Určitě nejsem sám, který vidí, že Aleš Brichta po svém odchodu z kapely Arakain v hudební branži dosti tápe. Přestože se své fanoušky snaží neustále přesvědčovat o tom, že veškerá rozhodnutí ohledně jeho hudební kariéry jsou logická a správná, tak se domnívám, že si neustálými změnami názvů své kapely a změnami sestav sám pod sebou řezal větev. Cítím z toho tu neustálou snahu začít opět tzv. od píky a s čistým štítem, ale tím si však spíše uškodil než polepšil. Od roku 2006 se u něho vystřídalo tolik muzikantů, že by to s klidem vydalo na čtyři další kapely.
V roce 2013 bylo vydáno pod hlavičkou "Aleš Brichta Project" album "Údolí sviní". V recenzi jsem ho poměrně vychvaloval, s odstupem času jej však hodnotím spíše průměrně (zejména celkový zvuk a pěvecký výkon Aleše Brichty skutečně za moc nestojí). V následujícím roce vyšla pop-rocková deska "Papírovej drak", kterou nahrálo "Aleš Brichta Trio" a kterou Aleš Brichta komentoval slovy, že heavy metal si schová až na následující album "Projectu". S napětím jsem tedy očekával, zda se letos kluci pochlapí a vydají konečně tvrdou nahrávku, která se po letech bude moci srovnávat s Alešovým působením v Arakainu. Povedlo se a na nové desce "Anebo taky datel" se podařilo vytvořit atmosféru, která má metalovému světu co říci,
Úvodní agresivní "Kopytem sem, kopytem tam" se vyřítí doslova jako smršť. Všichni zúčastnění bravurně (a pekelně rychle!) ovládají své nástroje a samotný Aleš Brichta tentokrát vytahuje své hlasové rejstříky až z paty. Chvílemi je to však skutečně až na hranici, neboť hned ve druhé "Ve jménu krále" (jinak velice zdařilé skladbě) zpěv poměrně kazí výsledný dojem. Následující skladby v nastoleném tempu nepoleví a velmi mě překvapilo, že kvalita alba sílí každou další skladbou. Skladby jako "Na co se ptáš?" (jeden z žhavých tipů na koncerty!), "Mohyly v písku" či "Bitva s osudem" považuji za zdařilé heavy metalové fláky, které budou milovat všichni fanoušci tvrdší Alešovy tvorby.
Se skladbou "Páteční půlnoc" (aspirant na videoklip) album mírně zabočuje směrem k Alešovým sólovým deskám, refrén je velmi nakažlivý a díky tomu patří mezi to nejpovedenější, co se na desce nachází. Vrchol alba však přichází se skladbou "Hlad". Tato monumentální záležitost patří mezi to nejlepší, co Aleš Brichta po svém odchodu z Arakainu natočil. Precizní heavy metalová šleha, která si nezadá s takovými klenoty jako "Kolonie termitů", "Adrian" či "Kyborg". Brichtův vokální důraz ve slokách mě opět dokazuje, že právě on je skutečným králem českého heavy metalu. Doporučuji volume silně doprava!
Následující "Cyber" má příjemný hlasový podklad ve slokách, který Aleš Brichta opět servíruje se svým typickým rockovým projevem. "Slunečníky do deště" mají zajímavou melodickou vyhrávku, která stále dokáže udržet pozornost. Před závěrečnou thrashovou titulní palbou se dočkáme jediné klidnější skladby "Kousek nebe", která příjemně zpestřuje celé album.
Aleš Brichta (konečně!) natočil ryzí heavy metalovou nahrávku, na kterou čekal každý fanoušek starého Arakainu. Přiznám se, že na mne při poslechu padla vlna nostalgie, neboť je z "Datla" cítit to pravé metalové zapálení, které jsem naposledy cítil u vydařeného dvojalba "Divadlo snů". Není to sice kus, který se zapíše do tuzemských metalových dějin jako např. "Thrash The Trash" (Arakain), "Plni energie" (Citron) či "Anděl na útěku" (Kreyson), ale jedná se o poctivou muziku, která neobsahuje žádné zbytečné kudrlinky ani trapné kritické texty (viz. "Pan K.Lousek") a za to jsem upřímně rád. Aleš Brichta po letech našel sám sebe a osobně se domnívám, že oddělit své pop-rockové desky od těch tvrdších je nápad, který měl udělat už v roce 2004, kdy pohřbil kapelu Grizzly. Za mě palec nahoru, kluci!
|
