Sirenia před dvěma lety potěšila spoustu hladových fanoušků. Návrat ke kořenům se povedl na výbornou a album „Perils of the Deep Blue“ se v mém žebříčku nejlepších počinů dostal dokonce do top 10. To, že v této cestě budou Norové pokračovat, je tedy naprosto logické. Ani mě nepřekvapuje, že na nové desce zní ještě agresivněji, odhodlaněji a odvážněji. Kapela naopak předvádí přesně to, co jsem od ní čekal už dávno – plno skvělých nápadů a hudbu, která má co nabídnout i po více posleších.
Tak nějak by vlastně mohla recenze skončit. Sirenia totiž víc než kdy dřív doslova srší nápady a když už si myslíte, že jste je všechny objevili, znova se vynoří nové. Hodnotit tedy desku v této fázi je pro mě hodně těžké a k jejímu dokonalému poznání bych asi potřeboval více času. Rozhodně to ale nebude nucený poslech. Hudba nabízí mnoho kvalitních momentů, které by si skladatel a hlavní mozek kapely Morten Veland mohl nechat patentovat. Dokonale vyvážená kombinace různých typů vokálů (ženský zpěv, growling i čistý mužský hlas), pamětihodné sbory, bohatá orchestrace a temná gothická atmosféra, téměř identická jako na vynikající prvotině z roku 2002. Jasný důkaz toho, že Sirenia nezapomněla, na čem postavila svoji kariéru.
„The Seventh Life Path“ je navíc nejvyspělejší dílo kapely. Instrumentálně je velmi technicky náročné a proměnlivé a i struktura skladeb napovídá, že Morten má tentokrát daleko vyšší cíle. Už se nezaměřuje na hitovky s popových nádechem, ale na dlouhé kompozice s daleko sofistikovanějšími hudebními postupy (novinkou jsou pro mě třeba velmi rychlá tempa).
Nečekejte ale nic, co by vyčnívalo. Aktuální novinku spíše vnímejte jako celek. To samé platí i pro kapelu. Vezměte si třeba takovou zpěvačku Ailyn. Neřekl bych, že by se jednalo o hlavní postavu, která je středem pozornosti, ale její absence by jistě byla dost cítit. Její křehký hlas už si v tvorbě kapely definitivně našel svojí jistou pozici a byť nedostává tolik prostoru (jako třeba na desce „The 13th Floor“), zní sebevědomě a neuvěřitelně lehce. Morten pak rovným dílem věnuje prostor jí, sobě i sborům a vytváří tak nezapomenutelně epickou veličinu, která těžko snese konkurenci.
Sirenia pokračuje ve skvělé formě a nabízí se jako zajímavá alternativa pro ty, kteří nejsou příliš spokojení s novými Nightwish. K nejvyššímu hodnocení si nicméně nechávám ještě mírnou rezervu, aby teprve čas prověřil, zda deska překoná i ty největší skvosty žánru.
|
