Američtí rockeři Halestorm na své historicky první zastávce v České Republice vyprodali Lucerna Music Bar. Vzhledem k tomu, že i v jiných evropských státech kapela hraje minimálně halové koncerty, zájem fanoušků z Čech se dal tedy očekávat. Navíc, když vstupenky byly za tak příznivou cenu. Na jednu stranu vyprodaný koncert potěší pořadatele a kapelu, na druhou prostory jako právě Music Bar s nosnými sloupy, díky kterým už ze zazších částí klubu není vidět na pódium, nejsou zrovna nejvhodnějším místem pro kapelu tohoto formátu. Nejen podle slov zpěvačky Lzzy Hale však bylo znát, že nikdo tak úplně nedokázal odhadnout, jaký ohlas u nás koncert bude mít. Z reakcí fanoušků i samotné kapely už je ale předem jasné, že jsme v Čechách Halestorm neviděli naposled. Akce zaujala i velkou část naší redakce a tak vám přinášíme report spolu s kolegyní Míšou:

Večer zahájila sestava Imodium, která patří mezi stálici české rockové scény. Broumovská formace nastoupila krátce po deváté a i přes to, že v těžkém vzduchu v klubu z kapely brzy lil pot, bylo vidět nadšení z toho, že kluci předskakují právě Halestorm, což frontman i několikrát sám zmínil.

Zpěvák Tomáš si získával publikum svými vtípky na různá témata jako třeba, když se snažil lidi ke konci setu uklidnit slovy: „Nebojte, máme ještě 40 minut.“, nebo když si při pózování na fotku vyžádal od fanoušků, aby mu „podrželi/vydrželi“ s tím, že „to zvládli i v Brně“. Kapela má na kontě už slušný zástup desek, ta poslední „Valerie“ vydaná v roce 2013 však teprve čeká na svého nástupce. Právě z této desky také na úvod zazněla stejnojmenná skladba. V setlistu se objevily písně jako „Mezi Náma“ z „Valerie“, „Dostavníky“, „Žiletko, má lásko“, nebo „Polarity“. I přestože kluci neměli těch „avizovaných +40 minut“, ale jen čas na poměrně krátký setlist, povedlo se jim ho osvěžit také skladbou „Deset životů“, kde byla vyžadována spolupráce publika a kapelu příjemně překvapilo, jak hlasitě Music Bar reagoval.

Po odchodu Imodium dav začal houstnout a po chvilce čekání pak naběhli na podium konečně ti, na které všichni čekali - Lzzy v kožené bundě, její bratr – bubeník Arejay, kytarista Joe Hottinger i basák Josh Smith, již tradičně v kloboučku. Kapela odstartovala kusem „Love Bites (so Do I)“ z druhé desky „The Strange Case Of...“ a ze všech členů Halestorm sálalo nadšení a energie, která se přenášela i na fanoušky, vařící se po pódiem ve vlastní šťávě. Následovala klasika „It's Not You“ a singl „Apocalyptic“ z nové desky „Into the Wild Life“.

Po ostřejší první třetině, kde padly hity jako „Scream“, nebo „Sick Individual“, či silné, leč ne úplně koncertní „I Am The Fire“ kapela zvolnila s písní „The Reckoning“. Lzzy pak krátce promluvila o tom, že jsou v Praze s kapelou poprvé a děkují fanouškům za skvělé přijetí. Následující skladbu „Dear Daughter“, zpěvačka uvedla s tím, že se pro ni jedná o velmi osobní píseň a že je důležité, aby člověk vždy následoval své sny. Basák Josh se také ujal klávesových pasáží a samotný song patřil mezi nejpůsobivější momenty celého večera.

U Halestorm je znát, na kom kapela stojí. Přestože Josh Smith i Joe Hottinger jsou právoplatnými členy, je zcela zjevné, že pilířem vystoupení jsou sourozenci Haleovi. Málokdy totiž na sebe bubeník strhává tolik pozornosti jako právě Arejay. Když dozněla „New Modern Love“, kapela opět přitvrdila a klub se zatřásl zvukem bubnů a ostrými riffy ve famózním nástupu k „Mz. Hyde“. Refrén „Welcome to the nightmare in my head“ hřměl klubem a na kapele bylo hmatatelné nadšení z energie fanoušků. Po skvělé „Rock Show“ dostal Arejay ještě větší prostor. Abychom citovaly kolegu Kozla, „Bubeníka v dětství asi praštili do hlavy, jaký je to cvok.“ Své sólo uvedl slovy „Let me hear the ladies scream!“. V průběhu bubnové dvouminutovky zazněli Kiss, Papa Roach i věčná rocková klasika „Highway to hell“, na kterou celá Lucerna nadšeně zpívala refrén. Se slovy: „Do you wanna see something cool?“ vytáhl Arejay obří paličky, se kterými si zadováděl a jeho sólo po tomto veselém výstupu přešlo do singlu z nejnovější desky, údernějšího songu „Mayhem“ následovaného peckou „Freaks Like Me“. Vystoupení se pomalu blížilo ke konci a základní část svého setu uzavřela kapela songem „I Like It Heavy“.

