Veronika Lukešová je muzikantkou tělem i duší, která si jde tvrdě a nekompromisně za svým snem. Její cílevědomost a odhodlanost jí během několika let dokázaly vrhnout do světové hudební scény, kde spolupracuje v rámci projektu RMC s takovými jmény, jako Alice Cooper, Ian Gillan, Bonnie Tyler apod. Ani tato zkušenost však není pro mladou a nadanou bubenici jejím vrcholem a neustále pracuje na dalším vývoji své kariéry. I proto se rozhodla spolupracovat na projektu Kiske & Somerville, se kterým natočila album "City of Heroes". Je tedy ideální čas na to, abychom Veroniku Lukešovou vyzpovídali.
Kdy jste poprvé přičichla k hudbě a řekla jste si, že chcete usednout za bicí nástroje a věnovat tomu celý svůj život?
Už od malička jsem si jen tak pro radost zpívala různé písničky, a povětšinou ne sama, ale často s mým bratrem, který k tomu třeba hrál na klavír, nebo na kytaru, někdy se k nám přidala i mamka. Do dneška si pamatuji, jak naše společné umění brácha jednou nahrál, tehdy ještě na kazetu, a nikdy nezapomenu na to, jak jsem se rozbrečela, když jsem se poprvé uslyšela. Důvod: jako malá jsem se hlavně zaměřovala na, ať je to co nejhlasitější…V šesti letech jsem v rámci rodinné tradice nastoupila do ZUŠ Třinec na hodiny klavíru. Klavír je super, do dneška lituji, že jsem se mu tehdy nevěnovala více, ale, bohužel, v té době mě zajímal hlavně sport (fotbal, tenis). Zlom nastal ve třinácti, kdy jsem právě na hodině klavíru dostala nabídku hrát na bicí v ZUŠ v čistě dívčí kapele. Tím zřejmě má učitelka klavíru Jana Ciencialová učinila zásadní změnu mého přístupu k hudbě, a já jí za to moc děkuji…s úctou, už do „nebe“… Bicí mě naprosto nadchly. Troufám si tvrdit, že jsem hodně živelná bytost, a proto hra na soupravu prostě dokáže naráz ukojit mé potřeby umění a sportu! Jasná volba, která mě drží dodnes.
Jaké byly Vaše začátky a kdy proběhl onen zlom, během kterého jste se dostala k profesionální dráze?
Jako zlom vnímám okamžik, kdy jsem nastoupila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Zde totiž člověk přestane hudbu vnímat jenom jako „koníček“. Paradoxně jsem zde také přišla poprvé výrazněji do styku s rockovou a metalovou hudbou, a to ne díky „klasickému“ prostředí, které přirozeně na „klasické“ konzervatoři převážně je. Tím ale na ně nechci narážet, poněvadž mi také hodně dalo, a klasickou hudbu mám do dneška ráda, ale díky jednomu člověku, kterému za to zřejmě budu do smrti vděčná … teď už tedy máme spojení bicích a rocku, a to mě opravdu baví! Po maturitě na konzervatoři v Ostravě jsem se rozhodla přestěhovat do Prahy a dodělat zde absolutorium na konzervatoři Jaroslava Ježka.
Vaše spolupráce s českými interprety (Olga Lounová, Gabriela Gunčíková atd.) je známá. Bude vaše spolupráce v rámci české scény pokračovat i nadále nebo se více zaměříte na zahraniční projekty?
Během pobytu v Praze jsem se dostala do kapely Gabriely Gunčíkové, která už momentálně nepůsobí, Gabča teď žije v LA a vypadá to, že se jí tam dobře daří a jsem přesvědčena, že bude stoupat stále výš. U Olgy Lounové také hraji do dnešních dnů, v neposlední řadě teď řádím také s kapelou Doctor Victor! Snažím se toho zvládat, co nejvíce to jde. Co se týče zahraničí, tak jsem momentálně součástí projektu Kiske/Somerville, zároveň mám rozjednané nějaké další věci, ale o těch bych nerada mluvila, dokud nebudou na 200%.
Vaše jméno je spojováno s interprety Ian Gillan (Deep Purple), Alice Cooper, Bonnie Tyler atd.
Jak tato spolupráce vznikla a jaké jste si z ní přinesla zážitky?
