V roce 1989 dosahoval Kreator vrcholu své slávy. Po úspěchu díla „Terrible Certainty“ i následného EP „Out Of The Dark…Into The Light“ potvrdilo definitivní průnik do zámoří turné s crossoverovými legendami D.R.I. Nebylo tak dobré nechat vychladnout kytarové krky a bubenické štokrle, proto se hned na počátku roku kapela přesunula do Los Angeles, kde pod bedlivým sluchem producenta Randy Burnse, jenž zvučil například megadeťáckou fošnu „Peace Sells…But Who´s Buying?“, vznikl jeden ze zásadních milníků thrashmetalového žánru. Deska „Extreme Aggression“ vyšla 19. června a společně s plackou „Agent Orange“ od Sodom (vznik 1. červen) se postarala o to, aby bylo tehdejší léto v Německu zatraceně horké.
Přitom obal alba, vyobrazující pouze čtveřici muzikantů, o nějaké pekelné smršti nesvědčí. Je to však zdání klamné, a pokud si jej dáme do správné spojitosti s hudebním matrošem, výjev na přebalu rázem nakyne do děsivých rozměrů. Ten pravý strach totiž nevyvěrá z prvoplánově explicitních výjevů, nýbrž z naprostého klidu, ve kterém si je temnota tak jista sama sebou, že už nepotřebuje žádný další doping. A přesně takové sebevědomí vyzařuje – a zcela právem - ze čtveřice muzikantů na coveru. Bude to zřejmé hned při startu úvodní titulky, kdy si nás Mille postaví do latě svým nelidským zařváním. Pokud však milujete thrash metal, budete se do poslušné linie řadit sami od sebe a ještě si u toho radostně a neurvale zaklepete květákem. V tu chvíli bude rovněž patrné, že se povedl i sound, který umožní agresivní riffové pupeny rozkvést do nádherné palety sugestivně vyhecovaných pocitů.
S plíživě klidnou nenávistí souvisí i (oproti předešlé desce) ještě umírněnější Millesův vokál, stejně jako ne vždy nutně masakrózně vykvedlaná rytmika. Tentokrát se dočkáme i středně rychlých pasáží, které se mermomocí nehrnou do dalšího náseru, ale hezky a plnohodnotně rozvinou své motivy, což svědčí nejen variabilitě písní, ale i jejich celkově agresivnímu vyznění, jež je poté schopno udeřit s ještě větší intenzitou. Díky dobrému zvuku konečně došel naplnění i každý pohyb končetinou mistra Ventora, který rytmickou sekci kočíruje s metronomickou dokonalostí, přičemž jeho nájezdy na bicí hradbu mají neodolatelně vítězný efekt.
Thrashmetalový teror, prezentovaný na chirurgicky přesně nazvané desce „Extreme Aggression“, mohutně graduje zejména během své první poloviny (nebo také straně A v případě tehdejších kazetových nosičů). Předělem se stává šestá palba „Some Pain Will Last“, která oplývá postupnou katarzí a díky tomu je (relativně) nejklidnější položkou celého díla. Následný kus (a videoklip) „Betrayer“ zdobí strhující rozjezd, jenž malinko přibrzdí nezajímavě vyřvávaný název písně v refrénu. Nejdrtivější položkou druhé poloviny je tak až devítka „Bringer Of Torture“.
Sice ji celou dobu nadnáší stejný riff, jenže ten je natolik dynamicky podmanivý, že nepřestává bavit ani po tisícím sjetí. Dílo zakončuje položka „Fatal Energy“, v jejíž sólové mezihře poprvé silně cvakne melodický souzvuk, který se měl naplno rozvinout zejména na albu „Violent Revolution“. Přestože se tedy ani čtvrtá řadovka Kreatoru nevystříhala některých slabších míst, díky dobrému zvuku a mimořádné kvalitě zejména první poloviny nahrávky (plus na pozdějších koncertech nepochopitelně ignorované hitovky "Bringer Of Torture"), neodmyslitelně a navždy patří do zlaté studnice této kapely. A přece šlo teprve o prvotní nadechnutí před vrcholným opusem s názvem „Coma Of Souls“, jenž spatřil tmu světa jen o rok později.
|
