Symfonický metal mi nikdy nebyl cizí a poslouchal jsem ho vždy se značnou oblibou. Není tedy nic neobvyklého, že slovenská parta Sinners Moon se svojí prvotinou "Atlantis" snadno probudila můj zájem. Nejen o tom, jak si stojí symfonický metal na Slovensku a co vše stálo u zrodu této kapely odpovědali kytarista Luken A křikloun Derick.
Kapela Sinners Moon byla vlastně vedlejším projektem vedle hlavní kapely, kde jsi působil. Pak se ale stali prioritou právě Sinners Moon, co k tomu dopomohlo? Případně dalo by se říci, že tato kapela převýšila tu první?
Luken: V prvom rade to určite bol postoj členov bývalého projektu, ktorí staticky držali kapelu na mŕtvom bode, a tak postupne odchádzali členovia a ja som nebol výnimkou, i keď snahu udržať to pokope som samozrejme mal. Vtedy som si povedal, že to proste ďalej nepôjde, a z malého dvojčlenného projektu s Derickom vznikla postupne regulérna kapelka Sinners Moon.
Derick: Napadla ho strašná myšlienka. Zavolat mňa.
Rozumím, byla zkrátka chuť pokračovat a to je dobře. Mluvíš o odchodu mnoha členů, to se následně stalo také v Sinners Moon, jak jsi na to reagoval? Měl jsi v záloze někoho, kdo by zaskakoval? Nebo hrozilo, že nynější kapelu potká stejný osud, jako první?
Luken: Je to docela vtipné keď si to takto spiatočne zoberiem. V podstate sa u nás vystriedali viacerí bicmani, no prakticky každý z nich odišiel pod zámienkou, že to proste nezvláda. Rozpad kapely určite nehrozil, viacmenej sme to s chalanmi držali pokope aj za cenu samplerových bicích. Čo sa týka speváčky, tam to boli osobné dôvody, s tým sme dlhšiu dobu počítali a boli zmierení...a potom prišla Simona.
Derick: Proste sa ma nevie zbaviť (smích)
Takže se věci ustálily a bylo vše v pořádku. Co Vás motivovalo tvořit právě symfonický metal?
Luken: Mňa určite fínska melodická hudobná scéna, z ktorej naša hudba čerpá veľa inšpirácie, čo určite počuť na nahrávkach.
Derick: Vždy sme obaja inklinovali k melodickej a symfonickej hudbe. Ja trochu z tej extrémnejšej stránky.
To je patrné na Tvém growlingu, kter dělá Vaši tvorbu originální. Máte zpěvačku s úžasným hlasem a hluboký growl, nebáli jste se toho v metalu tolikrát omílaného klišé krásky a zvířete?
Derick: Klišé - neklišé, to bude vždy znieť dobre a dá to najviac vyniknúť obidvom typom spevu.
Luken: Je mi úplne jasné, že v metale nič nové nevymyslíš, tak sme sa držali aspoň toho, že keď máme hrať niečo, nech to je aspoň žáner, ktorý nás baví.
To je podle mého správný přístup, byť na jeho začátku stojí rozhodnutí, jak skloubit tvorbu, tak aby se líbila tvůrci a taky fanouškům. Nicméně hodně kapel investuje do merchandise, máte v plánu taky něco podobného?
Luken: Merch v pláne máme už dlhšiu dobu. Ak sa mýlim, Derick, tak ma oprav. No samozrejme, že to chce aspoň pár drobných, aby sme sa pohli z miesta. Určite to rozvíja meno kapely ako takej a robí reklamu kapele samotnej.
Derick: Lukáš už pilne plánuje, čo všetko bude v ponuke a už má aj pár vecí prychystaných. Lukáš, pochváliš sa s nejakými predmetmi?
Luken: Momentálne máme nejakých pár drobností - trsátko + samolepka - v ponuke k predobjednávke albumu.
Vaše umělecké pojetí se mi vážně líbí a nejen po stránce hudební, ale i grafické, která Vás prezentuje. S tím souvisí má další otázka. Kdo Vám tvořil přebal desky? A co symbolizuje?
Luken: Symbolom je Atlantída, hlboko skrytá pod morom v temnote, ktorá zas symbolizuje tajomno. A vieš ako to je, tajomné Ťa vždy naoko zaujme. Obal sme spáchali ja, Derick, Derickova frajerka a moja sestra + ďalší ludia, ktorí nám urobili fotky a nejaký art, finálny dizajn som dával dokopy ja osobne.
Je to velice zdařilé dílo. Když mluvíme o tajemných místech a atmosféře, je nějaké místo, které Vás přitahuje a kde byste chtěli hrát?
