Opět přišel čas na naší měsíční rubriku, v níž vás chceme upozornit na nahrávky, které v posledních dnech činí radost redaktorům tohoto webzinu. V dubnovém vydání své hudební inspirace odhalili Eagle, Jiří Rogner Hylmar, Mikka a Pagan.

EAGLE:

Na power metal zde máme jiné odborníky, ale nové Nightwish jsem zkrátka musel poslechnout. "Élan" mě poměrně vyděsil, ale úvodní "Shudder Before the Beautiful" zase naplnil optimismem a nefalšovaným vysokým očekáváním, zda-li se Floor vyplatila, Troy dostatečně využil a Tuomas opět zplodil úžasnou hudbu. Za sebe můžu říct následovné: ano, ne a napůl. Závěrečná monumentální skladba je těžce over the top a nevidím v ní žádná velká pozitiva a důvody, proč by měla být na albu. Zbytek náramně vykrádá vlastní postupy, riffy a orchestrace a snad až na zmíněnou titulku to často buď něco připomíná, nebo nudí a drhne zároveň. K novým Nightwish jsem si cestu nenašel a tak budu stejně jako doposud v přehrávači znásilňovat Tarju (a zní to stejně příjemně, jak se to píše).

Z novinek mě hodně potěšili Eskimo Callboy, kteří vyrukovali se zatím nejlepším albem své mladé kariéry. Disco refrény nevadí a těžkotonážní riffy s vymazleným zvukem se krásně poslouchají. Bez „Crystals“ momentálně nepřežiju ani den. Hodně jsem čekal od nových While She Sleeps, ale jejich „Brainwashed“ se zastavilo někde na půli cesty mezi hardrockovým mainstreamem a agresivním debutem. Recenze na oba kousky jsou už na skladě a vyjdou co nevidět.

Vzhledem k tomu, jaké vášnivé diskuze tady rozpoutal Alkehol, musím oglosovat i nedávno vydaný singl od Kabátů nazvaný "Brousíme nože". Písnička je ve šlapavém tempu, ale nemá koule jako třeba "Dole v dole" a nejedná se ani o baladu typu "Starý bar". Rozpačitý výsledek umocňuje ještě jalový text (Špalek zřejmě neměl dobrý den nebo zkrátka splácal slova na první dobrou) a zvukově se jedná o jednu velkou kouli, která nemá patřičný říz. Tleskám ovšem vestoje nápadu spojit vydání písně s blížícím se mistrovstvím světa v ledním hokeji v České republice a udělat z ní „hokejovou hymnu“. Geniální marketingový tah, který ale na hony smrdí zakázkovou výrobou a řečeno sportovní hantýrkou „nemá to srdíčko“.

JIŘÍ ROGNER HYLMAR:

Letošek se mi hudebně opravdu zamlouvá. Jsem nakloněný mnoha žánrům metalové muziky a na každém žánrovém políčku se urodilo opravdu mnoho skvostů. Nebylo proto nijak složité uvést pár alb, které mě provázejí v každodenním životě. Příval kvalitní muziky, skvělých pocitů a dobré nálady do mě napouští MELECHESH s jejich albem Enki. Jejich energické pasáže mi dobíjejí baterky ve chvílích, kdy mám pocit, že bych neměl vůbec vylézat z postele. Inspirací pro poslech právě této sebranky mi je tématika, kterou ve své tvorbě prezentují. O tom, jak vznik lidstva mohl být úplně jiný, ale často se to bojíme přiznat. Jsme jen experimentem návštěvníků z kosmu? Od filosofování k syrové brutalitě není často daleko, a tak nářez praotců grindocoru NAPALM DEATH, s jejich počinem - Apex Predator - Easy Meat, byl nasnadě. Rvavost projevu a hutnost vyznění mě oproti předchozímu přístupu k věci poměrně překvapili a to velice pozitivně.

Očekávanou deskou pro mě byla "Epistemology" od norských KEEP OF KALESIN. A tak jen, co se vynořila z hlubokých vod black metalu, byla má touha ukojena porcí temné muziky s křišťálově čistým zvukem a silnou myšlenkou. Na této partě mě baví kromě hudby i jejich nápadité grafické přebaly CD. Ke slovu se hlásí ENSIFERUM a nářezovka One Man Army. Poněkud z jiného soudku, ale má zvědavost zde sílila, kudy že se bude jejich nové album ubírat. Zklamán jsem rozhodně nebyl. Pasáže obsažené na této desce se mi v hlavě často přehrávají. Nyní velice netrpělivě očekávám příchod dalších skvostů, půjde-li to takhle dál, věřím že nebudu zklamán.

MIKKA:

Já poslední dny a týdny trávil hlavně s NIGHTWISH a jejich novou deskou „Endless Forms Most Beatiful“. Nové skladby mě provázely prakticky v každém volném čase, který jsem našel. Moji oblíbenkyni Floor jsem si prostě nemohl nechat ujít. Nejposlouchanější lahůdkou z alba se pro mě stala závěrečná čtyřiadvacetiminutová skladba „The Greatest Show On Earth“.

