„Kostky jsou vrženy“, prohlásil 49 let před naším letopočtem Julius Caesar, když jeho legie při tažení na Řím překročili řeku Rubicon. O dva tisíce šedesát tři let později pronesla své „Kostky jsou vrženy“ i vlašimská kapela Rubicon River a představila tak svou debutovou desku s velice příjemným klasickým heavy metalem. Slovo si vzal zpěvák kapely Tomáš Krajánek, který vám přiblíží, jaké Rubicony mají v plánu Rubicon River překročit.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Rubicon River blíž představil, kdo kapelu tvoří a byť za sebou nemáte kdovíjak dlouhou historii, které momenty z ní považuješ za nejdůležitější?
Rubicon River tvoří šest členů a to kytaristi Vráťa (šony) Šonský a Martin (márty) Kuklík, basák Pepa Pešek, klávesák Marek Svoboda, bicmen Marcel (máca) Fousek a zpěvák Tomáš Krajánek. Kapela se začala formovat v průběhu roku 2012, kdy Vráťa začal obvolávat muzikanty z okolních kapel, které si vyhlédl pro svůj projekt Rubicon. Mně zavolal někdy z jara 2012. Poslal mi nahrávku písně „Král zla“ a prý: „přijeď to nazpívat“. Takže naše první setkání proběhlo ve zkušebně v Louňovicích pod Blaníkem. Tam jsme se sešli tři, Vráťa, Martin a já. No a protože je Vráťa nevyčerpatelná studnice nápadů, začali jsme hned dělat další věci a řekli jsme si, že z projektu Rubicon vytvoříme kapelu ,Rubicon River. Ale potřebovali jsme další muzikanty, takže karta padla na bicmena skupiny Tritol Mácu Fouska,který to vlastně s Vráťou táh už od školy a je takovým duchovním otcem Rubiconu, basáka skupiny T.N.S. Pepu Peška a klávesáka taky z T.N.S. Marka Svobodu. A začal maraton psaní textů a muziky, takže jsme ještě před koncem roku 2012 zajeli do studia Rápotice a tam jsme nahráli 4 kusy. Byly to „Kálí“, „Rubicon“, „Bezmoc“ a „Společnice“. A to byl asi jeden z nejdůležitějších momentů v kapele, kde jsme viděli, že to někam spěje.
Nebývá to zas tak obvyklé, aby se v defacto začínající kapele sešly hned dvě generace muzikantů. Jak se vám podařilo dát takhle věkově rozdílnou partu dohromady, odráží se nějak tenhle rozdíl ve fungování kapely nebo v názorech na muziku, nebo mají „mladí“ stejná práva a stejný náhled jako ti zkušenější?
Máš pravdu, že v kapele jsou dvě generace muzikantů. Já, Vráťa, Pepa a Máca jsme starý pardálové a Márty s Márou jsou takoví benjamínci. Ale myslím, že naše zastydlá puberta nás vrací o několik desítek let zpátky, takže si náramně rozumíme. Máru teda musíme občas krotit, co se muziky týče, protože by hrál furt, všude a nahlas a Márty by chtěl hrát všechno zase moc rychle. Takže si každej povíme svůj názor a ze zkoušky odcházíme s názorem Vráti . Což je v pořádku, protože je to šéf . Ale jinak jsme hlavně kámoši a nějaký věkový rozdíly nevnímáme.
Na konci loňského roku jste vydali svoje debutové album „Kostky jsou vrženy“. Můžeš desku blíž představit, jaké na ní zatím máte ohlasy, jak ty sám jí hodnotíš s odstupem času? Čím bys nalákal na „Kostky jsou vrženy.“ někoho, kdo o vaší kapele dosud neslyšel? Co řekneš k jednotlivým skladbám, kterou bys označil za svého koncertního favorita?
