Na festivalu Brutal Assault jsem se zapovídal s jedním zapáleným fanouškem a jak se později ukázalo, výborným kytaristou Radkem z Uničovské kapely Nihilistic Attempt. Jeho vyprávění o kapele mě zaujalo a poté, co jsem si doma pustil jejich desku, rozhodl jsem se kapelu oslovit s rozhovorem. Na mé otázky odpovídala zpěvačka Zuzka a basák Tomáš alias Kašpi.
Začněme od úplného začátku. Co Vás vlastně přivedlo na myšlenku věnovat se muzice?
Zuzka: U mě osobně to byla náhoda. V pátnácti jsem na MoRu imitovala Angelu z Arch Enemy a zjistila jsem, že mi to docela jde. Trošku jsem hlas trénovala a pak už to šlo ráz na ráz – touha hrát a první pokusy sestavit kapelu, které selhávaly, až jsem se dostala k NA, kde jsem dodnes.
Tomáš: Tak já osobně jsem na metalu vyrůstal. Celá moje rodina na něco hraje, tak sem to tak nějak podědil. Původně jsem se učil na klavír a elektrickou kytaru, protože to chtěl otec, ale abych ho nasral, tak sem si vybral basu. A udělal jsem správně (smích). A zpěv přišel tak nějak sám od sebe.
Probudila ve Vás motivaci k hudbě i nějaká kapela, nebo umělec?
Tomáš: Původně jsem si myslel, že to bude jenom sex, drogy a rock n´roll, jak sem to viděl u slavnějších kapel a hlavně to, že se nikdo nemusí živit prací (smích). Ale největší motivaci věnovat se hudbě ve mě vzbudila kapela Ensiferum. Poprvé jsem je slyšel tak ve třinácti a od té doby jsem věděl, že to je to, co chci dělat. Pravda, Nihilistic Attempt jsou stylem někde jinde, ale pořád je to to, co mě strašně baví.
Zuzka: Mě jednoznačně ovlivnila právě Angela. Říkala jsem si, že když ona dokáže vyluzovat brutální growl, proč ne já (smích). Potom hodně festivaly. Chtěla jsem si také vyzkoušet, jaké je to stát na pódiu před lidmi. A když zapátrám hluboko ve svém dětství, tak to bylo mé vlastní ego. Rodina mi tvrdila, že mám hudební hluch. Na truc jsem začala chodit do sboru a od té doby mě hudba začala bavit.
Pojďme se teď podívat přímo na vaší kapelu. Jak v kapele probíhá skládání nového materiálu. Máte prostor pro své vize všichni? Nebo má tuto funkci na starost jen jeden člen?
Zuzka: V praxi to je tak, že kytarista přijde s myšlenkou (rozuměj kytarovou etudou, která mu už hraje v hlavě), kterou nám zadá, my se to naučíme a každý si pak buď upravuje/neupravuje připravený part, nebo vymýšlí svoje linky, třeba bubeník tvoří bicí linky nebo kytarista vymazlí svoje sóla. Já třeba skládám jen text a zpěvové linky, a to buď několik hodin přímo na skladbu, nebo mě něco rádoby chytrého napadne až při společném zkoušení, či dokonce až ve studiu, jak co zdvojit nebo vylepšit.
Tomáš: Jak říká Zuzka. Já si akorát dodělávám basu, aby byla podle mého. A samozřejmě se domlouvám se Zuzkou, kdy chce, abych zpíval. Podle svých možností má každý prostoru co libo. Nápady pro basu jsou jednoduché, vetšinou mám představu, jak chci aby to znělo a od toho se odvíjí i výsledek. Plus komentáře od kytaristů ohledně úprav a je hotovo.
Co se týče inspirace, vycházíte ze svých vlastních pocitů a zážitků? Nebo se snažíte čerpat i z legend, starých příběhů, historie apod?
Zuzka: Těch vlivů je hodně a u každého jsou myslím jiné. Tom třeba čerpá inspiraci z momentálních nápadů, z přírody, historických témat z blízkého okolí. Už dva roky chce po kapele složit text na Leštinský masakr (smích). Já hodně z hororových snímků a knih, ze svých zkušeností a nálad, z apokalyptických představ, ale v budoucnu bych chtěla psát i složitější texty s historickými a psychologickými tématy.
