Opět přišel čas na naší měsíční rubriku, v níž vás chceme upozornit na nahrávky, které v posledních dnech činí radost redaktorům tohoto webzinu. V červnovém vydání své hudební inspirace odhalili Pepsi Stone, Savapip a Supermartonátor.
PEPSI STONE:
Oproti zbytku redakce mě novinka Helloween nechává klidným, protože u téhle kapely jsem skončil někde u desky "Master Of The Rings". Naopak z novinek mě v poslední době zaujaly aktivity členů Guns n´Roses, ať už se jedná o ART OF ANARCHY (kde hraje Bumblefoot) nebo THE DEAD DAISIES (zde působí Dizzy Reed a Richard Fortus). Obě alba jsou velmi kvalitní prací, i když jsou od sebe odlišné, mají společného jmenovatele a tím je kvalita. Člověk jako posluchač by neměl zapomínat ani na minulost, protože právě v ní vzniklo množství vynikajících až geniálních desek. Z těch starších kousků jsem v poslední době sáhl nejčastěji asi po posledním albu FOREIGNER s Lou Grammem, "Mr. Moonlight", což je sice jejich nejméně úspěšná deska, ovšem rozhodně patří ke špičce toho, co tahle kapela zažila. Z poličky jsem vytáhl i staré THE CLASH a sice jejich ultimátní "London Calling". A nakonec novinka Whitesnake "The Purple Album" mě navnadila k tomu, abych sfoukl prach i ze starých alb DEEP PURPLE. Tentokrát padla volba na "Stormbringer". Z českých luhů a hájů v poslední době padla volba na nové KABÁT, protože ať člověk chce nebo ne, když tahle teplická parta vydá desku, je to vždy událost. A když je ta deska tak kvalitní jako novinka "Do pekla/do nebe", platí to dvojnásob.
SAVAPIP:
90 procent toho, co mi projde ušima, skončí dřív nebo později nadrásané na našich stránkách, takže následujícími řádky naznačím, co ode mě v dohledné době můžete čekat. Asi největší překvapení jsou pro mě bývalí členové Stormwitch, kteří se (tedy alespoň z větší části) po čtvrtstoletí znovu sešli v jedné kapele a pod hlavičkou WITCHBOUND se svou debutovou deskou „Tarot´s Legacy“ smetli svého bývalého parťáka Andyho, který se Stormwitch snaží držet při životě, z povrchu zemského. Svým způsobem překvapení představuje i „Noita“ lesních mužíků KORPIKLAANI, kteří místo chlastu vsadili daleko víc na housle a ono jim to spolehlivě funguje. To slovenští blackoši DOWN TO HELL se na své prvotině „V zajatí temnoty“ snaží tradiční black oživit třemi netradičními elementy a přes určitou naivitu jim to většinou vychází. Aby nebylo jen hej, jsou tu MASTER MASSIVE se svým prý epickým metalem, eh, nuda až na půdu.
Samozřejmě, nemůžou chybět noví KABÁTI, se kterými to mám nějak na půl. Průhledná a očekávatelná deska se dvěma peckami (jasně, že „Valkýra“ vede) a dvěma stupiditami, ale celkově celkem fajn. Proti redakčnímu proudu půjdu s novými HELLOWEEN, neříkám, že tahle deska je kdovíjaký zázrak a přelom jejich diskografie, rozhodně však jeden poslech nestačí, aby se ta její nálada dostala pod kůži a na téhle partě je mi sympatické právě to, že kašle na to, co se od ní očekává a dělá si to, na co má chuť. A jak začínám být čím dál tím víc zatížený na francouzskou scénu, tak mě maximálně chytli
ASYLUM PYRE, jejichž novinka by měla vyjít letos na podzim. Takže do té doby nezbývá, než si užívat jejich tři roky staré „Fifty Years Later“.
SUPERMARTONÁTOR:
Asi jako většinu „metlošů“ mne zajímala novinka HELLOWEEN a nutno říci, že nezklamala, ale ani nenadchla. Já osobně mám tuhle kapelu rád, protože je jedna z prvních, kterou jsem poslouchal. Možná překvapí, že nejsem odkojený jejich klasickými nahrávkami, ale „Rabbit Don’t Come Easy“, třetím Keeperem nebo „Gambling With The Devil“. Nová deska přináší vcelku „pohodovou“ muziku, ale na zadek to neposadí.
Kdo ale zaslouží ohromnou pochvalu, jsou norští LEPROUS! Jejich progresivní rock nabízí mnoho. Hudební kvalitu, nápady a hlavně emoce. Naprostým překvapením se pro mě stala metalová opera od Exxiles – „Oblivion“. Perfektní power metal s ohromnou silou a výbornými melodiemi.
Pobavili mě Korpiklaani, dobře rozsekali Kamelot a naprosto natěšil jeden zajímavý videoklip. Jistě vám něco řekne jméno LINDEMANN! V nejbližších dnech číhám rovněž na nové Muse, Shape Of Despair nebo Iwrestledwithbearonce.
|