KZOHH, divné to jméno že?? Co teprve muzika, která se pod tímto názvem, složeným z prvních písmen muzikantů, jež se na CD podíleli, ukrývá. Při pohledu na jména hudebníků, kteří jsou pod KZOHH podepsáni, jsem málem vyletěl z kůže nadšením. Hvězdná sestava hudebníků z velice mocné ukrajinské scény, doplněná o jednoho cizince. Ona jména zní Khorus - basa (Khors), Odalv - bicí (Elderblood, Ulvegr, ex Nocturnal Mortum), Helg - kytara (Khors, Ulvegr), Hyozt - klávesy, samply ( Reusmarkt, ex Xul), Zorn - zpěv (Djur). Tento projekt vydal svou debutovou fošnu „IAOLTDOTAD“ a řekl bych, že ta se stane takovým nepovšimnutým klenotem, který by svoji kvalitou ale mohl ovlivnit mnohé.
Představte si, že se objevíte na nekonečné planině. Planině, ve které nerostou stromy, nefouká ani jemný vánek, za který byste dali cokoliv, jen černá obloha a na ní se na vás šklebí dva velké zářící měsíce, přesně jako na obalu recenzovaného alba. Ty vás oslňují svým nazelenalým a hnusně bělostným svitem a lze v nich rozeznat démonické tváře, jenž vás budou pronásledovat po celou pouť. Vkročíte do tmy, do uší se vám linou strašné zvuky, nelidský jekot a řev. V tu ránu se po dalším vykročení do prázdnoty objevíte znenadání v temném lese. Tak rychle, že ani nepostřehnete, co se vlastně děje s okolím. Ten zlý les se jmenuje "Roaming Depthwards", podivné černé větve se sápou po vašem hrdle, stejně jako ostré melodie, vytvářené strunnými nástroji v této písni. Trhají vám kůži a omotávají se kolem vašich končetin. Neustále slyšíte ten řev ve vaší hlavě a podivné zvuky, podobné nářku nelidských bytostí. Maniakální vokál vám způsobuje psychický teror a vy se snažíte uniknout. Ale nejde to, protože si s vámi tato strašlivá říše neustále jen hraje. Poslední, co spatříte, je podivná postava uprostřed mýtiny před vámi, celá zahalená v plášti jakoby ze stínu, které nevidíte do zakrytého obličeje. Kolem této bytosti prolétají ztracené duše, které svými hlasy lákají k cestě dále a vnikají vám do mysli, chtějí, abyste připojili a zůstali zde uvězněni navěky. Po dalším kroku před vámi vyrostou černé, kamenné stěny, jste z nenadání v baru, ve kterém démonické bytosti různých podob a tvarů hrají strašidelně znějící jazz. Tohle šílenství je obsaženo v písni "To Walk in Blood... to Step a Blood...". Je to jako v nějakém pitoresktním hororu. Po zlých black metalových riffech, vykreslujících místy až zvrácené melodie, ve kterých vás neustále pronásleduje ten démonický hlas z hlubin, se ocitáte v saxofonových radovánkách, které nezvěstují nic dobrého. Celé to dýchá chladem a znepokojující atmosférou, jež vás uvrhne do nejistoty. Bravo, celé tohle dění provází temně bublající baskytara, aby se vše, po zážitku s podivnými jazzujícími bytostmi, vrátilo do lesa plného trhajících riffů a k zešílení chorobných vokálů, jenž vás budou ještě dlouho děsit.
KZOHH vám na ploše necelých sedmdesáti minut předvedou, jak propojit black a metalové podžánry, a k tomu, jak do celého lektvaru, zbarveného do černa, přimíchat i jazzové a ambientní příchutě. To se odehrává na desce třikrát. Třikrát zazní saxofon naprosto nečekaně, třikrát uslyšíte ambientní kompozici s pohlcující atmosférou. Ty jsou rozmístěné tak, aby pokryly úvod, prostředek a závěr alba. Muzikanti zlehka a přirozeně prohazují různě zabarvený black metal, tak hladce, aniž byste to někdy vůbec postřehli. Tu je atmospheric, po té depressive, přelévající se v old school black metal, aby vás ke konci překvapila kompozice, jenž se přetransformuje do post rockových/ metalových vod. Tohle se odehrává v "Purification Path". Je to jediný moment na albu, kdy na vás dýchne uvolněná atmosféra, ne depresivní, ani zlá, nýbrž zasněná, krásná, jako by vám kapela dávala špetku naděje na nezešílení a uniknutí z temnot a agonických stavů. Celé tohle dění poukazuje na vynikající dovednosti umělců, kteří materiál nahráli a složili. Technicky je deska velice zajímavá, kytarové riffy malují své melodie, měnící se z chytlavých na zběsilé. Samozřejmě, díky experimentálnímu pojetí, tíživé atmosféře a mnoha aranžím a mnoha vrstvám je album náročné na poslech a člověk do něj musí pronikat, jako když se prosekává trnitými keři, řezajícími do kůže. Bicí střídají svoje rytmy a přechází přirozeně do různých rychlostí i detailních přechodů, jsou pastvou pro uši a může za to i ozvučení. To je na desce celkově kladem. Živelný zvuk, který je špinavý jako ohavné, hluboké močály, přesto ale disponuje i určitou čistotou, jenž se v některých pasážích objeví, aby se vše pořád vracelo do oněch stahujících blat. Zpěv je nepopsatelný. Zorn by mohl zpívat v pěti kapelách a nepoznali byste v něm jednoho člověka, takový má rozsah a s přirozenou samozřejmostí si pohrává si s jednotlivými odstíny. Hyozt zde rovněž sehrál převelikou úlohu. Jeho aranžerská práce dovedla muziku k vrcholu. Strašidelných zvuků, které vám budou způsobovat mráz na zádech, je nespočet.
Utíkám pryč, pryč z pronásledujících šílených saxofonových tónin, které mě pronásledují, probíhám tím ohavným a černou mlhou pokrytým lesem, zase ta strašlivá postava zahalená stínovým pláštěm, tentokrát lze i přes překrytou hlavu spatřit úsměv, do uší mi pronikají zvuky, z nichž na mě jdou stavy úzkosti a sráží mě na kolena...pískot, pískot duchů, kteří mne jen tak nenechají odejít („...and Shadowed Blackness Darker...“), vše ovšem utichá a atmosférická ambientní skladba mě unáší pryč („Inhaled Ash of Life, the Dust of Time and Death (Outro)“ ). Jediné, co ještě vidím, jsou ony strašlivé měsíce s příšernými úšklebky. Ať to bylo cokoliv, vím, že se vrátím. To, co vás čeká při poslechu této nahrávky, je nepopsatelně děsivé a přitom perfektní. Jak jsem již zmínil v úvodu, myslím, že si alba jen tak někdo nevšimne, nevím o tom, že by materiál vyvolal nějaké pozdvižení, spíše nepovšimnutě proplul mezi nic netušícími lidmi. Husina naskakuje už jen při myšlence na to zažít tohle živě, škoda, že tento projekt zůstává zatím pouze studiovou prací. Uvidíme co přinese čas a s čím nás pánové překvapí, neboť laťka je nasazena velmi vysoko.
|
