To, v co nikdo před pár měsíci vůbec ani nedoufal, se stalo během několika týdnů skutečností. Bon Jovi vydali novou desku. Z absolutního ticha, bez humbuku, který byl pro tuto kapelu v minulosti tak typický, je tady „Burning Bridges“. Věc ale přece jen má jeden háček. Můžeme totiž spekulovat, nakolik je toto album novinkou a nakolik vymetením šuplíků. Sám Jon Bon Jovi nahrávku nazval jako „fanouškovskou desku“, ale pod tímto označením se dá schovat cokoliv. „Burning Bridges“ se sice tváří jako klasická řadová deska, ovšem tou asi až tak úplně nebude, protože kořeny některých skladeb sahají až několik let nazpět. A pak tu taky máme ten odfláklý obal…
Napřed se podívejme, co se u Bon Jovi za poslední roky změnilo. Zásadní zprávou byla před dvěma lety zvěst o vyhazovu zakládajícího člena a po samotném Jonovi nejvýraznějšího muzikanta, kytaristy Richieho Sambory. Toho z řad kapely vystrnadily vlekoucí se problémy s alkoholem. Samboru, který ovšem ve svůj návrat do řad Bon Jovi stále věří, zbylí muzikanti nahradili Philipem Ericem Xenidisem, který je rockovému světu znám spíše pod svým pseudonymem Phil X. Jistě výtečným kytaristou, ovšem spíše performerem a nájemným muzikantem než skladatelem. Za tento fakt také mluví jeho předchozí angažmá v řadách doprovodných muzikantů kapel Alice Coopera, Roba Zombieho, Avril Lavigne, Kelly Clarksona či Tommyho Lee. Že by si Jon z Bon Jovi dělal už nadobro svůj doprovodný band?
Tomu by nahrával i fakt, že novou desku složil prakticky sám s pomocí najatých skladatelů, jakými jsou John Shanks, který s kapelou spolupracuje od alba „Have A Nice Day“ či Billy Falcon, jenž je s Jonem a co. už od roku 2000, od slavné „Crush“. Žádný ze současných muzikantů Bon Jovi pak ke skládání připuštěn nebyl. Výjimku tvoří zmíněný odkopnutý Sambora, jehož otisk nese pilotní singl „Saturday Night Give Me Sunday Morning“. V tomto případě se ale nejedná o žádnou žhavou novinku, ale skladbu, která vznikla v období alba „The Circle“, tedy zhruba v roce 2009.
Jak tedy „Burning Bridges“ nakonec zní? Jako Bon Jovi roku 2015. Nečekejte žádné „Livin´ On A Prayer“, „You Give Love A Bad Name“ nebo „Bad Medicine“, pro takové věci je už prostor jen na koncertech. Jon a jeho parta pokračují v trendu, který nastolili alby „The Circle“ a „What About Now“. Pořádně zbustrovaná kytara z „It´s My Life“ nebo „Undivided“ zůstala zapomenuta v minulosti a i nejrychlejší a nejtvrdší (jestli se o nějaké tvrdosti v souvislosti se současnými Bon Jovi dá vůbec mluvit) věc „I´m Your Man“ je hrána spíše s crunchovým zvukem.
Čili se dá říct, že pokud jste si oblíbili předchozí dvě alba, bude se vám „Burning Bridges“ líbit. Je trochu více zahloubaná, niternější a přemýšlivější. Jistě, že dojde na svižné kousky, kterými jsou oba singly „Saturday Night Give Me Sunday Morning“ a „We Don´t Run“, což jsou zároveň dva největší hity alba. Když jsem zmínil „We Don´t Run“, nemohu si na tomto místě odpustit rýpnutí. Stěžejní linka hlavního pěveckého motivu této skladby je totiž takřka totožná s tou, kterou Jon předvedl v úvodní „A Teardrop To The Sea“ a pak ještě jednou na začátku „Life Is Beautiful“. Přinejmenším podivné a v tomto případě jdoucí na vrub zmršené produkci samotného velkého Jona.
Většina novinky se pak pohybuje ve spíše klidnějších vodách a svou zadumanou atmosférou může odkazovat až někam do roku 1997, k Jonově sólové dvojce „Destination Anywhere“. Proto „Blind Love“ nebo „Fingerprints“ nejsou sladkobolnými stými variantami na „Always“, ale spíše akusticky pojaté kousky. Nad nimi pak stojí temná „Who Would You Die For“, ze které spojení elektroniky a těžkých kytarových riffů dělá rozhodně jeden z vrcholů desky se skvělým kytarovým sólem.
„Burning Bridges“ je samozřejmě kvalitně odvedená profesionální práce, jaká se od Bon Jovi očekává. Je těžké ji ale hodnotit, když se o řadovou desku jedná jen zčásti (oficiální řadovka přijde na řadu příští rok), ovšem Jon s ní přišel na trh, tak budiž… „Burning Bridges“ přináší opět několik opravdu dobrých skladeb, které se jistě zařadí k léty prověřeným hitům. Ale přináší také několik zmíněných producentských přešlapů (ono je podivné i zařazení balady „A Teardrop To The Sea“ jako otvíráku). A je zase o malý fousek slabší než předchozí nahrávka. Ovšem stále dost kvalitní.
|