Luken: Mna osobne, tak ako snáď každú kapelu, Wacken a v Čechách napríklad Masters Of Rock, ale aj iné festivaly, ktoré majú tú nezamenitelnú atmosféru, sú to fantastické podujatia a bol by neskutočný zážitok to tam rozbaliť pred luďmi. Ale to je skôr vo fázi snívania.
Derick: Za mňa je to Austrália, južné oblasti. Je to aj môj dávny sen sa tam dostať, aj sme tam získali jednou zvláštnou náhodou malý fanclub.
Když vidím s jakou energií do celé věci jdete, věřím, že za čas dosáhnete mnoha festivalů a i té Austrálie. Kdo je pro Vás největším metalovým umělcem?
Luken: Tak toto je trošku zákerná otázka. Určite za popredných umelcov a priekopníkov považujem pánov z Iron Maiden, ale nie sú mojou obľúbenou kapelou.
Derick: Takisto by som vedel napísať akurát zoznam najoblúbenejších. Ale spomedzi spevákov určite Christian Alvestam a Alissa White-Gluz pre ich rozmanité vokály.
Při poslechu Vašeho alba jsem v úvodní "Inner Demons" měl pocit, jako bych na okamžik slyšel Nightwish. Je pro Vás tato kapela velkou inspirací? A jaký názor máte na jejich nynější tvorbu?
Luken: No ako som spomenul, hlavnou inšpiráciou bola fínska melodická scéna a hlavne Nightwish. Mnohí samozvaní kritici budú náš album možno nazývať aj vykrádačkou Nightwish, no pravdou je, že album je z mojej strany predovšetkým poctou fínskej legende. Bez nej by Sinners Moon prakticky neexistoval v tejto podobe, ak vôbec. Čo sa týka ich doterajšej tvorby, albumy, aranžmá a celkové prevedenie sa mi veľmi páči.
Derick: Kedže Nightwish formovali tento žáner od začiatku, budeme si vždy podobní. Môj vzor bola zase Epica.
Přesto se mi Vaše album jeví originální právě díky Derickově growlu . Teď obecná otázka, jako hodnotíte současnou metalovou scénu na Slovensku?
Luken: No, pravdupovediac, nemám o slovenskej scéne až také obšírne informácie, pretože u nás prevládajú tvrdšie undeergroundové žánre, ktoré nesledujem, no kapely melodického razenia typu Signum Regis, Rust To Dust a podpobne, sú mi známe. Škoda len priveľkého záujmu o elektronickú a hiphopovú scénu u nás miesto tej rockovo metalovej.
Derick: Je to tu tak polojasno, sem tam zaprší. Bol som na veľa koncertoch a malých fesťákoch po Slovensku a je poznať, že ľudia sa dosť štítia predstavy veľkých festivalov alebo nebodaj propácie metalovej hudby aj v známych komerčných médiách. Ale národ už postupne dorastá na hudobnú rozmanitosť.
Některé kapely se rozhodnou zpívat ve svém rodném jazyce a některé v angličtině. Co je podle Vás lepší volba?
Luken: Pre nás ako kapelu ktorá by sa rada predrala hlavne v zahraničí je jednoznačná voľba spievať v univerzálnom anglickom jazyku. Nájdu sa aj výčitky typu prečo nespievate po slovensky, a k tomu dodám len, že určite nejaká skladba bude aj po slovensky...raz.
Derick: Dá sa raziť si cestu aj s rodným jazykom, len tam potom nastáva trochu problém odovzdať texty a ich odkaz všetkým poslucháčo, a to k atmosferike hudby patrí, v tomto žánri určite.
Ano angličtina je taková univerzální a v mnoha případech libozvučná. Ale určitě není krok zpět nazpívat pár songů v rodném jazyce, pro zahraničí to bývá celkem zajímavé. Naopak, co je pro Vás vysloveně noční můra z hlediska show?
Luken: No určite ak nám zlyhá technika, čo sa nám už stalo. U mna osobne by bola katastrofa, keby v tom danom momente zabudnem čo mám hrať, naštastie sa mi to ale nestalo.
Derick: Hlavne sa po headbangu nestrepat z pódia. (smích)
Tak tomu rozumím. A máme tu poslední otázku. Plánujete turné po Evropě i dále?
Luken: Z pohladu pracujúceho človeka je to v tomto momente asi nereálne, ale rozhodne by sme sa tejto myšlienke nebránili.
Derick: Určite by sme radi dali pár koncertov za hranicami, ale neláka ma predstava - každý večer v inom klube. Veď budeme mať aj koncert v Prahe.
|
