Psaní recenze na debutové nahrávky je zvláštní věc. Není snadné čtenáře zaujmout neznámým interpretem, podat „psaný poslech“ dostatečně srozumitelně a případně ho přesvědčit, aby sáhl po nahrávce. Navíc tu není možnost srovnání s předchozí tvorbou či sledování vývoje kapely, což má taky něco do sebe. Na druhou stranu, oproti psaní o zajetém jméně nehrozí bezprostřední riziko, že člověk narazí u fanoušků při případné kritice. Taktéž má recenzent možnost pro zcela svobodný a subjektivní pohled, který mám u recenzí nejraději. Takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho, proto jen dodám, že tenhle článek bude o prvotním EP mnichovských thrasherů Dissorted, kteří během podzimu 2014 vydali pět skladeb a nazvali to jednoduše „I“.
Riff, kterým je odstartovaná věc „Bloodshed Divine“, zní velmi povědomě ve srovnání s hardcore záležitostmi typu Biohazard nebo tuzemskými Streetmachine. Že Dissorted sají z thrashových kořenů, člověk zjistí s vokálem Mirca a vzletným refrénem, stylizovaným do tvorby Anthrax. Onen naznačený kontrast tvrdších partů s melodičností je u Němců hodně znát, o čemž svědčí i „Eaten Alive“. Na ní je hodně slyšet, kde se Dissorted inspirují; jejich nápady vedou k představě, že se setkali Testament s Iced Earth na jedné nahrávce. Americké melodické pojetí s tvrdými kytarami, zjemněným vokálem v refrénu a nezbytnou vyhrávkou na šestistrunku v přeskakujícím tempu bicích, tak jak to má být. S „Operation Observation“ ovšem pomalu dochází na nahrávce ke zlomu, kdy se bavorská pětice začíná ukazovat v pravém světle. Skladba má jinou koncepci, složitější, více postavenou na obou kytarách – doprovodné i sólové. Dvě linky dostává i vokál, takže vedle čistějšího zpěvu se objeví i growl.
Při skladbách „The New World“ a „The Somnambulist“ už kapela dokáže parádně nabudit. V „Novém světě“ sekanými akordy ve svižnějším rytmu a agresivnějším postojem vůbec, přesně podle školy melodického thrashe. Chytlavý refrén prakticky nutí člověka zpívat sborem. V závěrečné šestiminutovce „The Somnambulist“ už dochází i na onen sbor a skladba shromažďuje vše výše zmíněné do jednoho příjemného balíku i s nádechem německé školy, která mi dosud za těch dvacet minut nějak chyběla. Středem písně protažené sólo je labužnickým dárkem. A až tady mi došlo, že Dissorted zvukově vzhlíží dokonce k severní části Evropy; ať už cíleně či nevědomky.
Jistě jste si všimli jisté opatrnosti a opakování, co se týče „připomíná“, „škola“ apod. To proto, že ačkoli představené EP má svoje kouzlo a je příjemným na poslech, z Dissorted jakoby čišela jistá opatrnost. Hodně se drží své inspirace (aniž by zněli jako hrubá kopie) v americké scéně a možná by neškodilo víc vlastní tváře. Mohlo by být zajímavé, kdyby ono DNA z Bay Thrash Area trochu namíchali se svou německou krví. Zkusím to tedy shrnout následovně: „I“ není strhující nahrávkou, co vás posadí na zadek. Není ani thrashovou bombou rodící se hvězdy. Nicméně je to dvacetiminutové představení kapely, která má potenciál v malých klubech předvést velmi zajímavé divadlo. Nevím jak se na to dívají vaši, ale naši mají tyhle věci moc rádi.
|
