Dánští Pyramaze vždy platili za jedno z osobitějších metalových uskupení. První dvě desky nahráli se zpěvákem Lance Kingem (nyní Ilium), třetí s Mattem Barlowem, který se poté vrátil k Iced Earth (aby od nich za pár let zase odešel). To bylo v roce 2008 a od té doby jakoby se po Dánech zem slehla. Přesto kapela dále žila svým vnitřním životem, v němž se odehrálo několik personálních výměn. K novým členům patří kytarista a producent Jacob Hansen, jenž se k Pyramaze přidal před čtyřmi lety a hned začal spolupracovat na novém albu. Posléze se připojil i zpěvák Terje Harøy a sestava tak byla opět kompletní.
Těžko říct, do jaké míry je to dílem nových členů a do jaké míry procesem přirozeného vývoje ostatních aktérů Pyramaze (případně kombinací obou faktorů), nicméně hudební náplň desky „Disciples Of The Sun“ reflektuje autory kapely v moderně-progresivním rozpoložení. Pravdou je, že hlas nového vokalisty je k takové muzice jako stvořený, avšak zároveň není (na rozdíl třeba od zmíněného Barlowa) až tak osobitý, což v kombinaci s řemeslně sice precizně odvedenými, ale začasté i schématickými kytarovými riffy vede k pocitové splývavosti s bezpočtem jiných kapel, zejména těch mladých amerických. A ty mně osobně příliš nevoní, jste-li na tom však opačně, s novinkou Pyramaze budete pravděpodobně velmi spokojeni.
Kvalita je totiž nesporná (včetně dokonalého ozvučení) a bylo by krajně nefér osočit autory z nadbíhání moderním trendům (jak je to patrné u jiných interpretů). Tradičnější metalová aura, jež obestírala předešlé nahrávky, pouze ustoupila novému směru, v němž stále není nouze o ostré riffy, ty jsou však nyní razantně přetaveny v groovy houpání a jejich konečky zastřiženy ještě více do progresivního stylu.
Pomyslným průsečíkem současnosti s minulostí tak zůstává především klávesový podklad, jenž v sobě pomocí efektů zrcadlí řadu hudebních tváří, včetně téměř filmovo-epické či neoklasické. Daleko nejmarkantnější skladatelský zásah ovšem postihl vokální linky, které ze žánrové nálepky téměř úplně smazávají slůvko „power“, a díky nimž si nyní k Pyramaze možná najde cestu i nejedno ženské ucho, jež by o metalovou hudbu normálně nezavadilo. Zdali je to výhoda či nikoli, nechám na posouzení každému z vás. Pro mě album končí s dopsáním této recenze.
|
