Tak konečně! Po téměř dvou letech, kdy v česko-slovenských končinách nevyšel stran melodického power metalu žádný opravdu výjimečný počin, přichází jeden, který si zaslouží naší plnou pozornost. Dokázala to slovenská parta Within Silence s albem „Gallery Of Life“, které je, ačkoli jde teprve o debut, vyspělým a navýsost poslechovým zástupcem power-speedmetalového žánru. Díky bohu (nebo spíše vďaka bohu), chtělo by se volat samou radostí do světa!
Nejprve pár statistických údajů. Kapelu založili v roce 2008 zpěvák Martin Klein a kytarista Richard Germánus (oba jsou současně výhradními autory hudby), tenkrát ještě pod názvem Rightdoor. Ke změně jména na Within Silence došlo prý kvůli jeho větší údernosti. Dalo by se ovšem spekulovat, jestli nová varianta není malinko zavádějící, neb pocitově asociuje spíše skupinu hrající vyklidněný gothic nebo možná doom metal. Kdepak, tady pomalých rytmů moc neuslyšíme a pokud se klidu týká, o ten už nezavadíme vůbec.
Slováci jdou totiž jednoznačně naproti hudebnímu optimismu a melodické přítulnosti. Přesvědčíme se o tom hned v úvodu, kdy po pocitově příjemném atmosférickém "Intru" přichází kus „Silent Desire“, jenž ihned vypíchne hlavní přednosti celé desky, kterými jsou chytlavé refrény, nápaditá dynamika kytarově-klávesového podkladu a také (v případě této nebo i závěrečné písně) chytrá vokální gradace. Ještě veseleji bude během následné skladby (s opět poněkud zavádějícím názvem) „Emptiness Of Night“. Ta už přijde s vyloženě spídovým tempem, které podpoří nádherně klenutým a navýsost zpěvným refrénem i půvabně vytrylkovaným sólem. Obdobnými klady disponuje také šestka „Love Is Blind“ a všechny tři songy dohromady tvoří nejchytlavější vrcholek celého díla. Tahle hitovým popem prosluněná vstřícnost ovšem není jediným cílem slovenské party. Martin s Richardem umí přijít i s komplikovanější strukturou, jež ve své variabilitě mnohdy atakuje progový subžánr. V menší či větší míře je právě tento rukopis vetkán do všech zbývajících skladeb. Dalším vrcholem se pak stává závěrečný opus „Road To The Paradise“, který ve svých osmi minutách kombinuje jak vysoce chytlavou tvář (refrén!), tak umně dávkované a neméně lákavé kompoziční kličky. Celou krasojízdu alba „Gallery Of Life“ zakončuje "Outro", které ve svých tónech přímo navazuje na „Intro“ a vytváří tak pocit nirvánově dotaženého konceptu. Skutečně, v tónech hudby Within Silence jako by bylo zakódováno duchovní poselství o čím dál větší nutnosti lidské sounáležitosti, odklonu od egoistického myšlení směrem k srdci a čiré radosti z každodenního bytí.
Na závěr je ještě nutné zmínit dvě skutečnosti. Jednou z nich je zpěv Martina Kleina. Ten je velmi příjemný, přičemž v některých svých polohách hodně připomíná Joacima Canse z Hammerfall. Třeba při prvním poslechu skladeb „Elegy Of Doom“ a zejména „The World Of Slavery“ jsem nechtěl věřit, že si Slováci Canse opravdu nepřizvali jako svého hosta. Což automaticky znamená, že máte-li švédského zpěváka v oblibě, bude se vám pravděpodobně velmi zamlouvat i Martinův projev (a naopak).
Druhou věcí je zvuk. Ten je technicky naštěstí čistý (a nedošlo tak k nepříjemné situaci, že by kvalita hudebního materiálu byla v každém momentu relativizována nepodařeným soundem, jak tomu bylo v případě nedávno hodnocených Slováků Sinners Moon), na druhou stranu si nemohu odpustit poznámku, že by mu prospěla větší, řekněme, říznost a výbušnost. Je zbytečně usedlý a z hlediska metalu působí celkem neškodně. Je to však drobnost, která nemůže mít vliv na konečné hodnocení, které se zase po delší době (a zcela zaslouženě) dotýká "osmičkových" výšin.
|
