Se švédskými Civil War je to jako s dobrým kámošem, kterého jste sice léta neviděli, ale když na sebe zase někde narazíte, už od prvního slova je jasné, že beze změn jedete pořád na stejné vlně. Se studiovými Civil War jsme se neviděli pouhé dva roky a navíc předpokládat jakýkoliv stylový veletoč by po velmi kladně přijatém debutu „The Killer Angels“ (který klukům vynesl smlouvu s Napalm Records) i předchozí jednohubce v podobě EP „Civil War“ mohl jedině bloud, takže asi nikoho nepřekvapí konstatování, že aktuální deska „“Gods And Generals“ jede (až na pár drobných změn) přesně v intencích desky minulé. Což je na jednu stranu trošku omezující, neboť ten napjatý prvek očekávání, zda se bývalí pohrobci Sabaton etablují jako samostatně funkční jednotka, či jako pouhý nohsled svého předchozího působiště, už se nekoná, na straně druhé se příznivec melodií může tetelit při pomyšlení, kolik těch snadno vstřebatelných a pod kůži zalézajících nápadů kluci vytáhnout tentokrát. Nemluvě o fandech dějepisu, kteří se opět můžou těšit na další lekce z historie, jejichž významná část se motá (některé paralely jsou nevyhnutelné) kolem válečných témat.
Pojďme si tedy zopakovat pár frází z hodnocení alba „The Killer Angels“ – Civil War mají slabikář heavy a power metalu dokonale dopodrobna naštudovaný, jejich obsažná kniha heavy-power-metalu nabízí řadu kapitol, ve kterých brnknete o stopy konkurence, ale jen do takové míry, abychom se bavili o šikovné inspiraci, nikoliv o bezduchém opisování. Základ jejich přitažlivého víru tkví ve vydařené symbióze chytlavých melodických skluzavek a neutuchající energie, v silných a chytlavých refrénech, dynamických sborech i přitažlivých sólech, žolík v podobě nespoutané hlasové ekvilibristiky Nilse Patricka Johanssona je snad ještě o něco přesvědčivější, než minule. Albu svědčí i čistý a sytý zvuk (mix měl na starosti Peter Tängtren), ve kterém je vše krásně čitelné a vyvážené. Výše zmíněnou drobnou změnu pak představuje fakt, že již minule hojně užívaný hero-pompézní odér ještě víc zhoustnul, a to až do té míry, že v celkovém kontextu se může slabším povahám začít i zajídat, což je možná umocněno i tím, že na desce chybí oproti minulému albu nějaká radikálně kontrastní a tím pádem osvěžující položka (blízko by k tomu mohla mít o špetku syrovější bonusovka „Knights Of Delecarlia“).
Nutno připomenout i fakt, že na desce jsou ke slyšení hned tři kytaristé, neboť k Civil War se vloni připojil Petrus Granar, zda však bude tento počet strunobijců u kapely pravidlem je otázkou, neboť krátce po nahrání desky se rozloučil Oskar Montelius a byl rozloučen i basák Pizza.
Stejně jako prvotina Civil War nemá „Gods And Generals“ žádný jednoznačný vrchol, stejně tak na něm není položka, kterou by člověk mohl mít potřebu přeskočit. Na svém druhém albu kluci potvrdili svojí výbornou formu v duchu hesla „nepřekvapil, i tak potěšil“. A to tak, že velmi.
|