Ano, už 4x jsem se zúčastnila projektu RMC, a to na pozici perkusionistky (šílené slovo :D). Na první turné mě „dohodil“ můj bývalý oblíbený profesor z JKO, Jiří Smrčka…Spolupráce trvá až do dnešních dnů, během čtyř turné člověk určitě nasbírá spoustu zážitků, přece jenom zde zažijete opravdové profesionální zahraniční turné s týmem přes sto lidí se vším všudy. Zároveň se seznámíte s spoustou lidí. Pravě zde jsem se poznala např. s Matem Sinnerem a Amandou Somerville, z toho vlastně vznikla následná spolupráce, sedli jsme si jako lidé, za což jsem opravdu vděčná.
Který projekt je během Vaší krátké (ale nesmírně bohaté) kariéry pro Vás tím největším?
Opravdu bych nerada nějaký vypichovala, protože si myslím, že každý dílčí úspěch je výsledkem nějaké delší, či kratší cesty. Snažím se to takto vnímat a myslím, že mé dosavadní zkušenosti mi to jen potvrzují.
Máte nějakou zajímavou či veselou vzpomínku na natáčení alba či videoklipů „City Of Heroes“ a „Walk On Water“ projektu Kiske & Somerville?
Veselo opravdu bylo, a to po celou dobu spolupráce, ať už u nahrávání hudby, točení videí, focení fotek, cestování,…a to je to, co mě na tom opravdu baví, profesionální přístup a dobrá nálada…a to i v situacích, třeba u natáčení videoklipů, kdy jsme byli opravdu všichni unavení, poněvadž většina z nás cestovala do Noriberku přes noc, já sama jsem jela autem z Prahy rovnou po koncertě s Doctor Victor…oba dva klipy se točily až do noci, vše bez jakéhokoliv naříkání, stěžování, s úsměvem.
Jak probíhalo natáčení alba „City Of Heroes“? Vznikalo ve studiu, kde jste se všichni setkali nebo jste natáčeli své party každý sám a spolupráce tak probíhala čistě elektronickou formou?
Nahrávalo se ve studiu v Německu, něco i doma, takže se parta, jako taková, celá ve studiu nesešla…ale doufám, že na cd snad ano :D.
Jaká skladba z tohoto alba je Vaším osobním favoritem a jak jste celkově s tímto albem spokojena?
Určitě neřeknu jenom jednu. Pro mě jsou z alba nejoblíbenější: samozřejmě City of Heores, dále Lights out, Breaking Neptune, Ocean of Tears (lajna 5.6.7. :D). V celém albu mám potom také oblíbené určité pasáže, prostřední část skladby Rising Up, riff skladby Salvation. Celkově si myslím, že hodnocení desky jako takové je hlavně na fanoušcích, a těm se převážně deska, co mám zatím možnost sledovat, líbí.
Zapojila jste se i do samotné tvorby alba? Mohla jste si určit, které bicí party by byly podle Vás vhodnější nebo jste se držela nastoleného směru, který udali skladatelé Matt Sinner a Magnus Karlsson?
V projektu plním hlavně roli bubeníka. Koncept už byl dán předem, takže jsem se ho víceméně snažila dodržet.
Bude Vaše spolupráce s Mattem Sinnerem pokračovat i nadále nebo je Kiske & Somerville jen jednorázový projekt?
Troufám si tvrdit, že spolupráce bude pokračovat i nadále, ještě však díky momentálním okolnostem není jasně dané, jakou formou.
Co chystáte během letošního roku? Můžete své fanoušky něčím navnadit? Budete se věnovat především své kapele Doctor Victor nebo se dočkáme dalších zajímavých spoluprací?
Momentálně máme naplánované koncerty s Doctor Victor, Olgou Lounovou, v létě by také měly proběhnout dva koncerty s projektem RMC na festivalech Rock of Ages a Wacken Open Air. Nejvíce času jsem teď určitě investovala do kapely Doctor Victor. Máme spoustu nezrealizovaných nápadu, taktéž rozpracované CD, uvidíme, jak to všechno dopadne. V řešení mám také nějaké další projekty, ale o těch bych zatím nerada mluvila, protože jsou hodně v „plenkách“. Každopádně, kdyby „dopadly“, tak budu hodně ráda.
Na svůj věk jste se dokázala vymanit z mantinelů tuzemské scény a Vaše jméno se ve světě vyslovuje se stále větším respektem. Máte ještě nějaké vysněné cíle, kterých byste chtěla dosáhnout?
Především děkuji za hezká slova. Snů a cílů mám v životě opravdu hodně, ale všichni určitě víme, jak je těžké je plnit, nicméně ne nemožné, takže určitě chci dále pracovat na tom, ať jsem stále lepší člověk, muzikant, a ne jen to… ráda bych za sebou zanechala co nejvíce dobré hudby, energie, nálady, která se dostane k co nejvíce lidem!
|
