Hláška o kombinaci progresivního metalu s melodeathem, přicházející z Maďarska, na mne působila poměrně exoticky a nevšedně. Ale tahle definice je, byť samozřejmě vycházející z reality, přece jen mírně povrchní. Ten, kdo jí vytvářel, totiž zcela pominul někdy až powermetalově projasněné melodické kytary, díky kterým „Solid Silver“ zní ve výsledku velice přístupně, zjemňující lehkost nijak komplikovaných kláves i občas až téměř blackmetalově uskřípaný skřehot. A protože si budapešťští Ignotus Enthropya při tomto křížení (jen v tom vidím ten přídavek progresivní) zachovali soudnost i lehkost, výsledkem je poměrně třaskavě chytlavá kolekce.
Možná až scestně odstartovaná poeticky atmosférickým intrem „Prelude“, s optimisticky laděnou sólovou kytarou, které ani v nejmenším nenaznačuje, jak devastující energii v sobě Ignotus Enthropya mají. Titulní „Solid Silver“ však jasně odhalí základy, na kterých pak stojí celá deska – kontrast melodického kytarového sóla s divokým nasazením dynamické a barevné rytmiky, živou harmonii kytar, jedovatost uskřípaného vokálu i zatuchlost agresivního chropotu Zsolta Lédecziho, decentně nenápadné klávesy, zjemňující hrubý výraz, či uštěkaně uřvané sbory v gradujícím tlaku. Když nechají Ignotus Enthropya více vykouknout klávesy, jako v „Digital Deception“, snadno jim prosákne do jejich hudby i špetka pompéznosti (což v té devastující náloži působí velice svěže). Nejzásadnějším bodem pro palec nahoru je fakt, že kdysi striktně oddělené metalové světy na „Solid Silver“ naprosto přirozeně a funkčně splývají.
Možná byli kluci z Ignotus Enthropya někdy před lety na dovče u Bodamského jezera a chytli tam inspiraci a múzu, kterou zhmotnili na svém „Solid Silver“. Toto debutové ep odhalilo, že mají dobré nápady, šikovné ruce, nespornou chytlavost a explozivní energičnost, zároveň však naznačilo, že dřív nebo později může kapela sklouznout do stereotypního kolotoče. Ale odpověď na tuhle nevyřčenou otázku, zda tomu tak bude, dá až případný další (a delší) počin. S tímhle „solidním rodinným stříbrem“ nepochybuji, že na něj jednou dojde.
|