Desku ,,Kostky jsou vrženy“ jsme dodělali v roce 2014. Bohužel pro mě se to neobešlo bez problému, protože jsem hned po prvním dni natáčení dostal zánět průdušek a s tím fakt nejde zpívat. Ale po asi třech měsících jsem se vrátil a desku jsme zdárně dokončili. Na albu je osm písní a myslím, že to je poslouchatelný. Jsou sice určitý věci, které bych dneska udělal jinak, ale tak to asi bývá všude, že až s odstupem času nacházíš nedostatky. Ohlasy jsou zatím převážně pozitivní, a to nás těší. Každá skladba je psaná tak, aby o něčem vypovídala. Snažil jsem se, aby měla každá píseň příběh. Například „Bezmoc“ vypovídá o utrpení lidí v koncentráku, kdy matkám násilím odebírali děti, a o celkový krutosti války. Je to z pohledu člověka, který to vidí, ale nemůže s tím nic udělat. Proto „Bezmoc“, …no a tak je to se všema skladbama na desce. A nebo si to aspoň myslím (smích). Čím bych nalákal posluchače? Asi tím, že je to klasický melodický heavy metal s českými texty, rytmicky pestrý a snad nenudí. Můj koncertní favorit je asi „Kálí“, mám tu holku prostě rád (smích).
Většina členů kapely působila před Rubicon River v jiných kapelách, předpokládám, že vaše prvotina pro tebe nebylo první setkání se studiem, můžeš tedy porovnat, v čem bylo pro tebe tohle nahrávání jedinečné či odlišné od těch předchozích?
Máca a Vráťa hráli v kapele Tritol a Márty v Arconě, obě kapely se bohužel už rozpadly. Máca hraje ještě v kapele Prasátor, což je Alkehol revival. A já, Pepa a Mára hrajeme ještě v kapele T.N.S., která funguje už od roku 1992, kde jsme s Pepou byli i jedni ze zakládajících členů. Ve studiu jsme se ocitli už několikrát, to je pravda, ale vždycky je tam nějaká tréma a pokora jako před koncertem a zajímavý je, že my tři starý šneci, Pepa, Vráťa a já to prožíváme tak nějak nejvíc. Naštěstí se to dá léčit zrzavým mokem a nějakým panáčkem. Ale musím říct, že ve studiu Rápotice to bylo vždycky na pohodu .
Řada muzikantů se zmiňuje o tom, že v procesu nahrávání slyší desku tak často, že už pak nemají chuť si jí doma pustit. Jak to máš ty, posloucháš „Kostky jsou vrženy“ doma? A po čem jiném případně rád sáhneš?
To máš pravdu, že během nahrávání a mástrování to má člověk tak naposlouchané, že už to pak nechce nějakou dobu slyšet vůbec. Ale s odstupem času si to občas pustím při práci. Většinou teda zařadím jen několik skladeb „Rubiconu“ do playlistu, který si tvořím z mp3. Můj playlist většinou obsahuje jen české kapely, jako třeba Traktor, Alžběta, Sagittari, Rimortis, Infinity, Vigo a další, protože si s nima při práci i rád zabékám. Doma sjíždím spíš dvd koncerty a úplně nejvíc miluju „Rock in Rio“ od Iron Maiden, to je prostě boží !
Od vydání alba uběhl už nějaký čas, jak to máte s novou tvorbou, už na něčem pracujete a kdy je podle tebe vhodná doba představit následovníka?
Tak samozřejmě makáme na nových věcech, sice ne tak rychle, jak bychom chtěli, ale máme asi čtyři nové kusy a myslím, že jsou povedené. Chtěli bychom druhý album udělat tématicky založený, tak uvidíme, jak se to povede. Bohužel každý chodíme do práce, tak je toho času málo. Ono dát do kupy šest lidí je někdy pěkná fuška. Myslím, že další album by mohlo být v roce 2016 + - 300 let.
