O strachu toho bylo už napsáno mnoho. Jelikož nás temná témata občas přitahují, ani já nezůstal výjimkou a v rámci obliby v hororových tématech vám chci představit kapelu, která je mi blízká nejen textovým zaměřením, ale i stylovým žánrem. Ze sluncem prohřátého Španělska se hlásí doomoví Dantalion, jejichž bubeník kapely Villa promluvil o temnotě a tvorbě s ní spojenou.
Villo, rozpad kapely Mydgard, jejíž jsi byl členem, zapřičinil Tvé pozvolné odstoupení od temného black metalu a začal jsi více tvořit v duchu depresivnějšího doomu. Odrážela se tato změna nějak v této situaci kolem kapely?
Zdravím Tě. Víš, když se rozpadl Mydgard, stále jsem chtěl hrát black metal, šel jsem si za tím a založili jsme kapelu Dantalion. Tato kapela hrála stále black až do našeho posledního alba. Tady začali převyšovat prvky doomu. Abych byl upřímný, bylo to také proto, že vlastně už od začátku se doomové variace lehce projevovaly, ale jak šel čas, začaly být pro nás důležitější. Dostalo se to nakonec do takové fáze, kdy naše poslední album je více doomové. Jednalo se o postupný vývoj, neupustili jsme přímo od jednoho žánru, v našich skladbách je pořád cítit atmosférický black. Oba žánry se tak nějak více propojují s tím, že ale konkrétně tady doom převládá.
Možná bude má otázka znít podivně, ale co pro Tebe vlastně znamená tvořit v duchu těchto žánrů?
Když to tak vezmu, tak vlastně oba žánry svým způsobem reprezentují tu temnou stránku našeho života. Já mám rád spousty žánrů metalu, ale nikdy jsem je nebral jako subžánry, něco podmíněné něčemu… ne to ne, prostě každý styl je osobitý a má svůj vlastní život, alespoň podle mého názoru. No, tyto žánry ve mně probouzejí spousty témat, někdy smutek, někdy melancholii, zkrátka lidské emoce, něco s čím žiješ.
Když mluvíš o smutku, jak se vypořádáváš ve svém životě s depresemi?
Každý máme někde hluboko uvnitř bránu do světa depresí, která se čas od času rozevírá dokořán. A to máš různé, někteří lidé si to přiznají a snaží se s tím něco dělat a někdo se uzavírá do sebe. Já osobně se snažím filtrovat negativní pocity skrze hudbu.
A že se jedná o hudbu, která má co říci. Stejně, jako přebal Vaší nové desky. Ta grafika je skutečně propracovaná a působí vážně úžasně. Jaké pocity máš z ní ty?
Díky! Těší mě, co říkáš. Ano je to vážně podařený kousek, jsem hrdý na konečný výsledek tohoto díla. Chtěli jsme prostřednictvím alba vyjádřit onu kolébku strachu. A její hudební část samozřejmě podtrhnout tou vizuální. Osobně věřím, že díky tomu si posluchač utvoří silnější představu toho, o čem mluvíme a zároveň se ponoří hlouběji do atmosféry celého díla.
V prvních letech fungování kapely, přišly problémy týkající se odchodu několika členů. Jak ses s touto situací popasoval?
No to víš, tohle je vždy poměrně těžká situace. Zároveň je také někdy náročné v kapele zůstat, protože málo kdo má ve svém životě jenom hraní. Členové pracují, studují, mají své další aktivity, chtějí se věnovat rodině, nebo si časem uvědomí, že chtějí hrát něco docela jiného. Od začátku existence kapely členové přicházeli a odcházeli. V současnosti však naše sestava tvoří stabilní jádro. Vyhovuje nám takhle hrát a osobně doufám, že tak tomu bude i nadále.
Je Tvá inspirace k tvorbě umocněna v tomto žánru pouze ve chvílích deprese? Nebo nemáš problém tvořit, i když máš šťastné myšlenky?
V životě jsou krásné i špatné momenty. Někdy se cítíš skvěle a někdy ne. Snažíme se tvořit za jakékoli situace, takže to není podmíněno přímo náladami. Ačkoli občas jsme se snažili navodit ponurou až depresivní atmosféru během své tvorby a čekali, že inspirace bude silnější. To se odráží místy na novém albu. Ale ne vždy tomu tak bylo, pak jsme si uvědomili, že můžeme stejně tak dobře tvořit v depresi, jako v momentech plných štěstí.
Dalším výrazným prvkem vaší tvorby je vokál. Diego na albu předvádí naprosto skvělé výkony. Mluvil někdy v kapele o tom, zda musí o svůj hlas pečovat?
Diegův hlas je velice výrazný a svérázný. O ničem takovém jsme však nemluvili, každopádně chce-li si člověk něco udržet, musí se o to snažit. Předpokládám, že ani tuto stránku nebere na lehkou váhu.
Vzpomeneš si na svůj první koncert v roli muzikanta? Jaké to pro Tebe tehdy bylo?
To už je několik let (smích), ale ano pamatuji si to dobře. To se nezapomíná. Hrál jsem tehdy s jednou old thrashcore bandou. Byla to první kapela, kde jsem hrál. Typické hraní v hospodě, nic velkého. Zážitky to ovšem byly veliké. V průběhu let se to rozjíždělo, podporovalo nás více a více lidí. Pak jsem hrál v jiné kapele a počet lidí na našem koncertu vzrostl. S Mydgardem jsme hrávali pro více jak 350 lidí, zvyšovalo se to a byla to bomba.
Když máš před sebou stále větší publikum, pociťuješ trému? Případně máš nějaký recept, jak ji odbourat?
Tréma asi postihne sem tam každého. Mě ale uklidňuje, když jsem přesvědčen o kvalitě naší muziky. Když se mohu ujistit, že vše šlape, jak má. Pakliže nehrozí nějaký technický problém a vše je připraveno, tak aby to fungovalo, zklidním se a už si naplno vychutnávám hraní.
Když je vše v pořádku, zabýváš se v rámci show také image? Je pro Tebe důležitá také vizuální stránka věci?
Image je pro mě 40% z celé show. Neberu to na lehkou váhu. Samozřejmě záleží na zkušenostech muzikantů a kvalitě hudby, nazvučení apod. Ale fanoušek si také kromě hudební stránky všímá i té vizuální. To je nedílnou součástí show, umožňuje Ti vnímat témata, která nabízíme, i očima a to je důležité. Celkově je důležité, aby tyto prvky byly v rovnováze.
Závěrem se Tě zeptám, co vzkážeš fanouškům v České republice?
Předem chci moc poděkovat za tohle interview a moc se těšíme až budeme u Vás hrát. Vaši fans jsou skvělí, co jsem se dozvěděl. Cítím, že si koncert tedy společně určitě užijeme. Navštivte naše stránky a mějte se všichni krásně! Těšíme se na Vás!
|