Lzzy si Prahu velmi pochvalovala a přislíbila na přídavek několik songů, které hrají málokdy. Zažertovala také, že pokud se něco pokazí, bude to Joeova chyba. Začátek „Unaplogenic“ z deluxe edice nového alba, který měl live premiéru v Praze vůbec poprvé, začala Lzzy bez instrumentů a její sytý silný hlas spolu se slovy „Whiskey! Give it to me straight, straight and strong“ utkvěl v paměti nejednomu posluchači. Celé představení pak kapela zakončila svým druhým největším hitem „I Miss the Misery“ z předešlé desky „ The Strange Case of...“.

Halestorm přinesli na české pódium svěží americký rock’n’roll a ukázali, že je možné žít svůj sen. Lzzyin hlas je naživo stejně silný a čistý, a zpěvačka skladby odzpívá s přehledem téměř jako z desky. I přes dusnou atmosféru drobného sálu odcházeli spokojení fanoušci, i kapela a jediné, co k naprostému štěstí scházelo, byl oblíbený titul „Here’s To Us“, který mohl fungovat jako perfektní zakončení vydařeného večera.

Kozel
Halestorm mě dost zaujali už někdy před dvěma lety svým zvukem klasického amerického rocku, který se mezi mladými kapelami už příliš nevyskytuje. Tudíž možnost vidět tuhle čtveřici v Lucerně nebylo až tak velké dilema. Jistou obavu jsem měl z předskakujících Imodium, kteří rozhodně nepatří mezi kapely, které bych si poslechl a počítal jsem, že to bude trochu dvousečná zbraň. Byla. Přestože si kluci evidentně možnost předskokanů užívali a z pódia pouštěli dobrou náladu a energii, mě osobně zaujali jen několika tvrdšími hudebními party. Textově to bylo slabší. Dalo se pozorovat, že podobný názor nemám sám, a zatímco dívčí část publika se nechala strhnout, většina pánské společnosti stála během setu jako kamenné sloupy. Sem tam pokývnutí hlavy do rytmu a chladný potlesk. Inu, byli jsme tu pro Halestorm.

Jejich nástup s „Love Bites“ už nenechal chladným nikoho a naskakující husí kůže mě pouštěla jen málokdy. K tomu, co řekly holky výš není příliš co dodávat. Debutová akce v tuzemsku se vydařila a bylo by vskutku s podivem, kdyby se brzy nekonalo repete. Přiznávám, že poprvé jsem na koncertě slyšel rovnováhu mezi baladami a tvrdšími skladbami (přece jen jsem kovanější spíš jinými styly), ale z „Dear Daughter“ vskutku mrazilo. Sálem zněly všechny největší hity, které by člověk od Halestorm očekával. Bohužel nezazněly „Bad Girls World“ a „Here´s To Us“. První patrně úplně vypadla ze setlistu, ta druhá přičiněním Joea, na kterém posledních dvacet minut byla vidět jistá únava, což se dá po hodině a půl plného nasazení vcelku omluvit. Lzzy si totiž možnost stát před publikem užívala plnými doušky a s nechutí odkládala kytaru. Halestorm jsou jednoznačně stále stoupající hvězdou amerického heavy rocku a jejich vystoupení bylo potvrzením, že dva roky staré ocenění Grammy má stále svou platnost, a Halestorm by zasloužili i další.

Setlist: Love Bites (so Do I), It's Not You, Apocalyptic, Scream, I Am the Fire, Gold Dust Woman, Sick Individual, The Reckoning, Dear Daughter, New Modern Love, Mz. Hyde, Amen, Rock Show, Mayhem, Freak Like Me, I Get Off, I Like It Heavy; přídavek: Unapologetic, What Sober Couldn't Say, I Miss the Misery