Satyricon patří beze sporu mezi jednu z komerčně nejúspěšnějších blackmetalových kapel. Což je důsledkem nejen pro většinu posluchačů stravitelnějším moderním stylem, kterým se na deskách od přelomu století prezentují, ale také strhující live show, stavící na pilíři silné osobnosti frontmana a mozku kapely Satyra a bestiální bubenické techniky jeho kolegy Frosta. Pražská show slibovala dvě hodiny této show a variabilní setlist a tak přesto, že pondělní večer není ideálním dnem na koncert, v Paláci Akropolis se sešlo hojné množství fanoušků.

Koncert z časových důvodů začínal patnáct minut po šesté a na úvodní kapelu, norské corem zavánějící Oslo Faenskap se dostavilo nepříliš početné publikum o dvou řadách a sem tam postávajících zvědavcích. Pro fanoušky Satyricon žánrově možná trochu neodpovídající kapela však zvládla těch pár, kteří se na ně přišli podívat, pobavit. Oslo Faenskap jsou mladíci nadšení z příležitosti jet šňůru s významnou kapelou typu Satyricon a přestože nikdy není příjemné hrát pro poloprázdné prostory, tito se toho ujali s vervou a energií.

Následující Vredehammer byli hudebně headlinerovi večera mnohem bližší a i publikum už měli početnější. Vredehammer mají na kontě zatím jedinou dlouhohrající desku „Vinteroffer“, jejíž prezentace se skupina v čele s basákem a vokalistou Kristofferem Hansenem zhostila. Pódiová prezentace byla přeci jen klidnější, než u divokých mladíků z Oslo, hudebně se však jednalo o zajímavý zážitek. Přestože se kapela hlásí k blackmetalu, jejich hudba je velmi variabilní, plná nečekaných zvratů a sem tam folkem zavánějících prvků. Na zajímavosti také přidávají skladby v jejich mateřštině.

Před Satyricon nastala půlhodinová pauza k přípravě pódia, publikum už ale bylo na kapelu natěšené a záhy se pod pódiem kupila hromada lidí, kteří později naplnili celý klub. Škoda, že nebyla možnost využít i ochozy, neboť na komplexní show by jistě byla shora výborná podívaná. Kapela slibovala zařadit do programu dlouho nehrané skladby a tak se jistě mnozí návštěvníci těšili na prezentaci starších věcí. První třetina se však rozjela na vlnách moderních Satyricon. Show byla živelná, plná energie, pro publikum strhující. S albem „Volcano“ možná nastal základní zlom pro kapelu, současní fanoušci ale nejvíce reagují převážně na skladby z alba „Now, Diabolical“. První starší flák se objevil na konci první třetiny v podobě „Filthgrinder“ z desky „Rebel Extravaganza“ následovaný „The Dawn of a New Age“ ze zásadní kultovní desky „Nemesis Divina“. Předposlední ze staré diskografie kapely zazněla „Walk the Path of Sorrow“, avšak jako vždy a všude, největší úspěch sklidila (black)metalová hymna „Mother North“, při které mnohým naskakuje husí kůže a mlží se jim oči jako puberťačkám. Bohužel tuto skladbu zastihla zvuková nepříjemnost v podobě hlukové koule, což ale nikomu nevadilo a pověstné „oooo o-o-o-o“ si zazpíval celý sál.

Zbytek setlistu už se věnoval převážně novějším věcem, dokonce tak novým, že nám byly představeny dvě ještě nehotové skladby. Satyr sliboval, že až znovu uslyšíme první z nich, která v tomto podání vyzněla spíše jako progresivní dílo blízké např. Arcturus, vůbec ji nepoznáme. Během show se frontman často ujímal kytary jako např. u pecky „The Pentagram Burns“, a publikum si dokázal podmanit milými úsměvy a tisícerými díky. Přesto pobavil jeden moment, kdy publikum (až zbytečně) dlouho vytleskávalo a vyvolávalo Satyricon, Satyr je utnul jediným prostým pohledem na svého spoluhráče, animálního bubeníka Frosta, který okamžitě spustil, a show bez zaškobrtnutí mohla plynule pokračovat.

Přestože kapela strávila na pódiu dvě hodiny, po doznění závěrečné „K.I.N.G.“ by se mnozí z přítomných fanoušků jistě nezlobili, kdyby na stagi Satyricon ještě chvíli setrvali. Možná, že pondělní show nebyla tak ozvláštněná, jak mnozí čekali, přesto snad téměř nikdo neodcházel zklamaný. Show této norské dvojice, jimž na pódiu vypomáhají zkušení muzikanti, je totiž hutná, podmanivá charismatická a plná energie. A minimálně tím si Satyricon svůj úspěch bezpochyby zaslouží.

Setlist: Intro: Voice Of Shadows, The Rite of Our Cross; Our World, It Rumbles Tonight; Now, Diabolical; Black Crown on a Tombstone, Filthtgrinder, The Dawn of a New Age, Ageless Northern Spirit Walk the Path of Sorrow, A New Enemy, Die by My Hand, The Infinity of Time and Space, The Pentagram Burns, The Wolfpack, „Jam in E“, With Ravenous Hunger, Mother North, Fuel For Hatred, K.I.N.G.