Konečně jsem se pak taky dostal k nové placce ruské formace ARKONA. A musím souhlasit s kolegou Supermartonátorem a jeho téměř rok starou recenzí. Tak silně mě tahle parta asi ještě nedostala! „Yav“ je opravdu výborné album, které má spoustu nápadů a co je důležité, můžete ho poslouchat nespočetněkrát a stejně vás nepřestane bavit. Podobně to vidím i s projektem Johnyho Štefečka POETRY IN TELEGRAMS, který se teď prezentuje se svým EP „Songs for Desperate Lovers“. Pouhé čtyři skladby, dva hudební nástroje (kytara a bící) a zhruba čtrnáct minut a světe div se, ono to stačí!

Že bych to ale nějak s tím poslechem metalových (nebo alespoň rockových) interpretů nějak přeháněl, to se říct nedá. Snad tedy nebude vadit, že se pochlubím i se žánry, které sem tak úplně nepatří. Začneme moji oblíbenou filmovou hudbou. Z této oblasti se už delší dobu nemohu nabažit soundtracku k filmu Man of Steel (Muž z oceli) od Hanse Zimmera. A to jsem přitom ihned po zhlédnutí filmu prohlásil, že to je Hansovo nejslabší hudba za poslední léta. To byl sakra velký omyl! Dále pak musím zmínit i britského filmového skladatele Harryho-Gregsona Williamse, který navštíví Prahu už 23. 4. v rámci unikátní akce Hudba Hollywoodu. Jeho soundtrack k filmu Kingdom of Heaven (Království nebeské) patří mezi mé nejoblíbenější.

A nakonec pro zpestření nálady jsem poslouchal tak od každého trochu. U mě tradičně bodovaly zpěvačky, konkrétně Malukah, Björk a Sarah Brightman (docela šílená kombinace, když si to teď po sobě čtu). Z tuzemské scény mě pak zaujala mladá pop/rocková formace Ember 's Bridge.

PAGAN:

Letošní rok je zatím bohatý na kvalitní powermetalové počiny, pročež jsem neměl při sestavování svého dubnového výčtu nejmenší problém s inspirací. Rovnou dvojnásobná radost přišla od našich slovenských bratrů. Recenzi prvotiny symfoniků SINNERS MOON si můžete přečíst zde, ještě větším nadšením jsem však oplýval při poslechu jejich krajanů WITHIN SILENCE. Ti na svém debutu „Gallery Of Life“ (zde ukázka) nabídli vyspělou porci melodického power metalu, která snese srovnání s těmi nejlepšími evropskými jmény. Album vychází 8. května, recenzi (plus rozhovor) očekávejte ještě dříve. Ve stejném žánrovém ranku mě dále potěšila novinka „My Misanthropia“ australských ILIUM, kteří s novým zpěvákem Lance Kingem opět září (vítězství přisuzuji tomuto skvostnému songu). Dále hodně překvapili němečtí heavy metláci MAJESTY se svojí sedmou fošnou „Generation Steel“, jejíž obsah je nečekaně málo „dřevnatý“ a naopak velmi příjemně melodický (viz tato čirá hitovka). Špatně nezní ani kapela LEGIONSKY, jejichž debut "Víspera Bélica" vyšel sice už loni, do širšího povědomí se ale dostává teprve nyní a měl by celkem spolehlivě potěšit fanoušky raných RHAPSODY. Posuďte sami. No a nakonec nemohu nezmínit čerstvě vydané skladby od CAIN´S OFFERING a HELLOWEEN. Obě jsou nádhernými a vpravdě mistrovskými perlami, které svoji pronikavou melodickou září zdobí styl zvaný power/speed metal.

V mém oblíbeném žánru č. 2, tedy thrash metalu, se toho oproti tomu moc zajímavého neděje, ačkoli novinky vycházejí doslova každý den. Ze všech letošních alb mě však zatím sejmulo pouze jediné. Švédská parta DR. LIVING DEAD! na své třetí desce „Crush The Sublime Gods“ dokázala, že se sugestivně nářezový a maximálně atraktivní crossover nehraje pouze v zámoří. Na další (velmi pravděpodobně) kvalitní počiny je ještě nutné čekat. Silné očekávání směřuje ke druhému albu australských maníků HARLOTT (ukázka ...zde...), neboť už jejich první fošna byla vysoce jakostní thrashovou smrští. To samé platí pro Italy ULTRA-VIOLENCE, jejichž druhý zásek s názvem "Deflect the Flow" vyjde na konci dubna.

Na závěr ještě navážu na kolegu Eagla. Novinka NIGHTWISH je pro mě tak nudným počinem, že jsem mu nebyl schopen věnovat ani tolik poslechů, kolik by bylo potřeba k sepsání komentu pod příslušnou recenzi. A pokud se KABÁTU a jejich hokejové skladby týká, pak jen doufám, že naši kluci nebudou hrát přesně tak, jak kvalitní je tento hudební "skvost". Museli by být totiž neodvratně poslední.