Před devíti lety tahle parta začínala jako cover Gamma Ray. Pokud vás tahle věta navnadila, neboť očekáváte, že se italští Deimos mohli držet svého začátku a nabídnout nějakou vlastní variantu receptu z kuchařky Kaie Hansena, můžete rychle vychladnout. Prvotina „Beyond“ je podstatně komplikovanější, stylově rozmanitější (jako základ řekněme power-thrash), hitově méně nápadná (alespoň vztáhneme-li toto konstatování na dobu, kdy Gamma Ray byli v lepší, než v aktuální formě) a pocitově poměrně nejednoznačná. V tuctu skladeb se totiž najdou takové, které mají švih, drive, energii, lehkost a strhující nápad, ale i takové, ze kterých čiší spíš zarputilost a úporná snaha, či ve snaze o technickou variabilitu až jistá kakofoničnost.
Z tohoto pohledu je skladba „Alive“ velice dobře vybraná na rozjetí této jízdy. Mísí se v ní totiž oba přístupy, nepříliš splavná vokální linka se zajímavě vypjatým vokálem, dějové bohaté instrumentální hrátky (ale jakoby se velice pestré, neposedné a jinak naprosto skvělé bicí občas praly se zbytkem nástrojů), téměř až progresivní kytarové sólo z prstů hostující Chrise Cafferyho, melodické skluzavky, ukřičeně neuspořádané sborové štěky. Následující „D.M.V.“ vsadí daleko víc na nezpěvnost a neuspořádanost, ale zároveň deklaruje, že v Deimos jsou šikovní kytaristé i bez Cafferyho výpomoci. Další runda „Our Place To Be“ sice vaří prakticky ze stejných ingrediencí, ale přímíchání melodičnosti, dramatičnosti a stupňováním napětí společně se žhavým, jedovatým sólem, funkčním vykopnutím z dravého rytmu, i decentní černobílé klapky dělají z téhle skladby jednu z nejpřitažlivějších položek alba. A takhle nahoru a dolů a doleva a doprava to jde s „Beyond“ prakticky téměř celou hodinu. Aby těch výkrutů z jasně daného směru nebylo málo, přidají Deimos i položku ze zcela jiné planety – pomalou emotivní a snadno přístupnou (ale také mohutnící) baladu s citlivým vokálem dalšího z hostů, zpěvačky Paoly Gemmy.
Možná tu svojí snahu o pestrobarevnost Deimos mírně přehnali. Ne ve všech odstínech jsou totiž dostatečně přesvědčiví, a proto rozmanitost, která by z logiky věci měla zajistit stoprocentní posluchačovu pozornost, sem tam narazí na chaotičnost, neuspořádanost, nesplavnost či nezajímavost. A tak „Beyond“ může na jednoho působit jako zajímavá chameleonská kolekce, na jiného jako lehce nesourodé splitko, namíchané z několika různých a ne zcela soudržných hudebních zdrojů . Výrazným plusem však je skutečnost, že tento pocit se týká pouze hudebních myšlenek, nikoliv soundu, který je maximálně konzistentní. A podstatné je i to, že s postupujícím časem a vsakováním se“Beyond“ pod kůži ta zajímavost přece jen začíná mít navrch.
|
