Mladá italská kapela Temperance nedávno vypustila do světa velmi dobře hodnocenou desku „Limitless“ a my se sešli s mozkem kapely Marcem Pastorinim a krásnou pěvkyní Chiarou Tricarico, abychom si popovídali nejen o desce, ale také o tom, jak jako kapela vnímají své působení na hudební scéně. Možná se dozvíme i co kuchtí další Marcovy kapely.
Zdravím pánové a dámo, jak se máte? Prozradili byste mi na úvod, co se momentálně děje v campu Temperance?
Marco: Momentálně pracujeme na propagaci našeho druhého alba „Limitless“. Je tu vždy spousta práce a my se nikdy nezastavíme, protože se chceme dostat k co nejvíce posluchačům.
Nedávno jste hráli také na českém festivalu Under Dark Moon, jak na vás reaguje naše publikum?
Marco: Byl to náš druhý koncert v České republice a pokaždé je to pro nás velké potěšení. Vždy se znovu setkáváme s našimi českými fanoušky. Mnoho z nich jsme potkali už během našeho minitour po Čechách, které jsme absolvovali v roce 2014. Češi jsou velmi vřele reagující publikum.
Ve vaší hudbě je možné slyšet prvky Amaranthe a Delain, vzhlížíte k těmto kapelám? Chtěli byste s nimi někdy vyrazit na turné, nebo byste preferovali jet s kapelou, kde je za mikrofonem muž?
Marco: Já osobně miluju obě kapely, ale my jako kapela jsme velmi otevření. Například před pár týdny jsme sdíleli pódium se Slipknot a At The Gates, kteří vůbec nehrají podobný žánr jako my. Myslím, že to byla dobrá šance, jak naši muziku představit širšímu okruhu posluchačů, kteří jsou spíše zvyklí na jiné žánry. Miluju, když se hudební žánry prolínají a rád navštěvuju koncerty, kde jsou účinkující kapely od sebe hudebně vzdáleny. Například když spolu Epica a Machine Head jeli turné po Americe, stejně jako Trivium s Dragonfoce a Arch Enemy.
Lidé vás také často připodobňují ke kapelám typu Epica nebo Xandria, ale já bych řekla, že spíše než gotic rock hrajete moderní power metal. Jak bys charakterizoval váš styl ty?
Marco: Ve skutečnosti si nejsem jistý. Myslím, že když lidé poslouchají naše skladby, zaznamenají spoustu odlišných vlivů. Jak jsi zmínila, jsme velmi ovlivněni power metalovou scénou, ale naše hudba je také ovlivněna mnohem modernějšími žánry, například i metalcorem, nebo hudbou s kytarovými riffy, inspiraci nacházíme třeba také u Europe, nebo H.E.A.T. pro použití masivních sborů.
Umělci často říkají, že neplánují, jak bude které jejich album znít, a píší podle momentální inspirace. Jaký byl váš proces ?
Marco: Pokaždé, když začneme skládat něco nového, Giulio a já se sejdeme, zkoušíme nová řešení a probíráme naše nápady. Vše funguje jako proud vědomí, na začátku není nic naplánované. Naše hudba je určitě hodně ovlivněna naším současným stavem mysli, životními situacemi a dalšími okolními vlivy. Když jsme poprvé začali pracovat na „Limitless“, našimi žilami proudilo spoustu adrenalinu, protože jsme se právě vrátili z turné po Americe. Ale zároveň jsme chtěli přidat další prvky, nový zvuk a nové náměty.
Takže před psaním nemáte rozhodnuto, jakým směrem se mají skladby ubírat?
Marco: Ne. Jak jsem říkal, raději neplánujeme naše budoucí kroky a tak v současnosti ani nemůžu říct, jak bude znít třeba naše příští album. Náš hlavní cíl je dělat muziku z hloubi našich srdcí. A tak to je.
Mohl bys nám prozradit ještě něco o vašem posledním a dle mého názoru skvělém albu „Limitless“?
Marco: Můžeme říct, že jsme do tohoto alba dali sami sebe. Je to důsledek tvrdé práce, kterou jsme spolu odvedli. Od melodií až k textům, které píše Chiara. Jsme na toto album velmi hrdí a cítíme, že se v hudbě s každým albem vyvíjíme také nejen jako kapela, ale i jako lidé samotní.
Kapela pochází z Milana, ale nahráváte a mixujete album v San Marinu. Co je největším přínosem studia Dominations?
Marco: Myslíme si, že Dominations Studio je pro nás správné místo. A to samé Simone Mularoni. Je to skvělý muzikant a producent a velmi dobře se nám s ním spolupracuje. Je to jako mít v kapele šestého člena. Navíc je naším velmi dobrým přítelem.
Nedávno jsme mohli vidět nové video další italské mladé kapely Starsick System, kde jste se ty a Chiara po boku Damny z Elvenking a Hell In The Club. Vypadá to jako velmi cool spolupráce. Řekl bys tedy, že na italské scéně nefunguje až taková rivalita mezi kapelami?
Marco: Se Starsick System jsme velmi dobří přátelé a když nám nabídli být součástí jejich videa, byli jsme poctěni. Byla to velká zábava a máme na natáčení skvělé vzpomínky. Italská scéna má jiné problémy. Asi jako každá jiná hudební scéna, ale myslím, že spoustu italských muzikantů si své jméno zaslouží.
Také bych se tě ráda zeptala na tvou druhou kapelu, Secret Sphere. Nedávno jste s novým zpěvákem Michelem Luppim znovu nahráli starší album „A Time Never Come“ z roku 2001, kde původně zpíval Roberto Ramon Messina. Proč jste se rozhodli pro tento krok namísto vydání nového materiálu?
Marco: Už jsme měli rozpracovaný nový materiál, když nás japonský label požádal, abychom znovu nahráli „A Time Never Come“, které je na východě naším nejprodávanějším albem. Jsme na tu práci velmi hrdí a líbí se nám, jak s novou sestavou a produkcí Simona Mularoniho zní. Každopádně na zbrusu novém albu už pracujeme a nemůžeme se dočkat, až skladby vypustíme do světa.
Ty také hraješ v další kapele, HateTyler. Kde bereš na to všechno čas? Nemáš někdy problém s tříděním termínů?
Marco: Absolutně ne. Všechno má za sebou spoustu těžké práce a vím, kdy je třeba si v nějaké situaci udělat pauzu. V poslední době mě především zaměstnávala propagace „Limitless“ a nahrávání „A Time Never Come“, tak jsem usoudil, že je na čase na chvíli pozastavit HateTyler. Ale třetí album už je na světě. Všechno má svůj včas.
Chiaro, s postem zpěvačky bývá často spojována jakási zodpovědnost stát se vzorem, jak se v této roli vidíš ty sama?
Chiara: Řekla bych, že to jak zpívám a to jak vypadám na pódiu, velmi dobře reflektuje i to, jaká jsem osoba a to samé by se dalo říct i o zbytku kapely. Snažíme se sdílet naše osobnosti a naši energii s naším publikem a je úžasné, když na to fanoušci reagují. Dá ti to něco, co nemůžeš najít nikde jinde.
A kde jsi se naučila zpívat? Máš také nějaký svůj vlastní vzor?
Chiara: Lekce zpěvu navštěvuji už hodně let a stále v nich pokračuji. Moje učitelka je mým největším zdrojem inspirace. Kdybych měla zmínit jiné zpěvačky, řekla bych Tarja Turunen, Anneke Van Giersbergen a Sharon Del Adel. Jsou velmi odlišné, ale všechny velmi respektuji jako umělce a myslím, že se od nich dá mnoho naučit.
|
