Epica už dávno patří mezi stálice symfonického metalu. Potvrzují to jak její poslední alba, která patří mezi vrcholy žánru, tak i různé živé záznamy, které ji ukazují v top formě. Dalším důkazem je pak aktuální turné, během kterého se kapele podařilo vyprodat už několik velkých klubů a podobně to nejspíš bude vypadat i v Jižní Americe. Nálepkou „Sold out“ se mohl ostatně pyšnit koncert i pražském kulturním centru Meetfactory, na kterém jsem tradičně nemohl chybět.
Je ale pravda, že zásluhu na velké návštěvnosti měly i předkapely, respektive hlavně Dragonforce, kteří dokázali přilákat spoustu hladových fanoušků. Role méně známé formace tak nakonec zbyla na belgické metalové uskupení Diablo BLVD, které v programu vystoupilo jako první. A se svoji pozicí si bez problémů poradilo! Kapela předvedla sebevědomý a energický výkon, a ač se do vkusu většině přítomných (včetně mě) nejspíš netrefila, může být víceméně spokojená. Díky maximálnímu nasazení totiž její tvorba, jež sází na agresivní zvuk, ostré kytarové riffy a silný hlas zpěváka, zněla maximálně efektně.
To Dragonforce se mohli pyšnit daleko vřelejším přijetím. Vždyť v sále bylo nemálo příznivců s jejich tričkem. Ti se na show plnou rychlosti a kytarových sól evidentně těšili. Atmosféra byla od počátku strhující! Kapela sypala jednu skladbu za druhou a svůj čas na pódiu si vyloženě užívala. Šanci nakonec dostalo sedm skladeb, z toho tři byly z aktuální desky „Maximum Overload“. Středem pozornosti se stali dva pánové – frontman Marc Hudson, který pěvecky exceloval, a šíleně rychlý kytarista Herman Li, jenž upoutal nejen svým kytarovým umem, ale i velmi vtipnými pošklebky a pohybovými kreacemi. Dragonforce zabodovali a jsem si jistý, že příště si u nás můžou dovolit svoji vlastní show.
Epica u nás jinak než v pozici hlavní hvězdy vystoupit už ani nemůže (pokud se teda budeme bavit o samostatných koncertech). A i když jsem se zprvu bál, že by Dragonforce mohli Holanďany zastínit, mé obavy byly naprosto zbytečné. Epica vlastně naplnila očekávání a předvedla svůj vysoký standard, za kterým stojí hlavně týmová práce. Z kapely nikdo nevyčnívá, členové se naopak skvěle doplňují a vše je dokonale vyvážené. Příkladem je jak kombinace krásného a dokonale čistého projevu Simone Simons a agresivního growlingu Marka Jansena, tak i rozmanitá instrumentální složka (která je na posledních počinech navíc i poměrně technicky náročná a progresivní). A v tom je vlastně v současné době hudba Epiky unikátní. Oplývá širokou škálou nálad, je proměnlivá, pestrá a samozřejmě epická. Po hudební stránce zkrátka vše klapalo dokonale. V tomhle ohledu Epica ostatně každý rok roste. Poslední deska „The Quantum Enigma“, ze které v ten den zazněly čtyři skladby, je toho jasným důkazem.
Největší slabinou koncertu se však bohužel stal zvuk, ve kterém často zanikla spousta důležitých prvků. Nejvíce si toho diváci mohli všimnout třeba v momentech, kdy Simone zpívala společně se sbory. Výtku pak mám i k setlistu. Tady bych od kapely čekal určitě větší odvahu v jeho obměňování. Vždyť skladby jako „Unleashed“, „Storm The Sorrow“, „The Phantom Agony“, „Cry For the Moon“ (i když tady se asi fakt jedná o povinnost) či „Consign to Oblibion“ jsme koncertně slyšeli už nespočetněkrát, určitě by tedy neuškodilo dát šanci třeba i méně hraným kouskům. Do dramaturgie večera by se jistě hodila třeba některá balada (namátkou mě napadá například „Chasing The Dragon“, „Solitary Ground“ nebo „Feint“) nebo dlouhé kompozice typu „Design Your Universe“ či „Kingdom of Heaven“. Epica byla zkrátka na můj vkus až moc opatrná a zbytečně sázela na jistotu.
I tak si z pražského Meetfactory odnáším nadšení a další silný zážitek, po kterém se na budoucí směřování kapely těším snad ještě více. A kdo by chtěl Simone a spol. vidět co nejdřív, má možnost zase v létě na festivalu Made of Metal.
Supermartonátor: Na Epicu jsem se moc těšil a zakoupil i VIP vstupenku, díky které jsem měl možnost setkat se s kapelou na Meet and greet. Tam proběhla autogramiáda a focení s celou skupinou. Musím ocenit vstřícnost všech členů a jejich milý přístup. Na fotkách se navíc pokaždé členové tvářili jinak a dělali jiné pózy, takže každý návštěvník dostal zcela originální fotografii. I když byl čas neúprosný a celý „meet“ rychle pokračoval, dalo se se členy prohodit i pár slov s oběma kytaristy, Isaacem Delahayem a Markem Jansenem, kteří se ukázali jako velcí sympaťáci i později při koncertě samotném.
Ve vyprodaném Meetfactory zahráli první Belgičtí Diablo Blvd. Přiznám se, že jejich hudba na pomezí hard rocku a metalu, má sice pořádný groove, ale nebavila mě a projevil se i ne zrovna dobrý zvuk. To se však ukázalo jako Achillova pata celé akce.
Dragonforce mě mile překvapili. Ačkoliv je jinak neposlouchám, koncert bavil. Vynikající kytaristé, humor a pekelně rychlé tempo. Ani oni však neměli úplně ideální ozvučení.
Epica v čele s krásnou Simone byla skvěle sehraná a muzikanti přenášeli dobrou náladu do publika. Z nové desky zazněly čtyři písně, jinak se čerpalo ze starších nahrávek. Simone předvedla slušný výkon, avšak často zůstával její hlas schován za hradbou sborů a opět ne zrovna nejlepšího ozvučení. Kapela tento nedostatek však přebila skvělým nasazením a milým vystupováním. Díky tomu tak hodnotím koncert jako velmi povedený a já Epicu moc rád uvidím znovu.
|