To zní vážně skvěle. Sever Moravy má rovněž bohatou historii a do jisté míry i temnou historii, což je určitě inspirativní. Za poslední dobu jste se vyšvihli poměrně daleko. Jak hodnotíte své turné a hraní s kapelami, které mají už nějaké jméno? Třeba Dymytry?
Zuzka: To rozhodně, svým způsobem jsme všichni tak trochu lokální patrioti (smích). Co se týče koncertů, myslím, že bereme všechny kapely stejně. Když jsme hráli s Root, Hentai Corporation nebo třeba Aequillibrium, všechno to byli fajn lidi, kteří nás nijak nestresovali, stejně jako kapely, které ještě velké jméno nemají. Akce s Dymytry byla super, jednak se nám líbilo, že se podílíme na dobré věci, jednak jsme tím získali spoustu nových fanoušků a kontaktů. Užili jsme si to.
Tomáš: Ono spousta kapel si myslí, že odjedou turné a jsou slavní. Já se snažím dělat všechno proto, abych ze sebe na koncertě vydal maximum a lidi byli spokojení, ale těch věcí okolo co se musí řešit a vyřešit je moc. Ono to vlastně není vůbec žádná sranda, ale stojí to zato. Hlavně když je vidět, že se to, co děláme, lidem líbí. A po koncertě s Dymytry můžu říct, že jsem na ně úplně změnil názor. Po hudební stránce, ale hlavně po té lidské. Jsou to fakt pohodový lidi a klidně bych si s nimi zahrál kdykoliv znovu.
Zuzka: Je to fuška, ale každý nový nebo spokojený stávající fanoušek, i kdyby by jeden jediný, za to námahu a nervy se zařizováním akcí stojí.
Chystáte se koncertovat i v zahraničí?
Tomáš: No pokud se Slovensko počítá jako zahraničí (smích). Ale určitě by nebylo od věci zajet si někam dál a oslovit širší publikum. Pokud bude prostor a možnost, tak určitě vyrazíme i do světa.
Zuzka: Jak říká Tom v říjnu nás čeká Slovensko, konkrétně Banská Bystrica. Chtěli bychom taky uspořádat nějakou část turné v Polsku, ale priorita jsou letos domácí luhy a háje, do zahraničí zatím jen vystrkujeme růžky.
Co se týče svého prezentování publiku a oslovení širšího spektra fanoušků, přemýšleli jste někdy o speciální show na pódiu? O nějakých efektech? Kulisách?
Zuzka: Párkrát jsme s nějakými efekty koketovali. Používáme parostroj, dříve jsme zkoušeli ohnivé louče a krev. Na některých akcích nás zdobí warpaint a pár prvků z našeho vystoupení nacvičených máme. V budoucnu to chceme ještě vyšperkovat. Na druhou stranu je prioritou muzika, takže na tom naše živá vystoupení celá stavět nechceme.
Tomáš: Nějaká ozvláštnění určitě ještě přibudou, ale to až časem, hlavní je, jak říká Zuzka, muzika.
Tomu naprosto rozumím. Jak jsme mluvili o vystoupeních s různými kapelami, se kterou kapelou by jste nejraději koncertovali?
Tomáš: Tak pro mě jsou to bez debat Ensiferum.
Zuzka: Rádi hrajeme s každou kapelou, se kterou se setkáme na pódiu. Vím, že kluci občas mluví o Debustrol, já bych třeba chtěla jednou hrát s Watain, Borknagar nebo jinou severskou kapelou, záleží, jak moc popustím uzdu fantazii.
Vaši desku křtila kapela Root, což se bez nadsázky dá považovat za úspěch. Jak k tomu vlastně došlo?
Zuzka: No, Root jsou jedna z mála kapel, která se nám alespoň trochu stylově podobá. Jejich hudba nás vždycky bavila, je to česká legenda. Tak jsme se je rozhodli oslovit a ono to vyšlo.
Tomáš: No když jsem se bavili, kdo by to měl být, tak taková legenda jako Root byli jasná volba. Křest desky, oslava pětiletého výročí, tak jsme chtěli velkou parádu a myslím, že se to povedlo.
