Samotný počátek devadesátých let minulého století znamenal, aniž to tenkrát vůbec někdo tušil, konec velkolepého a celou jednu dekádu trvajícího rozkvětu všech metalových žánrů. Naštěstí, ještě než se vlády ujal grunge, stihlo vyjít pár nesmrtelných počinů, jako je namátkou „Painkiller“ od Judas Priest nebo „Arise“ od Sepultury. Osobně bych si do této linie majstrštyků dovolil zařadit i objekt dnešního zájmu, v pořadí pátou fošnu „Coma Of Souls“ německých thrasherů Kreator. Ta je logickým následovníkem o rok mladšího zápisu „Extreme Aggression“, přičemž jeho kvality ještě vyostřuje a přivádí k samotné dokonalosti.
Ještě před ní stihli Němci vydat živák „Live In East Berlin“, a je malinko škoda, že k tomu nedošlo až po desce „Coma Of Souls“, neb by v takovém případě bylo jednak symbolicky zmapováno celé osmdesátkové období a jednak by vše bylo ještě zábavnější, a to díky několika vyloženým hitům (pokud můžeme tohle slovo ve spojení s metalem použít), které přineslo právě páté album. To došlo v promenádě strhujících riffů a celkově chytlavých skladeb nejdál ze všech doposud vydaných zářezů. Ještě před záznamem z koncertního vystoupení vznikl také dokument o Kreatoru, jenž nesl název „Thrash Alteneseen“ (režie Thomas Schadt). Ten zkoumal sociální aspekty a dopady heavy metalu v německém regionu Ruhr, ze kterého kapela pochází. Dílo si vedlo skvěle a pomohlo zvýšit nejen prodeje zápisu „Extreme Aggression“, ale také Tvůrcovu oblibu obecně. Kapelu však nedlouho poté opustil kytarista Tritze, kterého nahradil populární Frank „Blackfire“ Gosdzik ze Sodom.
K poslechu masakru „Coma Of Souls“ - jehož název je inspirován songem od Petrozzových oblíbenců, gothic/rockových Anglánů Fields of the Nephelim - nás na obalu poprvé vítá démonický maskot kapely. Jeho jakési zrození můžeme rovněž vidět ve (zdařilém a dosti znepokojivém!) videu ke skladbě „Terror Zone“. Samotný song je učiněným majstrštkyem, který oplývá plíživou, o to však účinnější gradací a dokazuje, že Kreator není jenom o kolovrátkové sypanici, ale dokáže do svých tónů vnést rozvahu a klid, jenž agresi následných riffů nakonec ještě umocní. Deska „Coma Of Souls“ však skrývá podobných trumfů několik. Počínaje jednoznačným koncertním hitem „People Of The Lie“ (s jedním z nejchytlavějších thrashmetalových riffů všech dob!), přes krátký, ale nesmírně funkční náser „World Beyond“ (což je dost možná má nejoblíbenější pecka kapely vůbec), a konče chytře vystavěnou kompozicí „Mental Slavery“, která je prostě tak dobrá, jako zbytek celého alba, jež díky bohu oplývá skvělým zvukem (kapela opět spolupracovala s Randy Burnsem, nahrávalo se během léta ve studiích Image v americkém Burbanku). Tvůrcově popularitě zase významně pomohla stanice MTV, která ve velmi časté frekvenci pouštěla klipy k položkám "When the Sun Burns Red" a právě "People Of The Lie".
Kapela vůbec natočila v případě "Coma Of Souls" neobvykle vysoký počet klipů, což částečně souviselo s video dílem "Hallucinative Comas" (1991), které bylo doplněno rozhovory se samotnými členy Kreatoru.
Jistě, pokud trochu vychladneme a poodstoupíme od sugesce thrashmetalové zběsilosti desky, můžeme si rýpnout do určité repetice, která je slyšet zejména v rytmické sekci při rychlých pasážích (což je obecná slabina Kreatoru, potažmo většiny thrashmetalových smeček). Je to ale detail, jenž by neměl odvádět pozornost od faktické kvality nahrávky, která ještě roste, když si ji vsadíme do správné historické roviny.
Je obdivuhodné, s jak nadčasovým materiálem dokázala kapela přijít už v roce 1990 (případně o rok dříve s „Extreme Aggression“), zároveň je však nutné přiznat, že se tím autorský rukopis svým způsobem vyčerpal a bylo na čase hledat malinko nové směry. Nástup grungeové vlny se o to vlastně postaral automaticky a i díky němu působí „znovuzrození“ Kreatoru v novém miléniu opět čerstvě a svěže. Nebo si umíte představit, že by kluci drhli to samé bez přestávky už plných třicet let? Nucený ústup z tradičních pozic během devadesátých let tak z tohoto pohledu získává zcela nový charakter.
|
