Východočeský Komunál se letos vrací s novým albem. A to se zase vrací ke zpěvnosti a chytlavosti raných desek kapely. Těžko říct, co je toho příčinou, zda si třeba kluci uvědomili, že jejich tvorba zhruba od desky „Cesty do nebe“ stále více postrádá jednoznačné hity, které by se posléze mohly úspěšně zařadit k páteři koncertních vystoupení. Novinka „Vlci v nás“ takových skladeb už zase obsahuje dost. Je tedy na místě důvod k radosti?
Jak se to vezme. Autoři Komunálu totiž oné hitovosti dosáhli (ve většině případů) recyklací postupů, které se osvědčily právě na první počinech. Platí to nejen o složce hudební, ale také textové (např. další vyrovnávání účtů s tátou ve „Špinavým ránu“ nebo moudra o správným chlapovi v „Dal si to, brácho“). Jenže přesto (nebo spíš právě proto) je nutné uznat, že se to pořád dobře poslouchá. Výhodou je krátká stopáž ať už jednotlivých songů, tak celé nahrávky. Hned úvodní titulka nepřeleze přes tři minuty, což jen prospívá dynamice jejího svižného tempa. Již zmíněné „Špinavé ráno“ je polobaladou s pianovým úvodem, které se následně přeleje ve šlapavý rytmus s příjemným kytarovým šimráním v základu. V nejmetalovější trojce „Až mě ráno povedou“ hostuje Protheus z Dymytry. Agrese je zde však dosaženo díky groovy riffům, power a speed je zřejmě pro kluky definitivně uzavřenou minulostí (tuhle štafetu pomyslně přebrala novobydžovská Alžběta, která s Komunálem často koncertuje).
Následná „Láska v proudu řeky“ je další baladou s vypjatým refrénem jako od Jiřího Zmožka (což na mě zabírá velmi spolehlivě). „Dal si to, brácho“ rovněž disponuje slušným chorusem, šestou "Pravdou“ zase prorůstá rozvážná, o to však více fungující gradace. Sedmé "Rány" jsou ale pouze průměrné a osmý „Lovec“ nezaujme už téměř ničím (opravdu mně uniká, proč byl k nahrání videa vybrán právě tento kus). Song „Odpověď všem“ startuje a končí klávesový efekt jako vypadlý z hardrockovek let sedmdesátých, střed pak vyplňuje další dávka příjemných melodií. No a pak zde máme „Příběh vlajky“, který „zneužiji“ k rýpnutí do textové části. Jejich autor, zpěvák Luboš Suchánek, neměl nikdy daleko k moralizování a patosu, zde to už ale malinko přepískl. Hraní na patriotickou strunu působí ve světě, který jde naopak naproti společenské globalizaci, archaicky a nepatřičně, což je škoda dvojnásobná, neb hudební podklad této písně je velmi povedený.
V porovnání s tím působí slova závěrečného kusu „Kupte si hřebeny“ jako balzám na duši. Lichotky ovšem nepatří Lubošovi, ale Jarkovi Nohavicovi, od kterého si kluci skladbu vypůjčili a vkusně předělali k obrazu rockovému. Na závěr je nutné zmínit, že album „Vlci v nás“ je možné zakoupit s přiloženým zpěvníkem, jenž obsahuje texty všech desek s doplněnými akordy. To je jistě sympatické gesto. A sympaticky, navzdory všem uvedeným výtkám, působí i novinka Komunálu, kterou je možno s klidným svědomím doporučit nejen přímým fanouškům kapely.
|
