Téměř ve špionážním utajení vzniklo debutové album mezinárodního projektu Blackwelder, který přitom sdružuje několik výjimečných muzikantů, v čele se slovutným zpěvákem Ralfem Scheepersem. Což je jenom dobře, neb čím víc nahrávek zachytí jeho charismatický vokál „pro příští generace“, tím lépe. Zároveň se ale hned nabízí otázka, nakolik je (darwinovsky pojmenovaná) deska „Survival Of The Fittest“ vzdálená či podobná jeho domovským Primal Fear. A odpověď je zřejmá ihned po poslechu prvních tónů alba.
Ještě před popsáním hudebního charakteru je ale nutné doplnit zbývající trio hudebníků. Na prvním místě musíme zmínit amerického kytarového mistra Andrew Szucse, který si k Blackwelder odskočil od své (toho času stagnující) kapely Seven Seraphim. Na bubenické štokrle zasedl jihoafrický ďábel Aquiles Priester (Primal Fear, ex-Angra), jehož v rytmické sekci doplnil (relativně nejméně známý) švédský baskytarista Bjorn Englen (ex-Yngwie J. Malmsteen). No a celé osazenstvo dohromady stvořilo nadprůměrné powermetalové album, které sice letošní žebříčky nejlepších nahrávek nezboří, ale zcela jistě se může pyšnit několik výtečnými songy a také naprosto dokonalým soundem.
Podobností s Primal Fear je hned několik (ostré riffy, chytlavé refrény), nicméně z celkového pohledu je hudba Blackwelder odlehčenější a kvalitativně kompaktnější (zejména pokud ji porovnáváme s posledními řadovkami Prvotního strachu). Ralfovy linky jsou zde více rozmanité a poskytují více prostoru pro jeho hlasovou ekvilibristiku, hudba je pak méně zatížená heavymetalovou dřevnatostí a o to více protkána neoklasickými výpady páně Szucse. Na albu nenalezneme skladbu, ve které by si Andrew nevystřihl nějaký „malmsteenovský“ trylek, na druhou stranu je škoda, že se v naprosté většině případů jedná o krátké „štěky“, mému uchu by více lahodily delší časové úseky v podobě pikantně klenutých sól třeba ve stylu desky „Symphony Of War“ od Magic Kingdom. Toto (subjektivní) strádání ale naštěstí vynahradí řada jiných chytlavých momentů.
Vrcholem je naspídovaná osmička „Play Some More“ s thrashově dravými riffy a mimořádně atraktivním refrénem. Obdobně zachutná i valivá šestka „With Flying Colors“ nebo závěrečná perla „Judgement Day“. Svižné tempo je ostatně dominantou většiny songů, ojediněle klidnější strukturu nabídnou třeba slokové linky písně "Remember The Time" nebo velmi poslechová pětka "Inner Voice" s příjemně táhlým chorusem. Ani zbytek skladeb si, zejména díky instrumentální a vokální členitosti, nevede špatně, nicméně už jde spíše o dobře odvedené řemeslo, nežli strhující a nezapomenutelné zážitky. A pokud se instrumentálky „Adeturi“ týká, ta nezaujme vůbec ničím a pouze dosvědčí, jak zásadní je pro dotvoření kladných pocitů Scheepersův hlas. Naštěstí jde o jediný kus tohoto druhu a zbývajících devět položek už podobnou chybu neučiní. Album „Survival Of The Fittest“ lze každopádně doporučit nejenom fanouškům Ralfova nezaměnitelného hrdla (i proto, že je lepší než současná produkce Primal Fear), ale všem příznivcům řízného, a přesto v každém okamžiku melodického power metalu.
|
