Novobydžovská Alžběta vznikla v roce 1997, brzy na to se rozpadla, aby se opět zrodila před čtyřmi lety, po celkem složité anabázi, ve které hrají roli kapely jako Atlantis, Epitaf i Epitaph. Je to ale celkem jedno, neb na debutovém album „Zpověď“ (2013) je stejně většina písní původních. A rovnou dodávám, že je to velká zábava!
Za objev týhle party vlastně vděčím východočeskému Komunálu, jenž je už léta mojí srdcovkou. No, a když jsem si zase takhle jednou přehrával některá videa na YouTube, zároveň mi v nabídce po pravé straně vyjelo žluto-červené logo Alžběty. Jeho „metallicovsky“ vyostřené tvary přímo řvaly „klikni na mě!“, což se už pár vteřin poté ukázalo jako velmi dobrá volba. V první řadě zaujme technicky vycizelovaný zvuk (studio Benas), tedy věc, která ještě pořád není zlatým pravidlem. Hned na to za uši čapne charismatické vokální zabarvení páně Radka Řezníčka, jenž má velký podíl na atraktivním vyznění skladeb. Ani to by však nebylo platné, kdyby tvůrčí invence oplývala silou anorektické končetiny. V případě autorů Alžběty jde naštěstí spíše o tloušťku kmene statného dubu.
Poněkud nekřesťanskou „Zpověď“ načíná song „Prolog“, který si bere text od pánů Mišíka s Dědečkem a vkusně jej doprovází vlastním hudebním podkladem. Vše se zatím odehraje v pohodovém, třebaže postupně gradujícím tempu. Následná titulka si už své odjede ve spídovém rytmu, kterého se kluci zaplaťpánbů neštítí a díky tomu jej v průběhu desky uslyšíme ve velmi příjemném množství. Skladba zároveň obsahuje další dva typické atributy, jeden kladný, druhý méně. Plusem jsou chytlavé kytarové vyhrávky a sóla, mínusem až přílišná repetice refrénových motivů. Na druhou stranu je z písní cítit jasné zaměření na koncertní vystoupení (neboli středobod existence kapely), kde publikum chorusové opakování jistě přivítá. A ať máme méně lichotivé body odškrtnuty, musíme zmínit i občasný závan nepůvodnosti, kdy se nám připomenou třeba arakainovské „Ztráty a nálezy“ (úvodní melodie a sólo ve „Ztracené lásce“) nebo Alkehol („Pusťme se do toho“). Jde ale pouze o fragmentové momenty, které mají na tvoření celkového obrázku nevelký vliv.
A ten obrázek je, jak už bylo zmíněno v úvodu, vymalován náramně zábavnými barvami. A také rozmanitými, na albu kromě speedu uslyšíme i valčík ("Ztracená láska"), punk´n´roll ("Škaredá" a "Pusťme se do toho"), heavy rock ("Aréna slávy a krve") nebo nostalgickou vzpomínku pro nynější třicátníky ("Dva roky prázdnin"). Debutová fošna Alžběty je zkrátka velmi zdařilou a navýsost poslechovou jízdou, která je jako stvořená právě pro příznivce Komunálu (jejichž současné desky navíc s přehledem poráží), ale i Tří Sester, Alkeholu nebo Dogy. Moc se proto těším na druhé album, jež by mělo spatřit světlo světa už v srpnu letošního roku!
|
