Jména Vitalij Kuprij, Mike Terrana a John West mě svého času dohnala k očichávání amerických progresivců Artension. Leč tyhle námluvy úplně nedopadly. Pokud totiž máte rádi nějaký ten chytlavý háček, nemusí být virtuozita, hráčská exhibičnost, či instrumentální dokonalost zárukou porozumění. A italská ArseA, v jejíchž řadách se to takhle velkými jména nehemží (což však nijak nesnižuje jejich umění) je na tom podobně. A tak pro popis alba „A New Dawn“ je nejsnazší asi použít charakteristiku o něco méně exhibicionističtější, o něco méně divoký, o drtínek méně melodický a o něco více přemýšlivější Artension.
Leč to „méně“ padá zejména na vrub pěvce Mattea Pellufa, jednoho ze dvou noviců, kteří se nepodíleli na sedm let starém debutu „Dreaming A New World“. Kytary jsou výrazné i melodické, barevné klávesy často vystupují do popředí a rytmika je dostatečně neposedná. Matteův ve výškách víc než specifický vokál má sice dostatečně pestrou výrazovou škálu, ale celkově jeho hlas působí než strhujícím spíš rozjímavým, někdy až vypravěčským dojmem (byť třeba protahování hlasivek v „VIII“ je poměrně teatrální). Při občas docela krkolomné struktuře skladeb a častých rytmických a náladových zvratech je pak celkový dojem převážně zacílený na milovníky neskluzných, leckdy až art rockových motivů, byť třeba do „Quantum Society“ i Matteo nacpe pořádnou porci naléhavosti, která skvěle dokresluje živočišnost instrumentalistů a v kvaltovce „Cross The Line“ dojde nejen na až nekoordinované výškařské poletování, ale i na emotivnost.
To, jak výrazně Matteo ovlivňuje tvorbu ArseA skvěle vypovídají dvě instrumentálky. Soundtrackově výpravný úvod „Awakening“, coby nejatmosféričtější skladba desky a příjemně nenáročné „Behind“
jsou prosty jakékoliv rozervanosti a působí uklidňujícím dojmem, podobně jako finální titulní rozjímavá „A New Dawn“.
Kdo ví, jak zněli ArseA na svém debutu…, nemůžu se zbavit dojmu, že kooperace se současným zpěvákem není to, co by mělo tyhle instrumentální šikuly vynést na vrchol. Nerozhodný průměr, který neurazí, ale jen sotva nadchne.
|
