dramaturgické dotažení, to je vše. Jak se blíží závěr desky, začne být navíc patrné i lehké autorské schéma. Atraktivněji proto vyznívají první dvě třetiny díla, v čele s úvodní dynamickou "Eternal Mind", následnou "Dreamstate" s chytlavým refrénem, variabilně promyšlenou "Beyond The Horizon", a také jedinou souvislou spídovkou "Reflection Divine". Oproti tomu "mejdnovská" instrumentálka "Horologium" i přes příjemné tempo dokáže, jak je pro malbu atmosféry důležitý Kurlandův hrdelní "štětec". Každá ze zbývajících písní pak něčím zaujme nebo přímo oslní, jak už ale bylo naznačeno v úvodu odstavce, když už posluchač začne vrávorat radostí ze slyšeného, pak jej těsně předtím, než padne úžasem na hubu, zase hodí do klidu nějaký méně výrazný motiv. Ostatně tím neoplývá ani samotný obal desky, tohle se vážně někomu líbí?
 Není od věci zmínit japonskou edici, jež obsahuje trojici bonusů. Jde o cover verze vynikajících skladeb, všechny jsou však z metalového ranku, otázkou tedy je, proč by je měla předělávat metalová kapela. Rozdíly oproti předloze jsou minimální. Navíc, je opravdu nutné znova nahrát kus „Thundersteel“, neboli vůbec nejprovařenější song od legendárních krajanů Riot? Na výběr přece bylo tolik dalších možností. Podobně zbytečně vyznívá i cover „Where the Rain Grows“ od Helloween. Naopak, palec nahoru zaslouží předělávka ne tolik známé (a skvělé!) písně „Love is Pain“ od Virgin Steele.
Ta totiž prezentuje rockovější období kapely, a ačkoli ji Armory zase o nic svého neobohacují, alespoň ji tímto způsobem trochu zviditelnili (tedy zeslyšitelnili). Hodnocení se samozřejmě k bonusové části nevztahuje. Odráží nadprůměrný, výborně (!) nazvučený a řemeslně precizní power metal, u kterého chybí jediné: ještě vyšší počet chytlavějších momentů. Doporučení je ale i tak vysoké.
|
