Pokud jsem si vzal za úkol zaznamenat na tomto webu všechny melodické skvosty nedávných let (které jsou mi známy), pak zde deska „WildFire“ argentinské party AfterDreams nemůže chybět. Původ kapely pro mě byl ale velkým překvapením, neb se vše odehrává v nejlepších tradicích evropského (a v tomto případě i částečně amerického) power metalu a hard rocku. Tak široký je totiž hudební rozptyl Argentinců, s tím, že prolnutí obou žánrů probíhá ve zcela organické fúzi, jejímž výsledkem jsou jedny z nejvíce sexy skladeb, které mé ucho v poslední době zaslechlo.
Nemám tento erotický příměr rád, pakliže se týká něčeho jiného nežli dívek a žen, nicméně zde mi přijde naprosto vhodný a přesný. Atraktivní šmrnc ve spojení s rytmickou dynamikou dodává písním kromobyčejnou svěžest, odlehčenost a také punc přitažlivé hitovosti, jenž je patrný téměř v každé z jedenácti položek. Tady není nutné rozebírat kus po kuse, to by bylo jako rvát kousky puzzle z již hotového a velmi líbivého obrazu. Jako asociační spojnice nám můžou posloužit kapely jako Mötley Crüe, Skid Row, Bon Jovi, House Of Lords nebo Saxon (úvod závěrečné položky „I´m Famous“ velmi evokuje snad můj nejoblíbenější saxoňácký song „Hold On“ z alba „Dogs Of War").
Z výčtu těchto jmen je jasné, že středobodem desky „WilfFire“ je hardrocková noblesa, kterou ovšem v řadě momentů dopují (power)metalové steroidy. Jejich nabušenost se nejvíce projeví v desítce „Following Dreams“ (s hostujícími Thomasem Vikströmem a Christianem Vidalem z Therion), což je prvotřídní a neskutečně chytlavý spídový náhul. Vedle však nešlápnete se žádnou z písní,
včetně baladického dua „Our Fate“ a „Hard To Love“. Nutné je zmínit i trojici bonusových skladeb, neb ty jsou pravděpodobně součástí každého výlisku a nikoli pouze jakýchsi limitovaných edicí. První z nich je další verze songu „Mystery“ s Rusellem Arcarou, mně však velkou radost udělal druhý bonus, jímž je španělsky nazpívaná verze titulního kusu. Zpěvu se zde totiž chopil můj oblíbený Christian Bertoncelli (Imperio, Renacer…), díky němuž se pro mě píseň stala ještě atraktivnější, než jeho anglický bratříček. Poslední z „prémiových“ skladeb je cover verze popového hitu „Dangerous“ švédských legend Roxette, čímž Argentinci přesně a hlavně vkusně vypíchli dobu, kterou jejich původní songy nejvíce adorují. Nebylo by však na místě smýšlet o jejich desce jako o jakémsi zbytečném retro počinu. Poutavě napsané melodie totiž zabírají v každé době a kluci z AfterDreams jimi své dílo narvali po okraj. Být vámi, neotálím s poslechem už ani sekundu.
|
