Ač mi je tvorba německé kapely Voices of Destiny hodně blízká, nemůžu se zbavit pocitu, že ji k tomu, aby se zařadila mezi žánrové tahouny, stále něco chybí. A tím, že nyní už máme před sebou třetí zářez v její diskografii, nároky se pochopitelně zvyšují. Od roku 2012, kdy jsme ji mohli poznat jako předkapelu nizozemské hvězdy Epica, už přece jen uběhl nějaký ten čas. Jak to tedy nakonec s deskou, která dostala název „Crisis Cult“ dopadlo?
Já si myslím, že určitý pokrok slyšet určitě je. Voices of Destiny nám představují materiál, který je od předchůdce vyrovnanější a v mnoha ohledech zajímavější. Nejedná se o nějaký výrazný rozdíl, ale jsou to malé krůčky, které vedou kapelu kvalitativně dopředu. Změna za mikrofonem navíc neuškodila. Odcházivší Maike Holzmann nahradila Ada Flechtner. Ta své zkušenosti v minulosti nabrala u kolegů Coronatus, a tak není překvapením, že se osvědčuje jako velmi tvárná zpěvačka, která dokáže jak vnést tolik potřebný svěží vítr, tak i zachovat styl, na který byli doposud fanoušci zvyklí. Hned první skladba po intru „Wolfpack“ je toho důkazem. Je dostatečně ostrá, energická, hitově výrazná a má energii.
Zbytek desky pak má střídavě své světlejší i slabší chvilky, ač je paradox, že ty největší zbraně kapely jsou zároveň i největší slabinou. Voices of Destiny mají totiž „pravidla“ žánru nastudovaná tak dokonale, že jen velmi zřídka se od nich odchylují a to je podle mě škoda.
Tím se tedy vlastně dostávám k mé úvodní myšlence. Němci mě určitě baví a budou mě bavit i nadále, jenže na můj vkus postrádají svůj vlastní hudební „element“, který by je odlišoval od ostatních. Podle očekávání tak můžeme slyšet známý model zpěvu „kráska a zvíře“, zvukově čisté orchestrální aranže a tvrdé kytarové riffy s důraznou rytmikou. Laťka stoupá nahoru v nádherné baladě „At the Edge“, kde křehký hlas Ady doplňuje svým operním projevem skvělá Manuela Kraller (ex-Xandria). Nakolik je to ale překvapující a nečekané, nechám už na vás.
Voices of Destiny mě tak ve výsledku ani nepřekvapili, ale ani nezklamali. „Crisis Cult“ je další dobrá deska, které něco schází, na druhou stranou má však vše potřebné.
|
