Španělská sestava Incursed mne zaujala už před třemi lety deskou „Fimbulwinter“, protože jsem hořel zvědavostí, jak bude severský pagan folk znít v podání kapely z Pyrenejského poloostrova. Moje tehdejší vysoké hodnocení reflektovalo nemalé nadšení z onoho výpravného opusu, z kterého sršela hudební kvalita, spojená se zábavností a barvitostí. Proto loňský počin „Elderslied“ byl jasnou volbou pro recenzi. K jeho vydání se váže ještě EP „Beer Bloodbath“, které obsahuje ukázky z nahrávky a bonus v podobě předělané znělky seriálového hitu Games of Thrones.
Ačkoli mi intro „Song of the Ancient“ připomnělo dobu, kdy jsem hrával Morrowind a věci podobné, hned song „Heart of Yggdrasil“ dává znát, že tahle deska se oproti předchozí honosí komplexnější a metalovější formou. Chytlavá melodie má tendenci rozhoupat tělo a nutí pozvednout za vyhrávání akordeonu – který byl tolik slyšet na „Fimbulwinter“ – krýgl se zlatavým mokem. Dobře šlapající rytmus bicích dostává skladbu až k refrénu, kde je nejvíc znát jedna z nejsilnějších stránek Incursed. Tou je Jonův čistý vokál a přechody do klidnějších pasáží s akustickou kytarou, která má na desce „Elderslied“ hodně prostoru. Příkladem budiž „Raging Wyverns“, kde se volně mísí s vyhrávkami elektrikou poháněné šestistrunky a tvoří spolu příjemný kontrast. „Beer Bloodbath“ trošku odbočuje od zbytku alba. A jak už název naznačuje, je trochu inspirována Korpiklaani a jejich bezstarostnou náladou, vhodnou pro večery plné zábavy v kruhu hordy příjemných společníků.
Rovnou ale přeskočím do druhé půlhodinky, která je jednak tvrdším partem „Elderslied“, ale obsahuje i skladby, kteréžto se mi více vryly do kůže. „Jötnar“ s její atmosférou si dovolím položit někam k nohám Graveworm. Zmíněné italské mistry mi připomíná především Narotův zpěv sahající polohou kamsi k black metalovým skřetům (v nejlepším smyslu). Druhá půle pak i hudebně přidává na tvrdosti, známé od sympho blackových a deathových sestav, ovšem zachovávající si své melodické kouzlo severských krajů. Jakmile se nápěvem a klávesami připojí i Jon, máme jednu z nejsilnějších věcí desky. Podtržením už je pouze ženská operní linka, která funguje na výbornou. „Lady Frost“ je pak nejúdernější položkou v tracklistu, kde se bicí a Narotův growl ženou severní krajinou, přesně podle vzoru norských hord a v závěru zjemní do koncepce symphonie Dimmu Borgir. „Suaren Lurraldea“ je v mých uších známá, ale nekonkrétní skladba (možná je pouze povědomá). Hlavně je zpívána v mateřštině Incursed, v baskičtině. A nutno říct, že v jejich podání se jedná o velmi příjemně znějící jazyk, nezadávající si s těmi z vrchu Evropy. Před závěrečným outrem už zbývá pouze jedenáct minut trvající epično „One Among a Million“. Tato výpravná věc v sobě snoubí vše, co je typické pro Incursed, dotažené k dokonalosti. Dynamika s kontrastující jemnou melodií. Silné zpěvy Narota i Jona, a k tomu už jednou zmíněný ženský hlas. Metalová instrumentace s akustickými party. Atmosférické interlude s mluveným slovem. A nakonec přidaná symfonická pasáž. Nevím jak vy, ale já tyhle namíchané lektvary rád. Tedy pokud chutnají dobře. Což v tomto případě platí.
„Elderslied“ se oproti předchozímu „Fimbulwinter“ honosí lepším zvukem. Důležitějším rozdílem ovšem je, že předchozí deska byla více folkovým a zábavným albem, kdežto „Elderslied“ je více tradičním pagan metalovým počinem, chvílemi atakujícím epičnost. Španělská sestava nemívala, co ji znám, silné riffy ani extrémně komplikované skladby.
Tahle deska v sobě ale má komplexnější stavbu písní s kouzlem severských folk kapel, ale s vlastní tváří. Ona tvář má nejvýraznější rysy především v Jonově čistém vokálu, citu pro kytarové vyhrávky i celkové chytlavosti, stejně tak jako ve schopnosti umně míchat všechny prvky. Jen těžko byste domovinu této tlupy hledali kdesi na Pyrenejském poloostrově. Pokud je vám blízká finská kytara se švédskou melodičnosti, norským growlem v kombinaci s čistým uchvacujícím hlasem, pak nejen „Elderslied“, ale celá tvorba Incursed vás musí chytit. Tak jako mě.
|