V době, kdy se řada kapel hlásí k teorii, že už nemá potřebu vydávat album v CD-formátu, neb o ně nikdo nestojí, jste vydali desku v klasickém formátu. Jak velký význam má pro tebe grafické a vizuální ztvárnění desky, jsi příznivcem klasických cédéček místo neosobních empétrojek?
Je pravda, že i my jsme si pohrávali s myšlenkou nevydat desku na cd, ale například na flash diskách. To jsme nakonec ale zavrhli a vrátili se ke klasice. Už i kvůli tomu, že obal desky má pro nás taky velký význam. V popředí skeleton táhne na řetězu vojáky z různých dob. Má tam Římana, barbara, křižáka a novodobého vojáka, a to se pojí k našim písním „Rubicon“, „Barbaři“, „Bezmoc“ a v tomhle duchu jedeme i dál. Naše nová píseň se jmenuje „Desátá křížová výprava“. Myslím, že si to každý dosadí. Klasické CD má pro mě význam! Když mám čas a klid, tak si pustím kapelu a při poslechu si prohlížím obal, popřípadě pročítám texty.
Jak ses vlastně dostal ke klasickému heavy metalu? Nevadí ti, že spousta lidí říká, že tenhle styl je už vyčerpaný, že v něm není co objevit? Projevuje se tenhle názor třeba v návštěvnosti vašich koncertů nebo v ohlasech na vaší muziku?
Od malička jsem poslouchal kapely jako Iron Maiden, Helloween , Judas Priest, z českých např. Citron, Vitacit, Kern. To je prostě muzika, která má něco do sebe a ať si každý říká, co chce, klasický heavy metal nezemře, protože je to takový odrazový můstek k jiným, většinou tvrdším stylům. To je jako s punkem, ale ten spíš měkne. Dřív byl punk takovej syrovej a dneska? Když se řekne punk rock, to beru, ale že z toho někdo udělá styl pop punk a disco punk, to mi hlava nebere. Přílišným vylepšováním daného stylu to akorát zmrvíš. Návštěvnost koncertů není popravdě nijak převratná, ale i když stojí pod pódiem třeba jen třicet lidí, který to baví, tak ti to dodá obrovskou energii. A o tom to je.
Album je kompletně nazpívané v češtině, řešili jste někdy v kapele otázku, jestli čeština nebo angličtina? Jak moc řešíš texty, považuješ je za důležitou součást vaší tvorby?
Celý album je nazpívaný v češtině a budeme v tom pokračovat i dál. Jsme česká kapela, tudíž zpíváme česky. Neumím anglicky tak dobře, abych si to lajznul. Jednou jsem takhle seděl se sousedem a čumíme na rebela, hrála tam nějaká česká kapela a zpívala anglicky, tak říkám sousedovi, kterej umí anglicky velice dobře: „ty vole, vo čem to je ?“ a on mi řekl: „ty vole, já jim vůbec nerozumím.“ No a takhle bych se prezentovat nechtěl. Snažíme se dělat texty o něčem, a samozřejmě je považujeme za hodně důležitou součást naší tvorby.
Festivalová sezóna je na krku, kde vás bude v nejbližší době možné potkat na pódiu? A máš rád festivaly jako fanoušek, chystáš se někam přes léto vyrazit za muzikou?
Festivalová sezóna začala. Zatím máme za sebou Ostroffest a čekají nás Čerčany. Jinak koncerty aktualizujeme např. na bandzone.cz. Určitě bych někam rád vyrazil, ale jak jsem říkal, je trochu problém s časem. Tak uvidíme.
A závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se tě na to zeptal.
Chtěl bych říct, že jsem moc rád, že se ještě najdou nadšenci, kteří na vlastní náklady pořádají festiválky a nakonec skončí ještě v mínusu, ale neodradí je to a příští rok do toho jdou zas. Borci, kteří na svých serverech dávají prostor mladým a neznámým kapelám a dokonce už i některá rádia. Myslím, že se situace trochu zlepšila, takže díky vám.
|