Vokální projevy jsou jednou z mnoha věcí, které mě na desce vážně baví. Podstupujete pro to nějaká speciální cvičení pro udržení hlasu?
Tomáš: Dvacka cigár denně a slivovička a pivečko přes víkend (smích).
Zuzka: Myslím, že trénink je základ, když se na to vykašlu a hlasivky nerozhýbu, bolí to jak čert a druhý den po zkoušce zním jak děda nad hrobem, co denně bouchne dvě flašky absinthu a 60 cigaret. Při tréninku se učím správně dýchat, jindy trénuji techniky a styly growlu a někdy jen tak pro zábavu zkouším zpívat vysokým čistým hlasem. Za to mi doma nadávají nejvíc. (smích)
Co vy a poslech hudby ve volném čase? Je to podobný žánr? Nebo zcela něco odlišného?
Tomáš: Ve volném čase poslouchám hlavně folkmetal a pagan, ale taky hodně thrash a prostě asi skoro všechno, co se dá z metalu vybrat, kromě toho operního kdákání, co produkuje spousta novodobých kapel a nu-metalu. To mě fakt nebaví (smích).
Zuzka: To je různé. Někdy u nás na zkušebně, když se nezkouší, uslyšíš oldschool black, jindy power metal, folk metal, grind core, starší české věci,… A někdy takové šílenosti jako čínskou lidovou hudbu nebo Armstronga (smích). Mojí srdcovkou je sice black, ale doma si třeba, krom rozličných odnoží metalu, poslechnu i vážnou hudbu, nebo třeba Chucka Berryho, což je naprosto nabíjející věc.
Mnoho lidí dnes raději hudbu stahuje z internetu zdarma. Jaký na to máte pohled?
Zuzka: Myslím, že v dnešní době se s tím nezbývá nic jiného, než smířit. Cédečka a desky si už kupují jen skalní fanoušci. Na druhou stranu je to skvělá možnost, jak svoji hudbu rychle dostat mezi lidi, kteří pak třeba přijdou na koncert nebo si koupí nějaký merch.
Tomáš: Sám to dělám (smích). Takže mi to nevadí. V dnešní době je to něco naprosto normálního, takže nemá smysl se rozčilovat. Ale občas narazím na CDčko, které prostě musím mít, tak jdu a koupím si originál. Samozřejmě po předchozím stáhnutí (smích). Holt je už taková doba no.
Nedávno mě zaujala glosa o revivalových kapelách. Někdo to bere, jako umění, někdo jako rezignaci na vlastní tvorbu. Jak se k revivalům stavíte vy?
Zuzka: Na to mám také celkem jasný názor. Myslím, že revival kapely, která už se rozpadla nebo nekoncertuje, je skvělý nápad. Člověk může zavzpomínat a je to taková pocta umělci. Ale dvacet Kabát revivalů a jim podobných opravdu nechápu. Myslím, že je to vykrádání hudebníků, které můžu navíc stále vidět naživo. O kvalitě některých revivalových počinů raději ani nemluvím.
Tomáš: No. Revivaly nemám vůbec, ale vůbec rád (smích). Věřím, že je to zábava hrát písničky, které všichni znají a všem se líbí, ale připadá mi to jako pokrytectví a chlubení se cizím peří. Určitě je to snadná cesta, jak se dostat na pódium, ale mě osobně by nebavilo hrát něco, co už pár let hraje někdo jinej. Pak se úplně ztrácí prostor pro individualitu a rozmanitost.
V tom se naše názory rozhodně shodují. Moje poslední otázka. Jaké máte plány do budoucna v rámci kapely?
Zuzka: V prvé řadě dojet turné. Příští rok se zaměřit na novou tvorbu, nahrát desku a vyrazit s ní do světa. A hrát, hrát a hrát (smích). Dokud nás to bude bavit, nebo dokud kytaristům zůstanou prsty na rukou, bubeníkovi budou držet nohy a mě neodejde hlas.
Tomáš: Sám bych to lépe neřekl (smích). Prostě hrát, protože nás to baví a mě osobně baví nejvíc, když to baví i ostatní, protože pak člověk vidí, že to má smysl.
|
