Pamatujete si začátek seriálu o této kapele, kdy padala častá výtka, že se písničky opakují a nejsou zapamatovatelné? Trvalo to osm let a čtyři alba, ale konečně je tu placka, která tento neduh dokázala zcela eliminovat. Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale jakmile si pustíte jakýkoliv úsek z alba „Rescue & Restore“, okamžitě víte, co hraje za píseň a dokonce kde se v té písni nacházíte! Ptáte se, jak je to možné? Inu, vše začíná od zvuku, který je krásně čistý a každý nástroj je v něm konkrétní (velké plus za adekvátně vytaženou basu). Nic příliš neválcuje ostatní a všechny tóny a údery slouží celku. Velkou měrou na rozpoznatelnosti jednotlivých skladeb mají zásluhu samotné skladatelské schopnosti kapely, které neustále rostou a zde překročili práh obyčejného generického metalcoru.
Již na první poslech zaujmou bohaté aranže v mezihrách a celkově hra s jinými odstíny metalu, podpořená také odlišnou sortou různých pomocných hudebních nástrojů. Těch se na albu sešlo vskutku požehnaně, od celkem tradičních (klavír, housle) až po vysloveně exotické (guženg). Téměř ve všech skladbách v pozadí hraje violoncello a dotváří tak výjimečnost celé placky, která sice dost vybočuje od typického metalcorového produktu, ale zároveň očekávané pasáže (rytmicky nasekaná místa, breakdowny) mocně zveličuje a dodává jim punc svěžesti a příjemného koření. Navíc se těmto pasážím dostalo prvotřídní péče, takže se z reproduktorů linou jedny z nejpropracovanějších riffů a breakdownů v historii kapely. Stačí si namátkou vzpomenout na „Treatment“, „Sincerity“ nebo „Animals“. Kapela v určitých místech působí jako nejtvrdší za celou dobu, protože vytváří kontrast k jemnějším aranžím a nechá song dýchat a podle potřeby ho dále tvarovat.
Největší přidanou hodnotou je jedinečná atmosféra každého songu. Z valné většiny se jedná opět o growlování, ale v určitých místech Jake Luhrs naléhavě křičí, vládne mluveným slovem či povzdechuje a kupodivu to nepůsobí nijak nepatřičně nebo trapně – naopak ždímá z posluchače nefalšované emoce. Přidejte si k tomu ještě často tesknou sólovou kytaru a čím dál využívanější sbory a ihned zapomenete na kvantum tvrdých pasáží a budete si lebedit u poslechu skladeb jako „Spirit Breaker“, „Beauty in Tragedy“ nebo „Echoes“. Třešničkou na dortu je kapelou již trademarková „poloinstrumentální“ věc s názvem „Creative Captivity“, která začíná již zmíněným gužengem (tradiční čínský jednadvacetistrunný pentatonicky laděný nástroj, řadící se mezi citery), pokračuje sólovou kytarou, growlem a ve své polovině se prolne s houslemi, aby mohla finišovat pompézními dechy.
Marně se snažím najít na albu jedinou chybičku. „Rescue & Restore“ jede sebevědomě od začátku do konce (dobře, možná závěrečná „The First Step“ je nejslabším článkem) a ani na chvíli neztrácí dech a hlavně nenudí. I když zde ABR zní odlišně, stále jdou na albu slyšet jasně rozpoznatelné prvky z předchozích let jejich tvorby. Předně tu jsou rytmicky promyšlené riffy („Animals“, „Count It All as Lost“), masivní breakdowny („Treatment“, „Fault Line“) a povedené naechované vyhrávky („Provision“, „Echoes“). Dočkáme se i rozseklého riffu do levého a pravého kanálu („Sincerity“) nebo oxymóronu v názvu („Beauty in Tragedy“).
Předně se však kapela zaměřila na emotivní dopad na posluchače a na melodie vykouzlené nejen na nástroje, jimiž členové vládnou na koncertech. Jedná se o zcela logický krok, který je mi ještě o to sympatičtější z toho důvodu, že se jedná o ozvláštnění tradičními (povětšinou strunnými) nástroji a ne moderními samply a elektronickou hudbou, jak je možné slyšet u drtivé většiny konkurence. Z alba jde cítit poctivá práce a překročení žánrových škatulek, což se dokonale odráží zpátky k posluchači. Pro skalního fanouška bez debat nejtěžší album na první poslech, ale v konečném důsledku určitě nejdospělejší produkt a otevření brány do světa velkých festivalů a závratných prodejních čísel.
|