Předešlé album Kreatoru „Renewal" rozhodně nemůžeme považovat za nepodařené. Jde ale o pohled současný, tehdy se nad kapelou, potažmo celým metalovým žánrem, stahovaly černé mraky, které přinesla hlavně západní grungeová vlna. V případě Tvůrce ony mraky následovala nemilosrdná personální bouře, kdy odešel ihned po nahrání desky baskytarista Rob Fioretti, a po absolvování koncertní šňůry to vzdal i bicmen Ventor (naštěstí pouze dočasně). Prvně jmenovaného nahradil na přechodnou dobu Andreas Herz, na "Cause For Conflict" už ale basoval Christian Giesler, jenž je součástí kapely dodnes. Ventora na desce zastoupil Joe Cangelosi (Whiplash). A byl to právě on, kdo se na sedmé řadovce Kreatoru chopil značné iniciativy, neb Mille se v onom metalovém nečase zrovna nenacházel na svém tvůrčím, ani psychickém vrcholu.
Tóny nového alba se tedy rodily ve velmi složitém období, kterému nepřidal ani rozchod s „mateřskou“ firmou Noise a přesun k labelu G.U.N. Records (potažmo BMG). A nutno říct, že onen paušální marast celkem věrně reflektuje i hudba samotná, která se zase urputně drží thrashmetalového elementu, přičemž do něj jen pozvolna vnáší další vlivy, včetně industriálního, jenž je vlastně jedinou významnější spojnicí s předešlým zápisem „Renewal“. Z tentokrát daleko metalovějších skladeb je cítit frustrace, nasranost, zmar, Mille sám zní jako by nevěděl kudy dál, a to jak ve vokálních linkách, tak v životě samotném. Nalezneme ale také stopy odhodlání, které vybuchuje zejména z pod úderů paliček a šlapek do bicí soupravy. Joe zde od první vteřiny roztáčí kanonádu nikoli nepodobnou palebným zvukům při vylodění spojenců v Normandii. Jeho nástroj si pro sebe usurpuje signifikantní kus prostoru a silně přispívá k celkovému vyznění díla. Sám mám tuhle fošnu spojenou právě s všudypřítomnou bicí ekvilibristikou, depresivní atmosférou a také šíleným počtem kytarových riffů.
Jistě, takových nahrávek známe více. Za všechny vzpomeňme třeba mistrovský kus „Beneath The Remains“ legendární Sepultury. Jenže zatímco Brazilci měli ve zdánlivém chaosu jednoznačný vnitřní řád, v případě Kreatoru jde často o zmatečnou směsici bez adekvátního dramaturgického ukotvení (nemluvě o daleko nižším stupni chytlavosti riffů). Tento pocit souvisí i s neustálými změnami temp, které skáčou z jednoho do druhého, aniž by jednotlivé motivy mohly rozkvést do plné síly. Pro doklad těchto slov si poslužme hned úvodním songem „Prevail“. Vítají nás přechody na bicí, jež následuje nejprve valivý, poté rychlý a za polovinou písně vyloženě slayerovsky nasypaný rytmus. Rozhodně to není špatné, naopak podobný proces disponuje jistou atraktivností, problém je v postupném splývání slyšeného materiálu. Jen málokterá skladba totiž vybočí z tohoto kompozičního mantinelu, čehož výsledkem je, že vám většina z nich v hlavě neuvízne po dobu delší, než je jejich hrací doba. Extrémem je pak závěrečný, téměř 12 ti minutový opus "Isolation", kdy je ony délky dosaženo z poloviny pouhým tichem a také závěrečným zvukovým marastem jakoby vypadlým z exploatačního hororu. Naštěstí se najdou i pozitivní výjimky.
Za ty můžeme považovat právě kusy s méně komplikovanou hudební strukturou. I proto jde zpravidla o časově krátké nátěry, kde je zmíněná energie koncentrovanější a proto snadněji přenositelná na posluchače. Řeč je zejména o výplaších „Bomb Threat“ a „Dogmatic Authority“, kde si thrashmetalová agrese podává smířlivou pracku s hard core punkem. Za vrchol pak můžeme považovat osmou položku „Lost“ s (opět) bicím úvodem a zabijácky strhujícím riffem, který exploduje v čase 1:57! Ne nadarmo se tahle bomba stala na dlouhou dobu pevnou součástí koncertních playlistů. Za zmínku stojí i kompozice s příjemnou atmosférickou gradací („Crisis Of Disorder“ a „Sculpture Of Regret“), která alespoň částečně nabourává schématickou jednolitost celé desky.
Ta jde ovšem do velké míry na vrub zvukové produkci (nahrávalo se v burbandských studiích „Ocean“ pod dozorem Vincenta Wojna), jež svojí podivnou zastřeností ještě více zauzlila neprostupnost díla „Cause For Conflict“. Přesto je nutné dodat, že se album ve své době setkalo s celkem pozitivním přijetím a v několika zemích proniklo na zaznamenání hodná místa prodejních žebříčků. Pro mě však nadále zůstává jen lehce nadprůměrným zářezem, ke kterému se vracím s daleko menší intenzitou a radostí, nežli k většině ostatních alb velkého Tvůrce.
|
